Britské listy

Reportaz [Davida Garkische o Alzheimerově chorobě a problematice prodeje léků proti této nemoci] jsem nevidel, takze se k ni nemohu vyjadrovat, necelych 6 minut je pak na prezentaci cehokoliv asi malo.

Cemu ale skutecne nerozumim, pane Garkischi, jsou tyto udajne "kupecke pocty". Napsal jste:

Její ředitel [firmy Pfizer v ČR] mi vysvětlil, že společnosti Pfizer se při současné nedostupnosti léku jednoduše nevyplatí ani jeho distribuce, ani náklady na vzdělávání lékařů v této léčbě. Společnost tak vlastně už tři roky dotuje používání Ariceptu v ČR, aniž by na úhradu tohoto léku ministerstvo zdravotnictví či pojišťovny přispěly byť jen jedinou korunou. To jsou, pane Brabče, jednoduché kupecké počty.

Totiz, samotna distribuce leku je problem ciste logisticky, ktery by se na cene nemel podilet castkou vyssi, nez cca. 5-10%. Nakladne je predevsim pocatecni vytvoreni logistickych kanalu. U Pfizera, jako u jedne z nejvetsich farmaceutickych firem na svete, predpokladam, ze do CR dodava i jine leky, nez zmineny Aricept, a ze distribucni system ma jiz vytvoren.

Distribuovat i malopocetne polozky podle jiz vytvoreneho distribucniho kanalu, jimz tece dostatecne mnozstvi jinych, objemove zajimavych polozek (Viagra?), by nemelo predstavovat vyrazny nakladovy problem.

Pokud by byly problemy s propadanim lhut (nizky obrat na jednotlivych mistech) a vracenim leku (pokud takove podminky smlouvy u koupenych leku vyzaduji), pak lekarny ci nemocnicni zarizeni mohou lek objednavat ad hoc a nedrzet primo skladem, rada lekaren to cini i u jinych leku.

S uvedenim leku na trh mohly rovnez souviset nejake licence, ktere lek musel obdrzet od nejakych ceskych certifikacnich mist, to ale je jiz naklad jednorazove vynalozeny, utraceny.

Zbyvaji pak skutecne naklady na vzdelavani lekaru, kteri jej ordinuji, protoze farmaceuticke firmy mezi ne musi sirit know-how o pouziti leku, jeho vedlejsich ucincich, snaseni se a ucinky s jinym leky, a to vyrazne nad ramec pribalovych letaku v krabicce leku.

Tady si nejsem jist, jakym zpusobem se skoleni lekaru provadi, jake procedury jsou povinne, ale domnivam se, ze pri pouziti extranetovych skolicich systemu, by se naklady na takova skoleni mohla vyrazne snizit, a to i u polozek, jez jsou pomerne malocetne.

Zabyval jsem se rovnez distribuci, byt v odlisne branzi, takze mi argument distributora Pfizeru o kupeckych poctech - pro nutnost stazeni leku - prijde podivny a spise ucelovy, nebo zjednodusujici. Pochopitelne, pri zvyseni poctu prodeje cehokoliv (zejmena drahych polozek) se zvysuje vynosnost dane polozky. Takze se mozna nedivte, ze jinym lidem mohla reportaz prijit jako reklama na produkt Pfizeru.

Jedinym nakladem, ktery se nemusi dobre vyplacet, je ono zaskolovani lekaru, pokud se deje nejakym velmi organizovanym, komplikovanym a hromadnym zpusobem, samotna distribuce podle me nemuze byt ztratova, pokud je alespon nejaka poptavka, a pokud neexistuje konkurencni produkt, stejne dobry, ktery by byl levnejsi. Pokud je problem ono zaskolovani, tak me pripadne spojte na lidi z Pfizeru, popr. z ministerstva, ci ze zdravotnictvi, kteri se zabyvaji metodikou zaskolovani lekaru pro aplikace novych leku. Skolici naklady lze stlacovat.

Uplne jinou veci pro diskusi pak je "etika cen", totiz to, zda farmaceuticke firmy maji upravovat ceny produktu podle socialni situace zakaznika (ci statu). V JAR k tomu v pripade leku pro AIDS po politickem natlaku verejneho mineni, ktere proniklo i na zapad, skutecne doslo.

