Protitankové náboje v Kosovu zanechávají radioaktivní dědictví
Pane Culiku,
Prilozeny clanek pana Puglieseho se mi jevi zajimavy,
prestoze nebo prave protoze jste uverejnil jine clanky na tema
ochuzeneho uranu. Jeden cesky autor, ktery odkazoval na znalosti
stredoskolske fyziky, vzrusil me a nekolik mych znamych svym bohorovnym
tvrzenim, ze ochuzeny uran neni radioaktivni. Z toho hlediska si myslim,
ze prilozeny clanek zajimavy je. Nebojte se, ze bych Vas chtel
zaplavovat preklady. Tento
tyden budu mit 70 roku, tak asi radeji pujdu windsurfovat misto
vysedavani nad pocitacem.
Miloš Kaláb
Protitankové náboje v Kosovu zanechávají radioaktivní dědictví
Na téma používání ochuzeného uranu v protitankových střelách bylo v
Britských listech uveřejněno několik článků. Tento byl napsán v angličtině
panem Davidem Pugliesem a začátkem června uveřejněn v novinách The Ottawa
Citizen. V podstatě se jedná o to, že vojáci NATO, až vstoupí na kosovské
území a také vracející se uprchlíci budou vystaveni potenciálně smrtelnému
nebezpečí, které do země dopravila letadla NATO. Podle některých vojenských
analytiků i ochránců životního prostředí jsou části Jugoslávie a Kosova
zamořeny jemným radioaktivním prachem, který pochází z munice vyrobené z
ochuzeného uranu rozšiřované z amerických protitankových letadel A-10
Warthog.
Vlády Jugoslávie i Ruska protestovaly proti používání obohaceného uranu na
základě měření, která ukázala neobvykle vysokou radioaktivitu v Kosovu. V
případě Rusů se prý jedná o pokrytectví, protože ti prodávají náboje z
obohaceného uranu na volném trhu. Paní Sara Floundersová z vedení organizace
The International Action Center v New Yorku a redaktorka knihy Metal of
Dishonor o ochuzeném uranu prohlásila, že se jedná o ekologickou katastrofu:
"Spojené státy si jsou vědomy nebezpečí, které střely představují. A přesto
jich používají bez jakéhokoliv ohledu na vojáky, ať jsou z Kanady nebo jiné
země NATO a také bez ohledu na obyvatelstvo Kosova, které bude muset v
zamořené oblasti žít".
Náboje z ochuzeného uranu dnes mají přezdívku Agent Orange devadesátých let
- je to narážka na chemický defoliant - látku odstraňující listí ze stromů.
Tuto chemikálii používala americká vojska ve Vietnamu. Ochuzený uran použili
Američani poprvé proti Iráku. Během Pouštní bouře americká vojska (a to jak
tanky, tak i letectvo) používala uranových nábojů proti tankům, protože ty
pronikají snadno pancéřováním. Náboje mají asi dvakrát vyšší hustotu než
konvenční náboje, mají vyšší rychlost a větší dostřel. Navíc jsou laciné.
Při vývoji atomových zbraní vyrobily americké továrny kolem 500,000 kg
ochuzeného uranu, který prodávají muničním továrnám za velice nízké ceny.
Pan Pugliese uvádí, že Američani vypálili celkem více než 860,000 nábojů a
tak "obohatili" bojiště v Iráku a Kuvajtu o přibližně 270,000 kg ochuzeného
uranu. Zničili při tom asi 4000 iráckých vozidel. Britští i američtí váleční
vysloužilci vyjádřili svoje přesvědčení, že uranový prach by mohl být jedním
z faktorů, které způsobily známé "záhadné zdravotní potíže" u personálu,
který sloužil v poli.
Americká i britská armáda upozorňují, že s náboji z ochuzeného uranu se musí
zacházet opatrně, ale odmítají názor, že by mohly mít nějaký dlouhodobý
škodlivý vliv na životní prostředí nebo na obyvatelstvo. Na začátku
letošního roku vyřadila kanadská armáda tyto náboje ze své výzbroje. Původně
byly ve výzbroji námořních rychlopalných děl.
