Postřílet pár Arabů? Ale, ale, ale... Vy nad tím sice tady můžete ohrnovat nos, ale tam se to tak nebralo. Ty slepice jsme totiž nutně potřebovali. To, co nám servírovali v kantýně šestého husarského, se žrát pomalu nedalo. A když už těm třem chlápkům s utěrkama na hlavě stejně nebylo pomoci, vzali jsme si pár věcí k tomu - dva berany a trochu toho zlata. Půl roku jsme si pak s klukama měli o čem vyprávět. Jestli se to vyšetřovalo? Ne, proč? Kdo?

Snad žádné zahraniční noviny netisknou články o tom, jak je národ, v němž ty noviny vycházejí, mezinárodně milován (nebo že je aspoň mezinárodně milováno jeho pivo!). To snad dělají jen české noviny: hoví tak domácímu komplexu méněcennosti. Dnes se pěkně v tomto smyslu vyznamenala Mladá fronta Dnes. Citujeme však jen začátek jejího článku od Jana Rybáře, který když byl na stáži na Glasgow University, napsal obstojnou dizertační práci o konfliktu v Severním Irsku (viz zde). Bohužel, jak se zdá, je zpět v ČR (a v redakci MFD) už příliš dlouho, takže se mu prostředí vráží do hlavy... :( (To je novina, Honzo!, že se cizince někdy umějí naučit i česky...! To české čtenáře jistě pobaví a poučí...) Je to trapné, když propadáme stereotypům. MFD potřebuje z komerčních důvodů ohlupovat čtenáře lidovými příběhy, tak proč se tomu nepropůjčit. Škoda, že prostředí v MFD dokáže zničit pověst i potenciálně dobrých novinářů, jakým býval bezpochyby i Jan Rybář... (JČ)

K absurdnímu konci dospěl záměr ministerstva vnitra zakázat maskování účastníků demonstrací. Nikdo z poslanců ve druhém čtení nepřednesl takový pozměňovací návrh, který by značně nedokonalou formulaci předlohy opravil do korektní a vynutitelné podoby, zato poslanec Dalibor Matulka (KSČM) navrhl, bezpochyby v dobré víře, změnu, která ještě více odhaluje chybnou úvahu předkladatele.

Matulka správně upozornil, že policie nemůže zasahovat proti shromáždění jako takovému (na to jsme poukazovali v Britských listech zde), a rovněž správně argumentoval, že tuto formulaci nelze dost dobře vykládat tak, že zásahem proti shromáždění se rozumí zásah proti kterémukoli jeho účastníku. Co však navrhl, není o mnoho lepší: Podle jeho návrhu by se museli odmaskovat jen ti účastníci shromáždění, proti nimž je prováděn zákrok. To by znamenalo, že pokud policie demonstranty honí po náměstí, nejde o služební zákrok a demonstranti si mohou ponechát šátek na obličeji; odmaskovat se musejí, až když je policisté dostihnou a začnou jim např. nasazovat pouta, neboť až tehdy dojde, v souladu se zákonem o policii, ke služebnímu zákroku.

Výsledek je tristní: pokud Matulkův pozměňovací návrh neprojde, dostane se do zákona nevynutitelné ustanovení, které nerespektuje stávající legislativu, pokud poslanci návrh schválí, bude ustanovení vynutitelné, ale zato zcela zbytečné.

Zaregistrujte se na stránkách např. www.spamcop.net. Dostanete individualizovanou e-mailovou adresu, na kterou posílejte okamžitě poté, co jste je dostali, spamy, které vám zaplňují e-mailovou schránku, v příloze jako attachment. Je důležité přeposlání spamů neodkládat. Protispamová služba je zdarma.

V době, kdy se zdálo, že společné úsilí Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) a akreditovaného certifikátora zabrání využívání elektronického podpisu v samém zárodku, vzpamatovala se První certifikační autorita, a. s., a rozhodla se vydat zákazníkům místo nepoužitelných kvalifikovaných certifikátů bezplatně certifikáty nové. Rovněž opravila formulář, takže zákazníci už mají správný vzor pro zapsání adresy a mohou si zvolit, k jakým účelům chtějí svůj certifikát používat.

Jeden problém však přetrvává: jako standardní hodnota je předvoleno, že certifikát nelze využívat k šifrování, avšak nešifrovaná komunikace s úřady je ekvivalentní situaci, kdy by občan dostával úřední poštu na korespondenčních lístcích. Šifrování důležitých sdělení by mělo být samozřejmostí a je velkou chybou české legislativy, že na tuto možnost nepamatuje když ne jako na povinnou náležitost, tak aspoň jako na podporovanou možnost.

Náš seriál o elektronickém podpisu bude samozřejmě pokračovat; v dalších dílech se pokusíme s úřady pomocí takto podepsané pošty komunikovat.