Pochopitelne, ze u pilulek zpravidla nejsou vyrobni naklady dominantni casti ceny krabicky leku, ze jim je know-how, naklady na vyzkum, overovani atd. Nemam zde nijak vyhranene stanovisko, chapu argumenty obou stran.

Na jedne strane lide, kteri by nemuseli (aspon par let, a mezitim se muze nalezt novy lek) umrit, na druhe strane bez penez ziskanych prodejem soucasnych leku nebude na vyvoj leku budoucich a budou umirat zbytecne jini lide v budoucnosti.

Krome toho, pri distribuci za nizsi cenu v jedne zemi vzdycky hrozi seda redistribuce zpatky a podhazovani ceny na puvodnim, zapadnim trhu.

Krome toho se zase i tam vyskytnou lide, kteri budou argumentovat, ze ceny by mely byt vzdy pro kazdeho stejne (neb lide si jsou rovni), jako pan Stroehlein, nebo pan Culik, jimz vadily ruzne ceny u vstupenek na ceske pamatky.

Vojtěch Kment pak zjistil po korespondenci s Davidem Garkischem ještě další informace:

Diky za scenar a informace o poradu, precetl jsem.

V tech udajich od Pfizera je nejaka nesrovnalost.

Jestlize by 50 milionu korun melo byt 0,014% ceskeho farmaceutickeho trhu (trhu leciv uzivanych pacienty v CR ?), pak by tento trh musel byt velky 357 miliard korun rocne. To je nesmysl, nevim, kolik je presne, ale odhaduji ho mezi 50-100 miliardami rocne.

Kolik je presna struktura vydaju na zdravotnictvi, by melo byt schopne zcela presne poskytnout informace ministerstvo zdravotnictvi, popripade mozna i ministerstvo financi (i kdyz to spise ne, zdravotni pojisteni neni soucasti statniho rozpoctu). Dobre udaje by rovnez mela mit VZP, od niz by bylo mozne informace zhruba extrapolovat na celou CR. Docela by mne rozpocet zdravotnictvi zajimal, protoze znam zdravotni sestricky, ktere jsou placeny skutecne mizerne, takze kam ta circa desetina HDP mizi, a jak se rozdeluje, by nebylo od veci verejne prozkoumat.

V USA jsou ale 4 miliony nemocnych Alzheimerovou chorobou (ACh), coz cini vuci 280 milionum cca. 0,014 cast obyvatelstva (tj. ale 1,4%). Pokud je v CR stejne procento ACh, jako v USA, pak to je v CR cca. 140 tisic osob. Kdyby polovine z nich mel byt davan mesicne ARICEPT, pak to je, pocitejte se mnou:

(140.000/2)*3.500*12 = 2.94 miliardy Kc rocne

I kdybyste jej dal jenom vsem nove objevenym (cca. 1/10), stale by to bylo cca. 600 milionu Korun.

Takze jste ty udaje Pfizeru mozna spatne interpretoval. Pokud hovoril Pfizer o 50 milionech, pak mozna slo o 50 milionu dolaru, tj. cca. 2 miliardy Kc.

Dale - dival jsem se na web Pfizera. ARICEPT(TM) neni zrejme puvodni lek Pfizera, ale japonske firmy Eisai Inc., ktera je drzitelem obchodniho jmena a vyrabi jej. Pfizer jej pouze distribuuje - tim muze byt omezena jeho schopnost hybat s cenami pro CR. Viz informace v prilozenem .PDF souboru.

