Volme politiky taky záporně
Velké strany nejsou velké navždy
Pani Cihelkova,
To co jste napsala v BL, je velice trefne az varovne. Postrada to snad jen jeden
aspekt.
Takzvane velke strany nejsou velke navzdy (viz KSC) Je na volicich, aby z vice
demokratickych stran udelali strany velke, a z nedemokratickych zase mensi.
Bohuzel, ma vlastni zkusenost potvrzuje, ze vetsinovy system je neskutecne
odolny proti narustu preferenci stredne velkych stran. Britsti Lib-Dem maji uz
delsi dobu tech u nas 'velkych' dvacet procent, a je jim to k nicemu. Ale v
Britanii alespon plati, ze opozice je opozice, a ne smluvni partner. Pak se da
volicsky kormidlovat, doleva, doprava, a drzet stredni kurs dlouhodobe.
Kdyz se ostatni perou, KSCM se smeje. Neni zpusobu, jak tomu celit, jinak nez
danim preferenci nekomu jinemu, ktery udajne broji proti komunistum.
Udajne,
pak s nimi treba pude do opozicni smlouvy, pokud budou oni ti velci, co 'vyhrali
volby'.
A pritom 'vitez' pristich voleb bude porad jen relativni. Prvni mezi
zucastnenymi, i kdyby byly vsechny strany malicke. Ve vetsinovem systemu s
presidentskou loutkou v cele by mohl byt jmenovan premierem nekdo, kdo ma byť o
pid vetsi podporu nez ostatni, i kdyby mel celkovou podporu malickou.
Nejvetsi
nebezpeci na nasi politicke scene je drobeni na male stranicky. Ale proc?
Protoze se tim odvadeji hlasy do ruznych bezvyznamnych koutu, a nejvetsi strany
budou ty z nejvetsim pevnym jadrem, ty petrifikovane, jejich stoupenci povazuji
loajalitu strane za absolutni klad.
Cili extremiste, zmanipulovatelni velkym
vudcem. Obratme se k cili a hledejme vychodisko, nikoli likvidaci malych stran
a nazorovych seskupeni. [Vzdyt kazdy z nas je nejprve sam sebou, stranou o
jednom hlasu, da se rict.]
Chceme-li zajistit, aby se k moci nedopatrenim nedostali ti, kdo jsou nejmene zadouci,
musi existovat zpusob, jak dat najevo kdo je nezadouci, primo, jasne, adresne.
Momentalne si politici mysli, ze je volici u moci chteji, kdyz pani nabubrelci
takzvane (ac jen relativne) "vyhrali volby". Pritom je narod nucen volit mezi
danymi uchazeci o moc, cili volit ty nejmene neschopne, taktizovat, aby se k
moci nedostali ti jeste horsi nedopatrenim.
Taktizujeme tak, ze svou podporu
davame jinam, ne tam kde bychom chteli, (neni takovy kandidat) ale tam kde to
nejmin uskodi.
To je negativismus povysen do role positivismu. Simulujeme
podporu a citime odpor. Prevladne li vsak odpor, nejdeme k volbam vubec.
Schazi
nastroj, jak opravnene znechuceni vyjadrit a k dobremu obratit.
Kdysi davno mi vysel clanecek v LN (posledni slovo), kde jsem navrhoval snad
dost jednoduchy volebni system, kde by volic mohl volit svym jednim hlasem ale
vybrat si ze dvou zpusobu. Bud nekoho podporit (+1), nebo naopak volit proti
(-1), cimz by jaksi anuloval podporu jineho stoupence (+1-1=0).
Vyhodou meho systemu je, ze by slo primo dat najevo, jake preference kdo ma ve
skutecnosti, jak stoupaji ci klesaji od jednoho volebniho obdobi k druhemu, pro
celou politickou garnituru.
Nyni toto nahrazuje jen volebni neucast, coz lze
vykladat, jak kdo chce. Ale v mem navrhu by se k moci dostala treba strana s
nejmin zapornym souctem, (coz predpokladam).
Bylo by to dost jasne! A politika
by nepritahovala jesity, kterym jde o vehlas a moc na prvnim miste. V
"dvojsmernem" volebnim systemu bych sice nezabranil relativnimu zvyhodneni
tech, kteri stoji opodal, kteri nijak nedrazdi pozornost, ale ti nebudou zas
tak nebezpecni jako extremiste. Proste v nejhorsim to bude takova ta urednicak
vlada bez duse. Nic dobreho, ale take nic nebezpecneho.
Takova zmena volebniho systemu by stala za podporu, i kdyby to byl svetovy
unikat. Nemyslite?