Podle výzkumu Střediska pro informace o obraně ve Washingtonu mají náboje z
ochuzeného uranu asi 60% radioaktivitu ve srovnání s přírodním uranem - a
radioaktivita bude přetrvávat 4.5 miliardy roků. Riziko nastává v okamžiku,
kdy náboj narazí na cíl. Nevybuchuje, ale shoří na jemný radioaktivní
prášek. Větší část prachu se usadí kolem zasaženého vozidla a menší část
prachu odnese vítr na kilometry daleko. Ty se usadí na zemi nebo se dostanou
do vody, která je unáší dále. Pohyb kolem zasaženého vozidla částečky
rozviřuje a dostává znova do vzduchu. Středisko Centre for Defense Studies
řadí riziko ochuzeného uranu na roveň jiných těžkých kovů jako jsou olovo a
rtuť. Paní Floundersová argumentuje, že riziko je větší a to proto, že
vdechnutí i malého množství radioaktivních částeček poškozuje buňky a může
vést ke vzniku rakoviny. Dodala: "Americká vláda nám před 20 roky říkala, že
Agent Orange není nebezpečná látka a nebyla to pravda. Nyní vidíme děti v
Iráku postižené deformacemi, rakovina u místního obyvatelstva je na vzestupu
a mnozí američtí a britští veteráni jsou nemocní. Věříte vládě, že ochuzený
uran neznamená žádné nebo jen minimální nebezpečí?"
Jiná americká organizace, The National Gulf War Resource Center, vydala loni
zprávu, že přibližně 400,000 vojenských osob, které se zúčastnily Pouštní
bouře, bylo vystaveno ochuzenému uranu. Pentagon ve své reakci uvedl, že
těch osob nebylo tolik, ale přiznal "určité riziko spojené s dlouhodobým
vystavením uranu nebo s jeho neopatrným zacházením". Také opravil svoje
dřívější údaje, podle nichž se jednalo jen o stovky vojáků a nyní připouští
"tisíce vojáků". Stále popírá souvislosti mezi používáním ochuzeného uranu a
zdravotními problémy veteránů. Podobně popírá vztah britská zpráva, vydaná
před několika měsíci. Radiační riziko je údajně nízké a toxicita se podobá
jiným těžkým kovům jako je olovo.
Penzionovaný kanadský brigádní generál Jim Hanson prohlásil, že kanadští
vojáci, kteří vstoupí do Kosova, by se vystavili nebezpečí v blízkosti
vozidel, která byla zasažena střelami z ochuzeného uranu, ale riziko ztráty
života bude ještě větší, když budou dohlížet na příměří mezi Srby a
kosovskými ozbrojenci.
Podle americké zprávy z r. 1993 (U.S. Government Auditing Service) je možné
ochranné předpisy při práci s ochuzeným uranem opustit v případě bojů a
jiných situací ohrožujících lidské životy, protože riziko z uranu je
převyšováno rizikem z boje. Jinými slovy to znamená, že voják je vystaven
většímu riziku, že padne v boji než že by ho zabil ochuzený uran. Nejlepší
ukázkou toho, jakým nebezpečím hrozí ochuzený uran, je to, jak sami
Američani nakládali s vlastními vozidly, která byla omylem zasažena vlastní
palbou. Dvanáct obrněných transportérů bylo pohřbeno v saudskoarabské
poušti, protože byly nadměrně zamořeny ochuzeným uranem.
Pan Jeffrey Mason, výzkumný pracovník střediska The Center for Defence
Studies, se domnívá, že zamoření Kosova a Jugoslávie zatím není vysoké, ale
dodal, že pro přítomnost ochuzeného uranu by nechtěl být ani v Iráku ani v
Jugoslávii. Dodal, že by americká armáda měla významně přispět k očistě od
nebezpečných pozůstatků střeliva, kterého používá, ale uznává, že se to
snadněji řekne než vykoná. Tak U.S. Army očekává, že náklady na bezpečnou
likvidaci 68,000 kg ochuzeného uranu na cvičné střelnici v Indianě mohou
vystoupit až na 6 miliard dolarů. Dá se tedy úspěšně pochybovat o tom, že by
byli Američani ochotni při takových nákladech odstraňovat ochuzený uran z
životního prostředí v Jugoslávii.
Miloš Kaláb, Ottawa
Pozn. MK: Před časem se projednávala v Kanadě situace, kterou působí
používání olověných broků při lovu vodního ptactva. Broky zapadnou do
močálů, a později je polykají kachny místo oblázků, aby jim pomáhaly trávit
potravu. Olovo se ale rozpouští a ptáky otravuje. Dostává se také do dravců,
kteří se otrávenými vodními ptáky živí. Dá se tedy očekávat, že ochuzený
uran nezůstane v Jugoslávii dlouho soustředěn v blízkosti zasažených
vozidel, ale i tam se stane součástí zamořeného životního prostředí.
