Ještě k Mladým ženám z Prahy
Studie paní/slečen Heitlinger a Trnka samozřejmě je neprůkazná, ale stejně samozřejmě ze zcela jiných důvodů, než uvádí Marek Houša. Ono je sice pravda, že ženy myslí jinak než muži přinejmenším v tom smyslu, že ženský mozek zapojuje při řešení (některých) stejných úkolů jiné oblasti než mužský, to ovšem nemusí znamenat - a většinou neznamená - že se budou lišit i výsledky. Nereprezentativnost studie H+T nevyplývá z faktu, že jejím objektem jsou pouze ženy, a už vůbec ne z toho, že ji ženy vytvořily. "Hříchy", které ji znehodnocují, jsou typické pro práce mnoha humanitních vzdělanců bez ohledu na pohlaví, rasu, třídní původ či náboženství.
Především je vzorek populace, z něhož studie vychází (14 osob), příliš malý. Za druhé několik absolventek středních zdravotních škol netvoří reprezentativní vzorek. Jediné závěry, které by bylo možno ze zkoumaného vzorku oprávněně vyvodit, jsou na úrovni výsledků dvou zmatených kosmických průzkumníků z filmu Srdečný pozdrav ze zeměkoule (hráli je Lasica a Satinský): "Některé předměty v obydlí pozemšťanů jsou nerozbitné." "Některé předměty v obydlí pozemšťanů jsou rozbitné." Takže v našem případě asi "Některé mladé ženy v Praze si myslí, že ...". Vše další je nepřípustná extrapolace. Je na pováženou, že se jí dopouštějí lidé vysokoškolsky vzdělaní; dokonce lidé, kteří chtějí zkoumat něco tak komplexního, jako je lidská společnost a fungování lidí v ní.
Navíc, pokud chtěly H+T zkoumat reakce na společenské změny po r. 1989, vybraly si vzorek snad nejméně vhodný. No, to je přehnané, kojenci by byli přece jen ještě nevhodnější... Všechny ženy, jež se zúčastnily výzkumu, prodělaly kolem r. 89 obrovskou změnu svého společenského statutu: ukončily studium a začaly se samy živit. Je málo tak převratných změn v lidském životě: nástup do školy a první povinnosti, konec studia a začátek samostatného života s odpovědností za sebe, narození dítěte a tedy první odpovědnost za jiného, konec práce a odchod do penze. Je pochopitelné, že tato obrovská osobní změna překryla změny společenské. Co mohly ty mladé ženy/dívky porovnávat? Předlistopadovou dobu znaly v jedné pozici, polistopadovou v jiné, úplně odlišné.
Ostatně to, co ze studie H+T otiskly Britské listy, naznačuje, že obě vědkyně postupovaly podivným, leč dosti obvyklým způsobem. Přijely si potvrdit své přesvědčení, že mladé ženy ve východní Evropě se po pádu komunismu začaly emancipovat. Zjistily, že několik žen ve východní Evropě, tedy v Česku, vlastně v Praze, je emancipovaných a tedy sláva, teze je dokázána. To, že ženy v ČSSR byly emancipované a mnohem emancipovanější, než je obvyklé třeba v USA, už dávno před pádem komunismu, je ani nenapadlo. No, a protože jeden závěr je málo, vyvodily ze získaného materiálu (který nestačil ani na původní studii, měla-li být seriózní) ještě další naprosto neoprávněné závěry, třeba ten o obecné politické apatii. Možná, že ty závěry jsou i pravdivé, ale nevyplývají ze zjištěných faktů.
Vítězslav Novák
Poznámka JČ: Studie obou amerických autorek je z přísně sociologického hlediska zřejmě neprůkazná, neboť je vzorek příliš malý. Je to ale zajímavá sonda a zdá se potvrzovat postoje a názory, s nimiž se - i průzkum Britských listů je jen namátkový a nevědecký, není založený na reprezentativním širokém vzorku - kupodivu jaksi setkáváme všude. Autorky si nešly do ČR potvrdit, že se mladé ženy ve východní Evropě po pádu komunismu začaly emancipovat. Naopak tam šly zkoumat tvrzení některých autorů, že se po pádu komunismu české mladé ženy deemancipovaly, rozhodly se samy vrátit se do domácností, mýt podlahu, vařit a starat se o děti. Zjistily, že to tak není, ale už se neptaly například jejich mužských partnerů, co si myslí o postavení žen - vzhledem k tomu, že v ČR o všem rozhodují muži, je to klíčové. Představa, že v ČSSR "byly ženy už před pádem komunismu emancipované a mnohem emancipovanější než v USA" je samozřejmě nesmysl, jak potvrdí každá česká dívka, která vycestuje načas z ČR do USA či západní Evropy - a pak se nerada vrací do Čech. (Tuhle mi jedna takto navrátivší se dívka poznamenala: "Já když vidím v pražském metru ty mladé klacky, ty kluky, co tam arogantně-ledabyle sedí s doširoka rozkročenýma, rozcapenýma nohama, je mi to doslova odporné.") Neemancipovanost českých žen vidíte v Praze už jasně z toho, jak se mladé dívky musejí oblékat a šminkovat - připravit se na trh masa. - To jsou samozřejmě jen dvě povrchní poznámky, příkladu o neemancipovanosti českých žen by se dalo snést mnoho, mnoho.
