|
17. 4. 2002
Motto: "V politice není důležité, jaké jsou věci ve své podstatě, ale jak se veřejnosti jeví - a to ovládají média" (český ministr vnitra Stanislav Gross, viz zde) Sociální demokrat Stanislav Gross je příkladem snad jednoho z nejhorších současných českých politiků, na němž lze dobře demonstrovat degeneraci současné politické scény. Namísto toho, aby pracoval ve prospěch občanů, Stanislav Gross se intenzivně zabývá PR, jak jsme demonstrovali v BL nejnověji minulý pátek, kdy Lidové noviny publikovaly trapně úslužné předvolební články o tom, jak Gross - "absolutně nepoliticky" vystupoval v diskusi se studenty jedné střední školy. Gross odmítá, jak požadují mezinárodní organizace, vytvořit nezávislou inspekci české policie, snaží se prosazovat v Parlamentě zákony, které omezují základní lidská práva, občas právně nepřípustnými metodami, hájí mučení osob na policejních stanicích, viz MMF, a není schopen zajistit ani absolutně základní bezpečnost na veřejnosti. Právě bezpečnost občanů v ulicích bývá naprosto zásadní volební otázkou v západních zemích, kvůli které politikové a politické strany vyhrávají nebo prohrávají volby. Doufejme, že tomu tak tentokrát bude ve veřejném zájmu i v ČR. Poslyšte příběh. Od pondělí od večera, zdá se mi, jsem vstoupil do soap opery - limonádového televizního seriálu. S drobným rozdílem, že se to nevymyslel žádný televizní producent, ale šlo o - drastickou skutečnost. Česká republika by měla mít ministrem vnitra osobu, která dokáže zajistit pro občany na veřejnosti alespoň základní bezpečnost. Ministrem vnitra nemůže být člověk jako Stanislav Gross, který se v první řadě zajímá o PR ve věci vlastní osoby. Kéž by byly nadcházející volby pro české občany i pro ČSSD příležitostí, kdy tomuto parazitu ukáže česká společnost dveře. |
Před měsícem, 18. března 2002, udělil Úřad pro ochranu osobních údajů první akreditaci v oblasti poskytování certifkačních služeb. Akreditována byla společnost První certifikační autorita (ICA), a. s., dceřinná společnost PVT, a. s.
Jak pravidelní čtenáři Britských listů vědí, užitečnost elektronického podpisu je dosud nulová, ba vzhledem k tomu, že podle nedávno schváleného zákona mají úřady s občany komunikovat nezabezpečeným e-mailem, dá se spíše hovořit o tom, že pořídit si certifikát představuje bezpečnostní riziko. Přesto jsem se rozhodl - spíše z prestižních než praktických důvodů - certifikační proces podstoupit a na stránce ICA vypnil přesně podle vzoru žádost o vydání kvalifikovaného certifikátu. S vytvořenou elektronickou žádostí jsem se odebral do Martinské ulice v Praze, kde má ICA jedno ze dvou pražských pracovišť.
"Máte smůlu, kolegovi zatuhnul počítač," oznamuje dáma v recepci a navrhuje, abych přišel za půl hodiny.
Při druhém pokusu přichází sám kolega a bere si ode mě disketu s žádostí a dva doklady totožnosti. Pak mizí kdesi vzadu. Vrací se za pět minut.
"Certifikát vám nemůžu vystavit, v občance máte číslo domu s lomítkem a v žádosti bez lomítka. Musíte přijít znovu s opravenou žádostí." Snažím se vysvětlit, co lomítko v čísle znamená a jaký je rozdíl mezi orientačním a popisným číslem domu. Marně. "Nelze. Podle dokladu bydlíte v domě s lomítkem a podle žádosti bez lomítka. Certifikát není možné vystavit."
Pojímám obavu, zda nemám co do činění s jedincem mdlé inteligence, a resignovaně se přemisťuji na druhé pracoviště ICA, na druhý konec Prahy do Vysočan. Pracovnice je o poznání vlídnější, avšak problém se opakuje.
"Musíte vyplnit adresu přesně tak, jak ji máte v občanském průkazu, jinak nesmím ceritifikát vystavit," říká. Ptám se, proč tedy mají jako vzor adresy ve formuláři uvedeno "Nová 35, Písek". I ten dům je přece s lomítkem - přistupuji na hru protivníka - a ve vzoru máte jenom orientační číslo, přesně tak jako jsem to vyplnil já! Argument se nesetkává s pozoruměním. Protože seznam pražských kontaktních míst je vyčerpán, vracím se domů, abych žádost opravil.
