Přistěhovalec Teng
Pane Čulíku,
tuhle mi jeden Číňan vyprávěl, co ho potkalo při emigraci do Kanady. Kdyby
to dostal do ruky někdo jiný než já, tak by z toho možná byl zajímavý
filmový scénář nebo třeba kniha. V mých silách není víc než primitivní
přetlumočení, které by možná mohlo čtenáře BL i tak zajímat.
JJ.
Přistěhovalec Teng
Před několika dny se ve dveřích mé pracovny objevil Číňan. Takový
normální, který vedle kteréhokoli svého soukmenovce vypadá jako jeho
dvojče. A je stejně neodhadnutelného věku.
Přišel s tím, že od nás odchází, protože se vrací na universitu. Vyměnili
jsme tedy několik zdvořilostí, jak daný okamžik žádal, a pak se hovor
stočil na témata zajímající, jak říkají diplomaté, obě zúčastněné strany.
A v jeho rámci jsem vyslechl příběh, který čtenářům BL předkládám.
Číňan, říkejme mu třeba Teng, dokončil doma universitu a pak se mu zachtělo
změny. Získal povolení k cestě do Kanady, kde hodlal pokračovat ve studiu
jako postgraduální student.
"To není žádný problém," říkají Tengovi na kanadské universitě. "Přineseš
ověřený diplom, dvanáct tisíc doláčů a máš na rok vystaráno." Diplom Teng
má, tolik peněz nikoli. A tak přijímá dobrou radu: "Budeš-li legálním
přistěhovalcem", povídají, "budeš platit jen tolik co Kanaďani, tedy
takovou třetinu".
Na úřadu přes přistěhovalectví jsou na Tenga hodní. Má dobrou vysokou
školu, domluví se anglicky a navíc pověst jeho vlasti umožňuje státi se
politickým uprchlíkem snadno a rychle.
Na první pohled formalita. Interview, pár podpisů, štempl a bude
potvrzení, že je úředně povoleným přistěhovalcem neboli "landed
immigrantem".
Teng, byvše vyzván, přijde na úřad a tam je vskutku řeč o formalitě. "Jsme
tak říkajíc very sorry", povídají Tengovi, "ale o tenhle papír musíš
formálně zažádat zvenku".
Bledost Tengovy tváře vyvolá úředníkův soucit. "Hele, Teng, tohle je kvůli
tomu, aby se nám lidi nehrnuli do Kanady jen tak," vysvětluje úředník, "v
tvým případě to je jen formalita. Půjdeš na americký konsulát, tam ti
bouchnou vízum do pasu a pojedeš do Buffala. Tam si podepíšeš ty svoje
papíry a bude po ptákách".
Teng učiní, jak úředník naznačil. S americkým vízem v pase a obsílkou, kdy
se má v americkém Buffalu dostavit na kanadský úřad, dojíždí na hranici, co
je hned u Niagárských vodopádů.
"Proč jedeš do USA?", ptá se John, či jak se pasák na americké straně
hranice jmenuje. Teng vysvětlí o co jde, leč místo úředního úsměvu vytasí
John psací prostředek a vízum v pase přeškrtne. Možná při tom utrousí něco
jako "Teng, ty se mi nelíbíš" nebo "to by moh říct každej, že si jede pro
nějakej papír", ale na pronesených zdvořilostech až tak nesejde. Počítá se
výsledek.
Teng se domůže slyšení u Johnova nadřízeného. Boss ale nehodlá Johna
shodit a tak dělá blbce ze sebe: nemůže prý po Johnovi nic opravovat.
Teng se vrácí z od temně hučící Niagáry, do Toronta a spěchá na spřátelený
úřad pro přistěhovalce.
"To je mrzuté", povídají. "Tyhle papíry se nedají posílat poštou, na to je
předpis". A radí Tengovi, aby si našel právníka, který by rozšmodrchal
kličky paragrafů.
V tomto okamžiku můžeme přeskočit několik let. Papíry pořád nejsou, ale to
neznamená, že se nic neděje. Právě naopak. Jiný úd stejného úřadu si
povšimne, že se jim po Torontu motá jakýsi Teng, který se neobtěžuje
vyzvednout si papíry v Buffalu. Je tedy v Kanadě nelegálně a tak úřad,
kde jeden úd neví co činí druhý, rozhoduje o jeho deportaci. Kanada není
holubník.
Tenga hledá policie o čemž on ani jeho právník nemá tušení. Zapracuje
náhoda. Teng cosi opravuje na autě. Projíždějící policista se zeptá, co
se děje a pak z nedostatku jiné činnosti vyťuká poznávací značku auta do
počítače.
Počítač je vševědoucí, a tak Teng tráví noc v lapáku. Z hrozící deportace
sejde, protože právník taky ví svoje. Navíc všechno je vlastně v pořádku
až na tu formalitu se zatracenou bumážkou, která trčí v Buffalu a je
Tengovi nedostupná, protože je týž je díky Johnově škrtu v USA osobou
nevítanou.
Pak kdosi přijde na to, že by se ten papír asi nemusel posílat poštou, ale,
že by ho mohl přivést nějaký úředník, co tam jezdí.
Stane se a Teng se po letech - jichž bylo od skončení jeho čínských studií
právě o něco víc než pět - dočkává vytouženého potvrzení a rozradostněn
spěchá na universitu.
"Jsme very, very sorry", povídají na universitním studijním oddělení ještě
zdvořileji než na přistěhovalcích, "ale máš, Tengu, smůlu. Svoje diplomy
si můžeš strčit třeba za pokrývku hlavy, protože jsou starší pěti let.
Jestli ti na študování tak záleží, máme místo v prvním ročníku".
Vzali mi čtyři roky nejproduktivnějšího života, končí Teng svůj příběh
studenta třetího ročníku. A v místě, kde by Čech dodal "ty kurvy
byrokratický" nasadí bezvýrazný úsměv.
Vstává se židle, dává moji visitku do tašky, a se slovy "ale Kanadu mám
rád" se jde rozloučit s Američanem, který sedí ve vedlejší místnosti a s
Johny na hranicích nemá nic společného.
Jiří Jírovec