Historik Bořivoj Čelovský vydal v nakladatelství Tilia v Šenově u Ostravy v druhém, podstatně rozšířeném vydání svou publikaci z loňského podzimu Konec českého tisku (ISBN 80-86101-51-7). (O prvním vydání, varujícím, že zahraniční, zejména němečtí tiskoví magnáti ovládli více než 85 procent českého tisku, a o tom, že firma Passauer Neue Presse vlastní nyní už nejen veškerý český, ale i moravský regionální tisk, jsme referovali v Britských listech dne 25. 9. 2001 zde, zde a 10. 10. 2001 zde.)

Ve druhém, rozšířeném vydání své knihy publikuje Bořivoj Čelovský mj. informace o tom, jak se Kanada brání tomu, aby sousední Spojené státy ovládly veškerý kanadský tisk (od roku 1965 nejsou náklady na reklamu, uveřejněnou v tisku, který v Kanadě vydávají zahraniční majitelé, uplatnitelné při daňovém přiznání jako výdaje - což znamená, že pro Američany je nevýhodné vydávat v Kanadě noviny), dále informace o tom, jak se proti zahraničnímu vlastnictví tisku brání různé evropské země, zejména Francie, kapitoly o divoké privatizaci (rozkradení) českých deníků, jako MFD, Právo, Zemské noviny či Večerník Praha, historii toho, jak se z pokusů vytvořit z Lidových novin kvalitní a inteligentní deník postupně stal Němci ovládaný bulvární plátek, dokumentaci k četným případům cenzury v českém tisku, vlastněném Němci, kdykoliv se Čelovský někde chtěl varovně zmínit, že český tisk drtivou většinou ovládají německé firmy, anebo jako historik psát o sudetoněmeckém problému jinak než prosudetoněmecky (autor uvádí hned čtyři příklady razantní cenzury v deníku Mladá fronta Dnes; docela pikantní mj. také je, že o konferenci pod názvem "Konec národních médií", která se konala na Univerzitě Karlově začátkem roku 2001 a kde konstatoval Jaroslav Veis, že, kromě Práva a Haló novin, české celostátní deníky už jsou, nebezpečně, v rukou německých majitelů, žádné noviny v ČR nereferovaly - pročpak asi?), a pak rozsáhlou korespondenci s českými politiky, poslanci a vzdělanci, jimž první vydání své knihy Čelovský v září 2001 rozeslal.

Odpověděla mu jen asi pětina z 1340 lidí, na něž se obrátil, a i když mnozí s jeho varováním souhlasili, skoro všichni reagovali zcela bezmocně. Proto, píše Čelovský v úvodu druhého vydání své knížky:

Ohlasy na knížku Konec českého tisku? mě přesvědčily, že na českém strništi už nikdy nevzejde obilí s tučnými klasy - všude vidím růst plevel. Prodali jsme vodu, kterou pijeme, plyn, na němž vaříme, a zítra prodáme cizincům telekomunikace, které nás spojují, i elektřinu, jíž svítíme. Na prodej toho zbývá už jen málo, snad jenom špitály a kriminály.

Prodali jsme také naše noviny, které se dnes přestaly pohoršovat nad tímto zločinným výprodejem národní podstaty, a dokonce se ani netáží, jak se uživíme, když už nebudeme mít vůbec nic na prodej.

Proto jsem z názvu této knížky odstranil otazník.

"Nejbohatších dvacet procent Američanů vydělává devětkrát více než nejchudších dvacet procent, je to o polovinu větší nerovnost než v Japonsku, v Německu a ve Francii. V Americe žijí asi tři miliony milionářů a nejbohatší jedno procento národa vlastní 38 procent amerického bohatství; je to koncentrace bohatství, která je větší než v jakékoliv srovnatelné zemi. Tato nerovnost je nejbrutálnějším faktem amerického života. Neomlouvá ji ani větší mobilita obyvatelstva a větší množství životních příležitostí pro obyvatele. Skutečností je, že americká společnost se polarizuje a její sociální tepny tvrdnou." - Shrnujeme argumentaci z nové ekonomické studie Willa Huttona, viz zde.

Přinášíme čtenářům Britských listů poslední část čtení na pokračování. Po devět týdnů jste zde nacházeli jednotlivé kapitoly z knihy Jana Kellera Politika s ručením omezeným, s podtitulem Proměny moci na prahu 21. století. Kniha se příští týden bude stěhovat do nově zřízené sekce KNIHOVNA.

Knihu vydalo nakladatelství Evropský literární klub jako první svazek edice Nové směry (ISBN 80-86316-27-0, 144 str.). Text celé knihy vychází na internetu exkluzivně pro čtenáře Britských listů zdarma, se souhlasem autora i vydavatelství. V plném znění tohoto článku naleznete vždy aktuální kapitolu - předešlé kapitoly budou součástí archivu, přístupnému z níže uvedeného obsahu, který se bude dynamicky rozšiřovat.

V archivu naleznete on-line rozhovor Jana Kellera se čtenáři Britských listů, fotogalerii, pořízenou u příležitosti vydání této knihy v říjnu 2001 i autorův životopis.