O slabou hodinku později přicházím s novou žádostí a po zaplacení sedmi set korun si odnáším kvalifikovaný certifikát s pořadovým číslem 37. S hrdým pocitem, že jsem sedamatřicátý certifikovaný e-občan České republiky, vkládám disketu do mechaniky a přesně podle návodu instaluji.
"VBScript Error, certifikát nelze instalovat," oznamuje Internet Explorer. Hledám kontakt na technickou podporu - bohužel, telefonická hot-line neexistuje, k dispozici je pouze e-mail. Kopíruji chybové hlášení, posílám a čekám, zda a kdy někdo odpoví...
Dodatek z úterního večera:
První e-mail s žádostí o pomoc jsem poslal na adresu technické podpory ICA v pondělí ve 20.35, druhý v úterý v 17.32. Ani na jeden nepřišla odpověď.
|
16. 4. 2002
O neuvěřitelném rozsudku soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 Ivany Podlipné nad aktivistou Radkem M. jsme v Britských listech psali zde - připomeňme, že ačkoli jedním z účastníků pořízený videozáznam jasně prokázal, že Radek M. byl strážníkem městské policie napaden a zbit, soudkyně tento důkaz nevzala v úvahu, uvěřila výpovědím policistů a aktivistovi uložila za útok na veřejného činitele roční podmínku. Nyní soudkyně Podlipná vypracovala písemné vyhotovení rozsudku. S argumentací obhajoby si hlavu nelámala: Radek M. prý byl videem usvědčen "částečně" (což je značně eufemistické vyjádření, jestliže uvážíme, že video jeho vinu přesvědčivě vyvrací) a policisté při perlustraci nepřekročili zákon, protože pouze "kontrolovali neposlušné občany". Že by paní soudkyně studovala policejní právo v době Rakouska-Uherska? Radek M. využívá svého práva a proti rozsudku podává odvolání. |
|
17. 4. 2002
Patnáct členů holandské vlády v úterý rezignovalo kvůli masakru 7500 bosenských muslimů, mužů a chlapců, kteří byli v roce 1995 vyvražděni srbskými jednotkami. (Informace v angličtině viz zde.) Zpráva, která vyšla minulý týden, obvinila holandskou vládu, armádu a OSN z masakru, který byl největším činem genocidy v Evropě od holocaustu. Zpráva kritizovala holandskou vládu, že vyslala své vojáky do válečné zóny bez řádného mandátu a beze zbraní, kterých by bývalo bylo zapotřebí na obranu přibližně 30 000 uprchlíků, kteří se uchýlili do údajné "zóny bezpečí" pod holandskou kontrolou. Srebrenica padla, aniž by došlo k jedinému výstřelu, konstatuje zpráva, a holandští vojáci se začali daleko více zabývat vlastním přežitím než osudem bosenských muslimů. V následujícím týdnu bylo popraveno pod velením generála Ratko Mladiče, obžalovaného válečného zločince, 7500 mužů a chlapců. Zpráva poskytuje zřejmě definitivní vylíčení nejtraumatičtější události v nedávné holandské historii, která v Holandsku zanechala pocit úzkosti a viny, že se Holandsko podílelo na etnickém očišťování. |
|
17. 4. 2002
Mnozí novináři spustili pokřik kolem údajného českého nacionalismu. Uvědomíme-li si však již dávnější historii sudetoněmeckých požadavků a formu jejich pronášení, může se nám celá věc jevit jinak. Největší pokřik se zvedl až v okamžiku, kdy se z české strany ozvala rázná odpověď. Mohli bychom říci, že je to zbytečné. Většina Evropanů, stejně jako většina Němců, nemá tušení, oč běží a považuje za důležitější jiné věci. Můžeme však z toho odvodit, že pokusy vlivných konzervativních skupin v Německu, Rakousku a Maďarsku (nezapomeňme na nejméně 500 000 lidí na posledním shromáždění Orbánových voličů) zatáhnout nás zpátky do dob nacionálního běsnění jsou proto nedůležité i pro nás? Myslím, že to by byla nebezpečná naivita. Již vícekrát jsme se mohli v dějinách přesvědčit, že když se o sebe nedokážeme postarat sami, jiní se o nás starat nebudou, i když to jsou jinak hodní a milí lidé. Útoky na morální charakter českého národa nejsou ovšem vedeny jen ze zahraničí, ale podílí se na nich i většina českého tisku. Nic proti tomu, kdyby šlo o zjišťování pravdy a morální očistu. Obávám se ale, že tomu tak není, jak uvidíme dále.
