Ať si úspěšní čeští privatizátoři užívají svého pochybně získaného majetku, nezáviďme jim, je to jako, kdyby vyhráli v loterii, napsal včera Milan Šmíd. K tomuto ekonomicky chybnému způsobu argumentace se ještě vrátím. Mezitím napsala k této věci jedna čtenářka:
Vazeny pane Culiku,
ve vcerejsich BL pise M. Smid ve clanku o V. Zeleznem, ze privatizace sice
neprobehla podle pravidel, privatizatori nejsou vetsinou dobri manazeri,
ale uz bychom se tim nemeli zabyvat. Hlavni je, aby podniky fungovaly.
Prosty clovek by mel prestat zavidet bohacum.
Problem je v tom, ze pokud ve spolecnosti existuje majetkova nerovnost, je
treba ji nejak zduvodnit. Treba tim, ze ti bohatsi jsou schopnejsi. (Pokud
nechceme, aby lide pripadli i na jina zduvodneni, treba ze "Vlastnictvi je
kradez" (J.-P. Proudhon)).
Spolecnost, ktera neni zalozena na obecne prijimanych pravidlech, napr. ze
podvadet se nema, je mnohem labilnejsi. Pokud je ekonomika v poradku, tak
to jakztakz jde. V dobe vykyvu se pak zpochybnuje uplne vsechno.
V IHT byla na toto tema spousta clanku (bohuzel nemuzu dodat link - spojeni
pres telefonni linku nefunguje dobre). Zabyvaly se asijskymi zememi, kde je
ted krize. Tamejsi ekonomiky predstavovaly typ obileneho hrobu. Navenek
rust, uvnitr korupce (nadprumerna). Pokud se darilo zvysovat spotrebu, lide
byli schopni tolerovat korupci, nepotismus i nedemokraticnost urcitych
pravidel. Ted, kdyz vse zkrachovalo, je tezke najit konsensus.
Myslim, ze u nas je to trochu podobne jako v Asii. Lide si pamatuji, jak
velke majetky vznikaly, a proto budou malo ochotni k nejakemu utahovani
opasku.
Vyzvy, abychom prestali zavidet bohatsim a schopnejsim, uz me ani nemuzou
nastvat. Kdo jim zavidi? Kazdy cikan podle sve kobyly hada. Poukaz na
nelegitimnost ziskani urcitych zisku a privilegii nelze smesovat se zavisti.
Internetová stránka CET 21.CET-21 ma vlastni propagandistickou stranku (http://www.tv-nova.cz"), s
citaci z (dle meho soudu mimoradne pitomeho) clanku Romana Petrlika v
Neviditelnem psu. Jen je skoda, ze na ten clanek nedali odkaz, a zustali
pouze u neprilis vystizneho citatu - asi vedeli, proc. Posudte sami (Petrlikuv clanek v NP
je
zde, píše Tomáš Pecina.
Čtenáři Vojtěchu Polákovi se podařilo v reakci na důležitý článek Daniela Golhagena, zveřejněný v pátek, zformulovat argument, který jsem doposud instinktivně cítil, k jeho artikulaci jsem se však nedostal. Polákovu formulaci by si asi měli čeští novináři zapsat zlatým písmem nad své pracovní stoly:
Zásadní článek harvardského historika Daniela Goldhagena mě nejen zaujal, ale i potěšil. Je to radost přečíst si něco tak inteligentního a poctivého. Docela mě překvapilo, jaké závěry učinil jen na základě analogie. Zdá se mně totiž, že ty závěry odpovídají i psychologické analýze. Ne že bych neměl drobné výhrady, ale vcelku velmi dobře.
Těší mě to zejména proto, že nesdílím úplně Vaši myšlenku připuštění každého názoru. Nemožnost dobrat se jediného správného názoru někteří pochopili jako možnost nesnažit se dobrat ničeho a prostě si myslet co chci, bez ohledu na fakta. Beru i plácání nápadů, ale neberu destrukci diskuse pod plochou záminkou správnosti čehokoli, čili účelový výběr a překrucování k odůvodnění předem daného "závěru" a podobné záškodnické praktiky. Neberu také názory psychopatů, o psychoticích ani nemluvě.