Afghánské úřady konstatovaly v úterý, že americká armáda omylem zatkla nového okresního šéfa policie a místní politické představitele, loajální nové afghánské vládě, informovala tisková kancelář AP.

Afghánští činitelé charakterizují razii, kterou minulý týden provedly americké speciální jednotky jako "nepovedenou". Nejméně 15 Afghánců bylo usmrceno a 27 bylo zajato. Konstatují, že místní bojovníci odevzdávali zbraně policii, když na ně zaútočily americké jednotky, které zabily i některé činitele nové státní správy. Pentagon naopak tvrdí, že tato razie amerických speciálních jednotek zaútočila dne 23. ledna na legitimní vojenské skladiště, které podle amerických špionážních analytiků užívaly jednotky organizace al Qaeda a Talibánu. Avšak mluvčí kandahárské státní správy Gul Agha uvedl, že Američané při razii zatkli místního nového šéfa policie, jeho zástupce a celou řadu členů nové místní komunální rady, která je loajální novému premiéru Hamidu Karzaiovi. Mluvčí Yusuf Pashtun konstatoval, že státní správa v Kandaháru požaduje, aby Američané vyjasnili status těchto zadržených osob a důvody, proč jsou vězněni. Uvedl, že Američané prý přislíbili, že některé zadržené osoby v nejbližších dnech propustí. Mluvčí americké armády na letišti v Kandaháru, kapitán Tony Rivers, se odmítl k věci vyjádřit.

V úterý vyšlo v britském parlamentu najevo, že Spojené státy nekonzultovaly Británii ohledně toho, jak by se mělo zacházet se zadržovanými britskými občany. Britská vláda také nyní přiznala, že když byli její činitelé na inspekci v táboře "X" v zálivu Guantánamo, byli trvale doprovázeni Američany, takže nemohli hovořit s britskými zajatci soukromě a otevřeně. To poněkud zpochybňuje jejich tvrzení, že jsou se svým zacházením spokojeni. Alberto Gonzales, právní poradce amerického prezidenta Bushe, kritizoval názor amerického ministra zahraniční Colina Powella, že by měly zadržované osoby v táboře "X" obdržet statut válečných zajatců. Bush podle Gonzalese nyní vede "nový druh války" a z toho důvodu jsou Ženevské konvence nyní zastaralé.

Čelný mluvčí Červeného kříže, Gianni Bacchetta, vyjádřil znepokojení nad nedávným útokem amerických speciálních jednotek na nemocnici v Kandaháru, při němž bylo usmrceno šest příslušníků organizace al Qaeda. Konstatoval, že ho před třemi týdny Američané ujistili, že na nemocnici nezaútočí.

Saúdská Arábie konstatovala, že prý až 100 osob zadržovaných v táboře "X" na Kubě jsou její občané a požaduje, aby je Spojené státy vydaly zpět.

8. ledna 2002 jsme upozornili, že se ztrácejí esemesky, posílané z mobilních telefonů Eurotelu na některá britská telefonní čísla, přestože telefon Eurotelu avízuje, že byla zpráva v pořádku odeslána (a zřejmě si za to účtuje i poplatek). Když jsme o tom v prvním lednovém týdnu informovali Eurotel, bylo nám sděleno, že Eurotel posílání esemesek do zahraničí nezaručuje. Firma má přirozeně odpovědnost za bezporuchový provoz služby, kterou nabízí a za kterou účtuje peníze, takže prvotní reakce Eurotelu byla neuspokojivá. Po publikaci této zkušenosti v Britských listech nám přislíbil nápravu pracovník Eurotelu Martin Žabka a ve středu 30. 1. jsme od něho obdrželi tento dopis:

Dobry den pane Culiku,

nechal jsem vasi stiznost prosetrit z vice stran, vice nasich oddeleni se podilelo na zkoumani pricin, proto jste na odpoved musel cekat delsi dobu, za coz se vam omlouvam. Nicmene bylo zjisteno, ze na trase CR - UK doslo opravdu k technickym nesrovnalostem, konkretne v signalizaci zprav prichazejicich do UK. Jednalo se jen o malou cast mobilnich telefonnich cisel v UK, proto jsme na nasich infolinkach nezaznamenali zadne vetsi ohlasy na neuspesne doruceni SMS zprav do UK, prestoze jsou nasimi zakazniky hojne vyuzivany. Nicmene tato nesrovnalost je jiz v soucasne chvili odstranena na strane propojovatele nasi site se zahranicim. Chyba nebyla zpusobena spolecnosti Eurotel.

Ve středu večer jsme záležitost vyzkoušeli a zasílání esemesek z telefonů Eurotelu na britské mobilní telefony nyní funguje. Panu Žabkovi děkujeme.

To zjistil průzkum veřejného mínění organizace CVVM. "Dobrý či spíše dobrý" vztah mají drtivou většinou Češi jen k Slovákům (77 procent) k Polákům má "dobrý či spíše dobrý" vztah 57 procent občanů, k Němcům 45 procent, k židům 43 procent, k Vietnamcům 21 procent, k Romům 11 procent a k lidem z Balkánu a z bývalého Sovětského svazu 9 procent. "Zaveďte proti nim víza!" zní český vox populi. To chce 71 procent Čechů, mezi lidmi s vysokoškolským vzděláním si to přeje dokonce 76 procent. Nejvíce lidí (25 procent) si přeje zavedení víz proti Ukrajině.

Z dobře informovaných zdrojů jsme se dozvěděli, že tento pátek ve Sněmovně proběhne setkání představitelů Unie svobody a "Grossova křídla" sociální demokracie, na němž má být rozhodnuto o odvolání Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. To je nejvýš žádoucí: uvědomíme-li si, že poslední mediální rada - Rada ČT - byla odvolána právě před rokem, je jasné, že je načase radním opět připomenout pomíjivost jejich funkcí. Kam bychom přišli, kdyby tito na politických stranách zcela nezávislí odborníci směli strávit ve funkci celý šestiletý mandát!

Aktualizace ze soboty 2. února:

Sněmovna v pátek v hlasování rozhodla, že Rada nebude odvolána. Proti návrhu Vladimíra Mlynáře (US) hlasovala v duchu čtyřkoaličního souznění část lidovců a rozdělen byl i klub ČSSD. K přijetí návrhu odvolat Radu tak chybělo 30 hlasů.

Argumenty obou stran, které zazněly v předchozí rozpravě, byly poněkud nepřesvědčivé. Že Rada není účinným a férovým regulátorem na trhu elektronických médií, je jasné minimálně od chvíle, kdy Vladimír Železný v rozporu se závazky z obchodních smluv opustil svého investora a vsadil vše na kartu podpory jednoho politického uskupení. Rada měla zasáhnout v létě 1999 a jestliže tak neučinila, měla být odvolána už v té době, nikoli o dva a půl roku později, kdy totéž hodnocení Železného tunelu vyslovily po sobě dva mezinárodní rozhodčí tribunály.

Proč se tak nestalo, je všeobecně známo: Sociální demokracie, do té doby outsider všech televizí, akceptovala Železného nabídku omezené mediální podpory výměnou za legislativní zdrženlivost. Hlasují-li nyní - u vědomí, že míra této podpory není už pro potřeby ČSSD dostatečná a pro úspěch ve volbách by strana potřebovala podobný servis, jaký dostává ODS - poslanci sociální demokracie pro odvolání Rady, nelze než nazvat to pokrytectvím. Česká republika má takového mediálního regulátora, jaké má poslance.

