Ve válkách jdou tragédie a nekompetentnost ruku v ruce

Tento komentář Davida Aaronovitche vyšel v úterý 11. května v deníku Independent.

Ve válkách, dokonce i v nezbytných válkách, dochází k zásahům čínských vyslanectví. Z morálního hlediska není rozdílu mezi smrtí nevinných čínských diplomatů a smrtí nevinných srbských civilistů, které zabila zbloudilá bomba, odeslaná mým a vaším jménem. Ale vybombardování velvyslanectví zjevně ohrožuje možnosti budoucího politického narovnání v rámci OSN. A oslabuje to podporu pro NATO v západních zemích, protože se taktika NATO lehce stane terčem posměchu.

Nemělo by být. Nekompetentnost, tragédie a válka jdou dohromady. Zničení opatství Monte Casino za druhé světové války byla strašlivá věc, stejně jako nepovedená zkouška na vylodění Spojenců do Normandie, která se konala na Slapton Sands v Devonu a při níž přišly stovky Američanů o život. V roce 1944 informace o této tragédii potlačila cenzura, aby se neoslabila válečná morálka. Dnes by to bylo hlavní zprávou týdne. Neposuzujeme efektivnost armádní intervence tím, že využíváme nadřazených vlastních informací - jen se prostě snažme udělat co nejlépe to, co je v našich silách. Pozemní invaze do Kosova, kterou si přeji, by nebyla o nic krvavěji strašlivá a byla by plná chybně vystřelených bomb, asi ještě více než nynější letecká válka.

Problém je, že "nekompetentnost" poskytuje příhodný klacek proti NATO pro ty lidi, kdo se stavějí proti intervenci NATO, a také sdružuje ty lidi, kteří jsou sice pro vojenský zásah, jen ale v tom případě, pokud se odehraje rychle a nepředkládá nám žádná morální dilemata.

A představa nekompetentnosti či naivnosti může být neobyčejně pružná. Minulý týden si dokonce jeden komentátor stěžoval, že se vede válka o Kosovo zrovna letos, kdy se budou konat v Rusku důležité volby - vyplynulo mu z toho, že inteligentní politikové by buď tu válku vedli loni anebo by počkali až do roku 2000. Dodneška jsem slyšel jen jednou, že stoupenec války o Kosovo použil "nelidského" eufemismu "kolaterální škody" (namísto toho, aby hovořil o mrtvých a raněných), a to ještě jen v uvozovkách. Odpůrci války o Kosovo argumentují, že těchto eufemismů pro usmrcování civilistů politikové a generálové užívají běžně. Není to pravda.

A pak se protestuje proti "démonizaci" Srbů jako celého národa (což jsem neslyšel nikdy) a proti "démonizaci" pana Miloševiče. Jeden velmi slušný a poctivý novinář, kterého velmi dobře znám, mi vysvětloval, že je nutno dělat rozdíl mezi Slobodanem, což je vychytralý, ale v podstatě civilizovaný člověk, a šílenými, vražednými etnickými očišťovateli v Kosovu. Minulou sobotu psal televizní kritik jednoho významného kvalitního deníku obdobně a doporučil Tonymu Blairovi, aby se díval na BBC 2 na tříhodinovou reprízu brilantního dokumentárního seriálu The Death of Yugoslavia, Smrt Jugoslávie.

Doufám, že se na to Tony Blair skutečně díval. Zaprvé by mu to připomnělo, že Miloševič měl vždycky velmi těsné styky s paranoidními, zločineckými srbskými elementy. V roce 1988 jich využíval pro agitaci pro ukončení kosovské autonomie a dokonce je vyslal do Vojvodiny (kde žije velká maďarská menšina).

Avšak Kosovo 1999 by mělo být viděno v kontextu události v roce 1992, k nimž došlo v bosenském městě Zvornik. Tam, než začala válka, vstoupily do převážně muslimského města polovojenské jednotky, vedené Vojislavem Šešeljem, rasistickým fašistou, který je Miloševičovým náměstkem, zavraždily několik tisíc osob a vyhnaly z města další desetitisíce lidí. Jak to formuloval Šešelj v pozoruhodném rozhovoru pro tento dokumentární film, "Miloševič nám nic nerozkazoval. Jen nás požádal - Potřebujeme vaše bojovníky na takovém a takovém místě." A Šešelj poslechl.

Nejprve nemohli bosenští muslimové a zahraniční vlády prostě uvěřit, že by někdo mohl spáchat takové bezprecedentní zvěrstvo. Možná, že nechtěli nikoho "démonizovat". Pak, když byli šokováni pravdou, Bosňané požádali Američany o zahraniční intervenci, aby je zachránili. "Nejsme a nemůžeme být světovým četníkem," řekl James Baker, ministr zahraničních věcí ve vládě George Bushe. Nyní víme, jak dobře fungovalo toto řešení.

Dnes mají ti, kdo jsou proti válce, velký problém, jak vysvětlit jednomyslný názor kosovských Albánců, že by válka měla pokračovat, a jak smířit svědectví o masakrech s názorem, že si Srbové nezaslouží bombardování. Tak je instruktivní zkoumat nedávný dopis 674 "univerzitních učitelů a spisovatelů", včetně Tariqa Aliho a Noama Chomského, jak se jim podařilo vyrovnat se s touto potíží.

Dopis se zmiňuje o etnickém očišťování v Kosovu jen takto: "Letecké útoky NATO povzbuzují odplatu vůči kosovskému obyvatelstvu od nejhorších srbských ultranacionalistů." Povzbuzují "odplatu"! Takže přimělo k této "odplatě" už samo očekávání leteckých úderů srbské polovojenské jednotky, že se začaly na kosovském obyvatelstvu mstít už předtím, než bombardování začalo?

A dopis pak hovoří o srbských "polovojenských jednotkách, které usmrcují bojovníky KLA." Aha, tak ony usmrcují bojovníky KLA. Vůbec nezabíjejí všechny ty civilisty, o nichž máme tolik svědectví, jen bojovníky KLA. A jen "odplatou".

Vzhledem k tomu, co je známo, jsou tyto formulace bizarní. Proč tedy tato vyhýbavost? Je to proto, aby dokument mohl tvrdit, že existuje k válce alternativa. Jediná alternativa, kterou tito akademičtí pracovníci a spisovatelé navrhují, je tato. "Zorganizování balkánské konference, na niž se budou účastnit zástupce všech států a národních komunit v těchto státech."

Zjevně, jestliže jste dospěli k závěru,. že je Miloševič krutý, lživý manipulátor, který už zorganizoval usmrcení tisíců civilistů, bylo by poněkud obtížné přimět mnohé lidi, aby s ním konferovali. Taková konference by byla poněkud nesmyslná - bylo by to pozvání pro Miloševiče a jeho gangy dokončit to etnické očišťování.

Plakal bych pro tyto ubohé univerzitní pracovníky, kdyby už všechny moje slzy netekly za Kosovce. Tak vidíte, jste na univerzitě, připravujete do tisku knihu, dopisujete seminární přednášku, o víkendu letíte na mezinárodní konferenci, a najednou dostanete fax, text, který máte na konci podepsat.

A tak se stáváte apologetou největšího zločinu proti lidskosti, spáchaného v Evropě od druhé světové války.

Dávám přednost svému svědomí před jejich.