Jak se chovají Spojenci
Tento článek Richarda Nortona-Taylora vyšel v úterý 4. května v deníku Guardian.
25. března 1999, den poté, co byly zahájeny letecké údery na Jugoslávii, charakterizoval britský ministr obrany George Robertson, cíle NATO jako "jasné". Cílem bylo podle něho "odvrátit blížící se humanitární katastrofu tím, že narušíme násilné útoky, které nyní provádějí jugoslávské bezpečnostní jednotky proti kosovským Albáncům."
O více než pět týdnů později, poté, co více než 4000 bojových letů zaútočilo na více než 400 jednotlivých cílů, poté, co 700 000 etnických Albánců uprchlo do Makedonie a do Albánie a kdy se podle odhadů v Kosovu skrývá dalších 800 000 osob, začal Robertson říkat něco jiného. Popřel, co říkal na začátku letecké kampaně, z jednoduchého důvodu, že selhala.
Minulý pátek promluvil Robertson z britské letadlové lodi v Jaderském moři, že NATO neočekávalo, že se mu podaří zabránit humanitární katastrofě. "Naším cílem nebylo jí zabránit," zdůrazňoval. "Sedím tady mezi vojenskými odborníky a ti neměli žádná přehnaná očekávání ohledně toho, čeho může vojenská akce docílit."
To tedy neměli. Ani jeden vojenský komentátor nevyjádřil přesvědčení, že by letecké bombardování mohlo zabránit srbským jednotkám při provádění masakrů v Kosovu. "Samotné letecké údery nemohou zabránit vraždění polovojenských jednotek," přiznal začátkem dubna vrchní velitel NATO, generál Wesley Clark. O tom, co poradil Robertsonovi a Tonymu Blairovi šéf britského vojenského štábu Sir Charles Guthrie, o tom se můžeme jedině dohadovat.
Pravda je, že politikové NATO - politikové, nikoliv vojáci - sami sebe přesvědčili, že se Slobodan Miloševič vzdá po čtrnácti dnech bombardování. Jejich takzvaní odborníci na Balkán jim poradili, že Miloševič potřebuje pár bomb, aby přesvědčil své občany, že nemá jinou alternativu než se vzdát.
Když se nevzdal, bylo nám řečeno, že Miloševič - člověk, s nímž západní diplomati a bankéři rádi podnikali, navzdory tomu, že nesl vinu za páchání zvěrstv bosenskými Srby - je "krutý diktátor", stejný jako Saddám Husajn, kterého si Západ pěstoval jako v bavlnce až do doby, kdy napadl Kuvajt.
Frustrovaní západní vedoucí představitelé vytvořili doktrínu, nejprve o hrozbě silou, a potom o věrohodné hrozbě silou, až se to nakonec stalo otázkou věrohodnosti NATO. Teď se pořád už jen opakuje, že "NATO si nemůže dovolit prohrát".
Kdyby NATO skutečně považovalo pozemní invazi za věrohodnou alternativu, rozmístilo by vojska kolem Jugoslávie od samého počátku. NATO nechce nařídit nízké letecké útoky na srbské jednotky v Kosovu stejně tak, jako nechce vyslat pozemní vojska. Clark požádal koncem března o americké, silně obrněné protitankové vrtulníky Apache. Do Albánie dorazily až 21. dubna. 1. května řekl americký vojenský mluvčí Charles Wald, "Teď ty vrtulníky Apache používat nepotřebujeme."
Je to válka politiků a někdo by mohl říci válka zbabělců. Rozbombardujte Jugoslávii na kousky, ale sami neriskujte jedinou spojeneckou oběť. Jen ať bombardéry létají ve výši pěti kilometrů, je jedno, že to znamená zabíjení civilistů. Na zemi v Kosovu mezitím Srbové pokračují se svým etnickým očišťováním, s masakry, se zapalováním vesnic, se znásilňováním. NATO odhaduje, že je v Kosovu asi 40 000 jugoslávských a srbských jednotek, více, než když válka začala. NATO hrdě zveřejňuje seznamy letišť, skladišť munice, mostů, silnic, železnic a kasáren (mnohá z nichž jsou už dlouho nepoužívaná), která bombardéry NATO zničily, ale nezveřejňuje, kolik tanků nebo dělostřelectva bylo zasaženo, částečně, protože to neví.