|
|
17. 4. 2002
Na berlínském Ministerstvu zahraničí proběhla 8. března v tamějším "Světovém sále" konference Česko-německého diskusního fóra k pátému výročí podepsání Česko-německé deklarace Václavem Klausem a Helmutem Kohlem. Tou dobou se již naplno rozvinul v běžných mezinárodních vztazích nehorázný politický nátlak premiérů Bavorska, Rakouska a Maďarska na Českou republiku. Pánové Stoiber, Schüssel a Orbán otevřeně podmínili vstup České republiky do EU zrušením poválečných československých zákonů, které umožnily uskutečnění odsunu většiny bývalých československých Němců a Maďarů, o němž rozhodly spojenecké velmoci na Postupimské konferenci. Takové politické jednání, které se nyní po pražské návštěvě britského premiéra Blaira a bruselského komisaře Verheugena ze strany rakouské vlády a bavorské části Německa ultimativně stupňuje, nelze hodnotit jinak než jako zjevné úsilí zvrátit východiska poválečného uspořádání Evropy, jež umožnila postupnou obnovu evropské demokratické civilizace, sbližování evropských států na demokratickém základě a rozvoj česko-německých vztahů po r. 1989.
|
|
17. 4. 2002
Ještě hůř než Tomáš Pecina dopadl při pokusu opatřit si kvalifikovaný certifikát autor tohoto článku. Jedním z důvodů odmítnutí u něj bylo, že "Liberec VI" je jiná čtvrť než "Liberec 6". A ani jemu se nepodařilo certifikát instalovat. Více v jeho dopisu.
|
|
16. 4. 2002
Polemika s Huntingtonem"Představa mezicivilizačního konfliktu je příkladem pesimistické globální prognostiky. Může být pravdivá - stačí, když jí nejvýznamnější státníci uvěří. Podstatné proto je, zda ti, kdo budou odpovědni za zahraniční politiku mocností, budou opírat své rozhodování a jednání o obraz toho, co civilizace odlišuje, nebo o to, co lidstvo spojuje. Hlavní riziko dnes není v rozdílech západní, čínské či islámské kultury, ale v agresivních ambicích Západu vydávat svoji civilizaci za nejvyšší úroveň vývoje lidstva a za univerzální kulturu." To tvrdí politolog, profesor mezinárodní politiky Oskar Krejčí v polemickém příspěvku, který vydal ve sborníku "Střet civilizací? Dominance Západu nebo dialog světových kultur" Evropský literární klub. Dalšími autory sborníku jsou Ivo Budil, Bob Fliedr, Tomáš Halík, Martin Hekrdla, Stanislav Komárek, Luboš Kropáček, Miloš Mendel, Vladimír Nálevka a Zdeněk Zbořil.
Střet civilizací? Dominance Západu nebo dialog světových kultur |
|
16. 4. 2002
Daně letos živnostníci platili až do druhého dubna. Kdo poctivě pracoval, mohl se za odměnu postavit do fronty u okénka na finančním úřadě. Na místě s nápisem "pokladna", pak absolvovat rituál odevzdávání části výdělku vrchnosti.
Metoda je to lidsky srozumitelná. Podáte do okénka bankovky a výměnou dostanete kvitanci. Vy platíte - oni berou, od toho je to berně. Kdo nezaplatí, dostane penále. Desetinu procenta denně.
|
|
16. 4. 2002
George Bush nám všem prospěl, když uvalil na dovoz oceli do USA cla. Možná neúmyslně odhalil jedno špinavé tajemství Západu: volný obchod je pouhým mýtem, je to podvodný trik, velká iluze. Zavedení dovozních kvót je důkazem, že Spojené státy, stejně jako Evropská unie, Japonsko a Kanada, nadšeně podporují volnotržní filozofii Adama Smithe a Davida Ricardo jen potud, pokud to znamená liberalizací trhů menších a slabších zemí, než jsou ony samy. Bushovo poklonkování lobbistické moci ocelářských amerických států vedlo ke vzniku nejpodivnější aliance od paktu mezi Stalinem a Hitlerem ve třicátých letech. Antiglobalizační hnutí totiž nyní chválí amerického prezidenta jako znovuzrozeného ochranáře. Představa však, že George Bush poleví v úsilí otevřít cizí trhy pro americké zboží je absurdní. Tento názor komentátora Larryho Elliota vyšel v pondělí v deníku Guardian. Jeho argumentaci shrnujeme:
|
|
16. 4. 2002
Málokedy sa v dnešnej dynamickej dobe stáva, že je možné vziať rok starý článok a bez obáv zo straty aktuálnosti - až na zmenu osoby ministra - ho publikovať znova. Dnes je čas na takúto ojedinelú výnimku. V uplynulých dňoch sa aj na stránkach BL objavili "politicky korektné" materiály profesionálnych prorómskych autorov o neľahkom údele ich etnika na Slovensku. Bude teda vhodné pozrieť na veci aj z druhej strany. Ako reagovali tí, ktorým sa už štát snažil aktívne pomôcť ? Potešili sa - alebo natiahli ruku ešte dlhšie ?
