středa 12. května

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Přehled událostí Odkazy:
  • Soubor nejzajímavějších článků z poslední doby Válka o Kosovo:
  • Svobodný svět potřebuje vůdce, ale Clinton jím není (Guardian)
  • Jak na sebe pohlížejí Srbové (Guardian)
  • Ve válkách jdou tragédie a nekompetentnost ruku v ruce (Independent) Česká politika:
  • Co udělat s parlamentem? (Karel V.)
  • Decentralizace (Karel V.) Kanada:
  • Drastický příběh přistěhovalce Tenga (Jiří Jírovec) Reakce:
  • Zvrácené články Jiřího Jírovce o Kosovu (Petr Vařeka)
  • Jane Čulíku, proč lezete NATO do zadku? (Miloš Koenig)
  • BL zveřejňují příliš mnoho názorů podporujících válku v Jugoslávii (Tomáš Horyna) Finančnictví:
  • Uzavřený český fond na americké burze (Josef Schrabal) Reakce:
  • Pražští taxíkáři (Lydie Junková)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Přistěhovalec Teng

    Jiří Jírovec

    Pane Čulíku,

    tuhle mi jeden Číňan vyprávěl, co ho potkalo při emigraci do Kanady. Kdyby to dostal do ruky někdo jiný než já, tak by z toho možná byl zajímavý filmový scénář nebo třeba kniha. V mých silách není víc než primitivní přetlumočení, které by možná mohlo čtenáře BL i tak zajímat.

    JJ.

    Přistěhovalec Teng

    Před několika dny se ve dveřích mé pracovny objevil Číňan. Takový normální, který vedle kteréhokoli svého soukmenovce vypadá jako jeho dvojče. A je stejně neodhadnutelného věku.

    Přišel s tím, že od nás odchází, protože se vrací na universitu. Vyměnili jsme tedy několik zdvořilostí, jak daný okamžik žádal, a pak se hovor stočil na témata zajímající, jak říkají diplomaté, obě zúčastněné strany. A v jeho rámci jsem vyslechl příběh, který čtenářům BL předkládám.

    Číňan, říkejme mu třeba Teng, dokončil doma universitu a pak se mu zachtělo změny. Získal povolení k cestě do Kanady, kde hodlal pokračovat ve studiu jako postgraduální student.

    "To není žádný problém," říkají Tengovi na kanadské universitě. "Přineseš ověřený diplom, dvanáct tisíc doláčů a máš na rok vystaráno." Diplom Teng má, tolik peněz nikoli. A tak přijímá dobrou radu: "Budeš-li legálním přistěhovalcem", povídají, "budeš platit jen tolik co Kanaďani, tedy takovou třetinu".

    Na úřadu přes přistěhovalectví jsou na Tenga hodní. Má dobrou vysokou školu, domluví se anglicky a navíc pověst jeho vlasti umožňuje státi se politickým uprchlíkem snadno a rychle.

    Na první pohled formalita. Interview, pár podpisů, štempl a bude potvrzení, že je úředně povoleným přistěhovalcem neboli "landed immigrantem".

    Teng, byvše vyzván, přijde na úřad a tam je vskutku řeč o formalitě. "Jsme tak říkajíc very sorry", povídají Tengovi, "ale o tenhle papír musíš formálně zažádat zvenku".

    Bledost Tengovy tváře vyvolá úředníkův soucit. "Hele, Teng, tohle je kvůli tomu, aby se nám lidi nehrnuli do Kanady jen tak," vysvětluje úředník, "v tvým případě to je jen formalita. Půjdeš na americký konsulát, tam ti bouchnou vízum do pasu a pojedeš do Buffala. Tam si podepíšeš ty svoje papíry a bude po ptákách".

    Teng učiní, jak úředník naznačil. S americkým vízem v pase a obsílkou, kdy se má v americkém Buffalu dostavit na kanadský úřad, dojíždí na hranici, co je hned u Niagárských vodopádů.

    "Proč jedeš do USA?", ptá se John, či jak se pasák na americké straně hranice jmenuje. Teng vysvětlí o co jde, leč místo úředního úsměvu vytasí John psací prostředek a vízum v pase přeškrtne. Možná při tom utrousí něco jako "Teng, ty se mi nelíbíš" nebo "to by moh říct každej, že si jede pro nějakej papír", ale na pronesených zdvořilostech až tak nesejde. Počítá se výsledek.

    Teng se domůže slyšení u Johnova nadřízeného. Boss ale nehodlá Johna shodit a tak dělá blbce ze sebe: nemůže prý po Johnovi nic opravovat.

    Teng se vrácí z od temně hučící Niagáry, do Toronta a spěchá na spřátelený úřad pro přistěhovalce.

    "To je mrzuté", povídají. "Tyhle papíry se nedají posílat poštou, na to je předpis". A radí Tengovi, aby si našel právníka, který by rozšmodrchal kličky paragrafů.

    V tomto okamžiku můžeme přeskočit několik let. Papíry pořád nejsou, ale to neznamená, že se nic neděje. Právě naopak. Jiný úd stejného úřadu si povšimne, že se jim po Torontu motá jakýsi Teng, který se neobtěžuje vyzvednout si papíry v  Buffalu. Je tedy v Kanadě nelegálně a tak úřad, kde jeden úd neví co činí druhý, rozhoduje o jeho deportaci. Kanada není holubník.

    Tenga hledá policie o čemž on ani jeho právník nemá tušení. Zapracuje náhoda. Teng cosi opravuje na autě. Projíždějící policista se zeptá, co se děje a pak z nedostatku jiné činnosti vyťuká poznávací značku auta do počítače.

    Počítač je vševědoucí, a tak Teng tráví noc v lapáku. Z hrozící deportace sejde, protože právník taky ví svoje. Navíc všechno je vlastně v pořádku až na tu formalitu se zatracenou bumážkou, která trčí v Buffalu a je Tengovi nedostupná, protože je týž je díky Johnově škrtu v USA osobou nevítanou.

    Pak kdosi přijde na to, že by se ten papír asi nemusel posílat poštou, ale, že by ho mohl přivést nějaký úředník, co tam jezdí.

    Stane se a Teng se po letech - jichž bylo od skončení jeho čínských studií právě o něco víc než pět - dočkává vytouženého potvrzení a rozradostněn spěchá na universitu.

    "Jsme very, very sorry", povídají na universitním studijním oddělení ještě zdvořileji než na přistěhovalcích, "ale máš, Tengu, smůlu. Svoje diplomy si můžeš strčit třeba za pokrývku hlavy, protože jsou starší pěti let. Jestli ti na študování tak záleží, máme místo v prvním ročníku".

    Vzali mi čtyři roky nejproduktivnějšího života, končí Teng svůj příběh studenta třetího ročníku. A v místě, kde by Čech dodal "ty kurvy byrokratický" nasadí bezvýrazný úsměv.

    Vstává se židle, dává moji visitku do tašky, a se slovy "ale Kanadu mám rád" se jde rozloučit s Američanem, který sedí ve vedlejší místnosti a s Johny na hranicích nemá nic společného.

    Jiří Jírovec



    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|