Armáda obviňuje vlády, vlády se obviňují navzájem. Ministři hovoří o tom, že se "bombarduje na základě rozhodnutí komise". Generál Clark si stěžuje, že byl donucen vést válku a má jednu ruku svázanou za zády. Generál Sir Charles Guthrie svědčil před podvýborem Horní sněmovny, že se aliance "nikdy řádně neintegrovala jako vojenský stroj". NATO dokonce obviňuje bomby. Jedna bomba, která zasáhla civilní cíl v Prištině, prý byla "odlákaná od cíle". Robertson si stěžuje, že "osmdesát procent letadel NATO bylo připraveno jen pro kobercové bombardování".
Britské ministerstvo zahraničních věcí je konečně ochotno přiznat, že NATO utrpělo "selháním představivosti", neboť ignorovalo dvě základní pravidla války: "žádný plán nepřežije první styk s nepřítelem" a "nikdy nedělejte to, co nepřítel očekává, že uděláte".
Jak masakry pokračují, a uprchlíci se dál hrnou do Makedonie a do Albánie, stále více zoufalí a frustrovaní ministři ospravedlňují bombardování celé jugoslávské hospodářské infrastruktury a jejích sdělovacích prostředků. Železnice, silnice, mosty, chemické továrny a automobilky jsou legitimními cíli, argumentují, protože jich užívá armáda i civilisté. A totéž platí o energetické síti. Robertson ospravedlnil pošetilé a neetické bombardování ústředí srbské televize před deseti dny, při němž zahynulo více než deset pracovníků televizní stanice, že jsou "sdělovací prostředky pokračováním práce mozků strojících za brutalitou".
Není to přirozeně všechno tak jednoduché. Poté, co se sídlo britského premiéra pokusilo zdiskreditovat reportérskou práci Johna Simpsona, reportéra BBC v Bělehradě, Robin Cook požádal minulý týden BBC o videopásek rozhovoru s Vukem Obradovičem, bývalým jugoslávským generálem, který požadoval Miloševičovo svržení. Srbské úřady tento rozhovor potlačily. Vznikl potenciálně nebezpečný pokus zatáhnout BBC do propagandistické války.
Cook nyní charakterizuje NATO jako "humanitární alianci" - hovoří o heroické práci, kterou vykonávají vojska NATO, včetně britských vojsk, nikoliv uvnitř Kosova, kde by měly zabránit masakrům, ale při stavění táborů a poskytování potravy uprchlíkům v Makedonii. Pro Blaira je vojenská akce NATO - letecké bombardování - spravedlivou válkou, morální křižáckou výpravou. Kde byli Blair a ostatní, když existovalo množství důkazů, že Miloševič, plánuje zvěrstva, a tyto důkazy značně posílily, když byli v březnu z Kosova odvoláni neozbrojeni monitoři z Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě?
Z nynější akce NATO plyne pragmatické poučení, týkající se celé další budoucnosti válečnictví. Také jde o základní otázky mezinárodního práva, bezpečnosti, a zabraňování konfliktům - které byly na nedávné vrcholné schůzce NATO zcela ignorovány.
Není překvapivé, že je tak obtížné udržet "soudržnost aliance" v organizaci, která byla založena na ochranu svých členů, nikoliv za účelem útoku na suverénní stát.
"Jsme nyní všichni internacionalisté," tvrdil Blair minulý měsíc v projevu v Chicagu. Jsme svědkem vzniku "nové doktríny mezinárodního společenství", prohlašoval. Hovořil o "jemné směsici vlastních zájmů a morálního účelu". Jak se to má přesně určit, to nemůže být ponecháno organizaci NATO, vojenské alianci, jíž dominují Spojené státy. Z tohoto důvodu musí z nynějšího dobrodružství zachránit alianci NATO Rusko a Spojené národy.