|
|
16. 4. 2002
Tomáš Repčiak
Gotické skvosty Spiša pozná už takmer celá Európa, stredovek sa na ľudí v tomto priestore podpísal tak výrazne, až si to ani dnes nechcú otvorene priznať. Z pohľadu multikultúrnosti je Spiš hádam ešte vzácnejší. Tradičný Spišiak sedí pred televízorom a z úžasom sleduje dokumentárne programy o starej Bratislave, kde spolu žili Nemci, Židia, Maďari a Slováci. Zaujímavé je, že v jeho rodnom kraji koexistujú od 13. storočia okrem tejto kombinácie aj Rómovia a Rusíni a po tejto vzácnom kultúrnom miešanom nápoji dnes ani pes neštekne.
|
|
15. 4. 2002
Byl odsun českým vyhnáním německého obyvatelstva z pohraničí a bezprávným vyvlastněním jeho majetku na základě přisuzování kolektivní viny často i nevinným Němcům za česká utrpení? Dekrety prezidenta Beneše prý tento princip kolektivní viny ztělesňují, a tak bezpráví uzákoňují a tím porušují základní lidská práva. Na druhé straně pamětníci, českoslovenští váleční letci v Anglii, tvrdí, že sudetský majetek a odsun byly vždy považovány za část reparací československých občanů za škody, které Čechoslováci utrpěli v důsledku německého výboje. Toto chápání mi také potvrdil anglický historik, specialista na tuto problematiku.
|
|
12. 6. 2002
Přinášíme čtenářům Britských listů poslední část čtení na pokračování. Po devět týdnů jste zde nacházeli jednotlivé kapitoly z knihy Jana Kellera Politika s ručením omezeným, s podtitulem Proměny moci na prahu 21. století. Kniha se příští týden bude stěhovat do nově zřízené sekce KNIHOVNA. Knihu vydalo nakladatelství Evropský literární klub jako první svazek edice Nové směry (ISBN 80-86316-27-0, 144 str.). Text celé knihy vychází na internetu exkluzivně pro čtenáře Britských listů zdarma, se souhlasem autora i vydavatelství. V plném znění tohoto článku naleznete vždy aktuální kapitolu - předešlé kapitoly budou součástí archivu, přístupnému z níže uvedeného obsahu, který se bude dynamicky rozšiřovat. V archivu naleznete on-line rozhovor Jana Kellera se čtenáři Britských listů, fotogalerii, pořízenou u příležitosti vydání této knihy v říjnu 2001 i autorův životopis.
|
|
21. 1. 2002
Přejete-li si, aby Britské listy dále působily efektivně jako nezávislý strážce veřejného zájmu v ČR, přispějte, prosím, obdobně jako loni, libovolnou částkou na financování jejich investigativní práce v ČR, která se nedá dělat bez plného pracovního nasazení. Zde uvádíme podrobnosti, jak je možné přispět. Upozorňujeme, že finanční příspěvky na činnost Britských listů jsou odečitatelné od základu daně.
|
| Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby | RSS 2.0 Historie > | ||
|---|---|---|---|
| 17. 4. 2002 | PVT: Děláme jen to, co po nás chce ÚOOÚ | Jiří Faltus | |
| 17. 4. 2002 | Ostrá diskuse o poválečném uspořádání na česko-německé konferenci v Berlíně | Miloslav Bednář | |
| 17. 4. 2002 | Benešovy dekrety a postmoderní diskuse V. Žáka | Milan Valach | |
| 17. 4. 2002 | Parazit Stanislav Gross - Kdy se zbaví ČR tohoto "ministra"? | Jan Čulík | |
| 16. 4. 2002 | Soudkyně Podlipná: Policisté mají právo legitimovat "neposlušné občany" | Tomáš Pecina | |
| 16. 4. 2002 | Hrozivé proroctví | Oskar Krejčí | |
| 16. 4. 2002 | Chvála PVT, a. s., aneb Jak jsem se nestal e-občanem | Tomáš Pecina | |
| 16. 4. 2002 | Hrdinové daně neplatí | Radek Mokrý | |
| 16. 4. 2002 | Ghetto ako útek | Tomáš Repčiak | |
| 16. 4. 2002 | Několik vět o nadzvukovém letectvu | Hubert Rozmanitý | |