Včera byl u londýnského soudu Old Bailey odsouzen zloděj mobilního telefonu k "odstrašujícímu" trestu čtyř let vězení za to, že na ulici ukradl šestnáctiletému chlapci telefon a dal mu pěstí do obličeje. Tento týden vydal lord Woolf, britský nejvyšší soudce, nové směrnice, podle nichž budou nyní zloději mobilních telefonů na ulicích odsuzováni k minimálnímu trestu 18 měsíců vězení a ti, kteří užijí násilí, k trestům pěti let vězení. Avšak někteří lidé vyjádřili znepokojení, že jsou prý takovéto tresty příliš přísné. V roce 2001 však bylo v Británii ukradeno půl milionu mobilních telefonů dětem ve věku od 11 do 15 let. Vyšlo také najevo, že celkový počet krádeží dosahuje téměř dvojnásobek počtu oficiálně nahlášených 330 000 odcizení telefonů.

Máte dojem, že úřad Veřejného ochránce práv je zbytečnost, která jen zatěžuje státní rozpočet a občanům nic nepřináší? Že tomu tak spíš je než není, se mohl na vlastní kůži přesvědčit irácký student Majid Majed, jehož rodině cizinecká policie - až poté, co byl jejich případ široce medializován - udělila vloni v srpnu povolení k trvalému pobytu. Cizinecký pas, který Iráčan nutně potřebuje, aby mohl cestovat, mu však vydat odmítla: M. Majed prý neprokázal, že je ze strany iráckých úřadů pronásledován, a tak, usoudil podplukovník Podroužek, si může pro nový pas klidně dojít na ambasádu. Netřeba zdůrazňovat, že vzhledem k povaze tamního režimu a tomu, jak ostře Majid saddámovskou diktaturu napadá v médiích, to může být docela dobře jeho cesta poslední.

M. Majed se se svým problémem obrátil na Veřejného ochránce práv - ombudsmana, nicméně, jak bylo předesláno, nepochodil ani tam, přestože v řešení podobných problémů by mělo ležet jádro ombudsmanovy agendy. Po řadě týdnů nečinnosti se Motejlovi úředníci rozhoupali aspoň k tomu, že požádali cizineckou policii o zaslání Majedova spisu. Ta však žádost ignorovala, načež úsilí úřadu ustalo.

V důsledku svévole cizinecké policie a ostentativního nezájmu ombudsmanova aparátu jsou tedy Majid Majed a tři další členové jeho šestičlenné rodiny už od prosince bez pasu a bez možnosti opustit Českou republiku. Ruce si může mnout pouze podplukovník Podroužek, který se studentovi pomstil za loňskou negativní publicitu v médiích, a zaměstnanci irácké ambasády. Ti musejí momentální potíže rodiny M. Majeda chápat jako velké zadostiučinění a výstrahu všem, kdo by se chtěli, podobně jako Majid, diktatuře otevřeně postavit. Neloajalita se nevyplácí.

Je však trapné vidět Annu Šabatovou, která přislíbila, že se bude Majidově případu osobně věnovat, jak řeční na slavnostním shromáždění k výročí Charty 77: její nehynoucí exdisidentské zásluhy jsou pěkná věc, ale ještě užitečnější by bylo vidět, kdyby - ostatně za nemalý plat zástupkyně ombudsmana - aspoň tu a tam taky něco vykonala.

Podstatně zdvořileji než v předchozím dopise jeho náměstek zareagoval na naše odvolání ve stejné věci předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) Karel Neuwirt. Argumentace, proč nám ÚOOÚ požadované informace neposkytne, však přesto kulhá na obě nohy: žaloba se zcela jistě vztahuje k jeho působnosti, a je sice pravda, že jde o údaje vztahující se (byť nepřímo) k rozhodovací činnosti soudů, nikoli však o informace o této rozhodovací činnosti, jak požaduje v § 11, odst. 4, písm. b), zákon o svobodném přistupu k informacím. Aby mohl ÚOOÚ informace odepřít, musel účelově nepřesně ocitovat zákon! Inu, jako malí kluci...

Proti nezákonnému rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů podáváme tuto správní žalobu.