Dale z tohoto letaku plyne i to, ze ARICEPT neleci nemoc, ta probiha na pozadi dal, jako u nelecenych, pouze zmirnuje nektere symptomy nemoci na dobu az cca. 30 mesicu. Dival jsem si i na web americke Alzheimerovy asociace. Pokud jsem to pochopil spravne (coz neni jiste), tak ACh zpusobuje postupny rozklad bunek v mozku (pravdepodobne neuronu). Uvnitr bunek se nejprve poskodi mechanismus, ktery zajistuje chemicke procesy vymeny informace s jinymi bunkami, mimo jine s pomoci transmiteru zvaneho acetylcholin. Tzn., ze bunky, i kdyz nejsou jeste zcela rozpadle, jiz nemohou fungovat, protoze nemohou komunikovat s jinymi bunkami, a pacientovi se dostavuji obtize jako zapominani, poruchy psychickeho stavu a poruchy jednani, jez se s postupem choroby stale zhorsuji. Nemoc pravdepodobne nenapada bunky (neurony?) postupne, jeden po druhem, ale zrejme vsechny najednou, pouze nektere vydrzi dele odolavat, nez jine. Choroba prakticky zmensuje "velikost" aktivni casti mozku, dokud nezkolabuji zakladni funkce, obeh, nebo nejaky organ. Pochopitelne, fyziologicky muze byt zbytek tela dlouhou dobu docela zdravy a vykonny, ale "nerizeny".

ARICEPT umoznuje zvysit uroven Acetylcholinu v mozku (blokuje acetylcholinesterasu, jez rozklada acetylcholin) a tak vykonavat bunkam "komunikacni" funkce, i kdyz tyto dale jinak vnitrne degraduji pravdepodobne stejnou rychlosti, jako u neleceneho pacienta.

Takze pravdepodobne skutecne cloveku pouze prodlouzi obdobi, kdy jeste je jakz takz samostatny, a pak zrejme pomerne rychle zemre - i kdyz toto by chtelo overit s lekari, lek je rovnez pomerne novy - od roku 1996. To snizuje naklady na socialni "obsluhu" zasadne nesamostatneho cloveka, zvysuje to jeho vlastni "komfort", ale zdrazuje zdravotni naklady (leky). Protoze o peci se v pripade 1. a 2. faze ACh vetsinou postaraji pribuzni, prevadi se tak naklady z resortu zdravotnictvi na pribuzne. Ve 3., zaverecne fazi, pak nepomaha jiz ani ARICEPT. Cely prubeh vsech fazi pry trva typicky 10 let.

Byt nemocny na ACh asi bych brani leku preferoval ciste z duvodu, abych byl ostatnim co nejdele co nejmene na obtiz.

Rovnez existuje, byt spise teoreticka, nadeje, ze behem tech par let se nalezne lek, ktery by zastavil vlastni pricinu ACh, ci jeji progresi, a pak by lek, jako ARICEPT mohl napomoci zachovani alespon statu quo. Diky nadeji tady zijeme vsichni.

To, ze lek hradi Polsko a i Slovensko, je velmi zajimavy a validni argument. Cenove srovnani s jinym leky (kardio) pak castecne rovnez. Ve svete je ARICEPT zrejme nejpouzivanejsi lek na ACh.

Garkisch: srovnani s leky proti obezite je skutecne vypovidajici v mnoha smerech

Na prvni pohled to vypada zrejme, ale nejsem si jist. Zalezi totiz jeste na tom, na jake diagnozy mohou lekari tyto leky ordinovat, aby je pojistovny akceptovaly. Je mozne, ze na bezne pripady nadvahy nikoliv, ale pouze pro pripady nejakych chorobnych poruch metabolismu, stitne zlazy, apod. (jez jsou treba dolozitelne krevnimi testy).

Garkisch: farmacie je asi urcite specifickym odvetvim. chapu, ze naklady na vyvoj leku jsou vysoke a z prodeje pak logicky jeste musi vyplynout nejake zisky (i kdyz je vyrobni cena preparatu treba smesna)

Pochopitelne, jinak by to odvetvi zkolabovalo. Pfizer je verejne obchodovatelnou firmou na americke burze. Takze treba jini (zahranicni) penziste ziji z prijmu za leky prodavanych jinym penzistum (vesmes pres penzijni fondy a zdravotni pojistovny, pochopitelne). Jinak Pfizer inzeruje, ze do 50 nejchudsich zemi dodava zdarma prostredky proti AIDS. Nastesti nejsme ani z tech 50 nejchudsich, ani tady nemame tolik AIDSu, abychom z toho neco meli.

Z tohoto pohledu, zivot je taky obchod.

Jsou veci, o kterych by se meli bavit vsichni lidi, nejen par lidi na ministerstvech a v obchodnich firmach. Vsichni jednou na neco umrem a vetsinou to bude neco stat.