Decentralizace
Jak jsem již psal ve svém článku ze 6.5., velmi důležitým předpokladem pro
přechod z hluboké krize v naší zemi k postupnému rozvoji je dokončení
decentralizace státní správy. Pražští úředníci, kteří často neumí nic jiného
než "vládnout" již léta oddalují decentralizaci. Vyhovuje jim to, protože
dále získávají trafiky pro sebe a své bližní. Z pohledu země je tento stav
neúnosný. Pokud jako občané nechceme, aby tato země skončila totálním
bankrotem, musíme se zasadit o urychlené dokončení decentralizace.
Nezáleží na tom jak ty nové celky budou velké, ale jak budou fungovat.
Občané si sami řeknou, co jim vyhovuje a co ne. Je vidět, jak se některé
obce hlásí peticemi všech občanů, že chtějí do jiného kraje a poměrně často
je jim vyhověno. To je dobrý příklad síly veřejného mínění.
Pravomoce nových celků byly mnohokrát omílány ve všech sdělovacích
prostředcích. Já bych se omezil na doporučení, že by měly být co největší.
Centrum by si mělo ponechat jen minimum pravomocí.
Při výběru úředníků pro nově vznikající celky bychom neměli dopustit, aby na
místa správců nově vznikajících celků byly přijímány socialistické tety a
strýci, kteří umí s bídou psát na psacím stroji a znají pouze mašinerii
bývalých KNV a ONV. Podíleli se na kádrování občanů, zamítání všeho
občanského a tupě prosazovali centrální moc partaje. Zde je podle mého
názoru šance pro mladé vzdělané lidi, kteří nejsou zatíženi minulostí a dnes
mají třeba problémy se sehnáním zaměstnání.
Stát by měl jednoznačně požadovat patřičnou kvalifikaci těchto nově
vznikajících úředníků a měl by na každé takové místo vypsat výběrové řízení,
kde bude jasně deklarovat požadavky na vzdělání a znalosti, které nový
úředník musí mít. Kdo nevyhoví, musí odejít. Jedním z velmi důležitých
požadavků na každého úředníka by měla být rozsáhlá znalost výpočetní
techniky. Jedině tak bude možné podstatně zvýšit výkonnost státní správy a
snížit tak její současnou přezaměstnanost. Velké úspory ve mzdách ve státní
správě jsou jednou z největších rezerv, o které se nemluví.
Zároveň jsem pro opakovaná výběrová řízení na každé úřednické místo, kde
budou povinně zařazováni noví uchazeči, kteří nikdy nepracovali ve státní
správě. Jako rozhodující kritérium hodnocení úředníka bych zvolil
spokojenost občanů s jeho prací. Pokud na něj budou ze strany občanů
oprávněné stížnosti, nedovolil bych mu dosáhnout definitivy. Naopak úředník,
který ve výběrovém řízení opakovaně obstál před veřejným míněním, by si
zasloužil definitivu a vyšší plat.
Nově vznikající celky mají šanci vybudovat nejmodernější informační systémy.
Na úrovni státu by měla být zajištěna kompatibilita databází. Záměrně bych
nenechal na území celého státu jeden systém. Při dnešních možnostech
techniky není žádný problém, aby spolupracovaly odlišné systémy. Týká se to
počítačů, komunikací, softwaru. Dal bych šanci i těm nejmenším firmám. Kladl
bych důraz na to, aby počítače na radnici v Zelené lhotě dodala a
servisovala jedna ze dvou místních firem vybraná ve výběrovém řízení.
Nikoliv, aby tuto tučnou zakázku pro celý kraj již dopředu získala firma z
Prahy. Neklaďme dopředu žádná omezení. Řekněme centrálně jen to, co má
systém umět a jaký typ databáze bude provozován, jaké jsou požadavky na
komunikaci, bezpečnost dat apod. Možná bych omezil nejmenší jednotku s
totožným systémem na okres, ale rozhodně ne více.
V budoucnu bude možné jednotlivé systémy porovnat a když náhodou ten ze
Zelené lhoty nebude fungovat, je možné ho nahradit systémem od firmy ze
sousedního okresu. O všem informujme občany. To bude zároveň přirozenou
podporou podnikání na té nejnižší úrovni. Na západ od našich hranic to tak
běžně funguje, tak proč vymýšlet kolosální centrální systémy. V průmyslu
běžně komunikují různé systémy s různými a dokážou to, tak proč by to nebylo
možné ve státní správě.
11.5.1999
Karel V.