Své postoje považuji za vysvětlené
Vážený pane Garkischi,
děkuji Vám za Váš dopis, ve kterém kritizujete můj článek "Alzheimerova
choroba české žurnalistiky". Na kritiku svého článku jsem reagoval již
dvakrát, jednou v dopise panu Derianovi a podruhé v dopise paní doktorce Ivě Holmerové. Své postoje
tedy již považuji za vysvětlené a nehodlám tu svůj článek nějak dál
parafrázovat a "uvádět na pravou míru": za svými slovy si stojím. Svoji
argumentaci tedy shrnu jen v bodech:
1. Jako televizní divák mám plné právo na naprostou neinformovanost: pro
takové diváky totiž své pořady tvoříte a jako takový jsem se k Vaší
reportáži vyjadřoval.
2. Můj článek nebyl kritikou léčení či neléčení Alzeheimerovy choroby v
ČR, byl kritikou Vašeho přístupu k publicistické práci.
3. Článek nevyjadřoval mé osobní názory, ale pouze spekulativně
ukazoval, jak by mohla bývala reportáž dopadnout, kdyby byla pojata
stejně zaujatě a jednostranně, ale jinak.
Dále se odmítám rozepisovat, protože mě už tato diskuse unavuje a
pohříchu nepřipadá příliš zajímavá. Pro zajímavost připínám svoji
odpověď Dr. Holmerové, jejíž dopis (který jsem se po úvaze rozhodl též
připojit) byl na rozdíl od toho Vašeho velmi podnětný a přiměl mě k
zamyšlení nad odpovědností člověka píšícího na "veřejném diskursním
poli". Ve svých příštích článcích však rozhodně nehodlám být méně
kritický, snad možná formulačně opatrnější vůči citům trpících lidí.
(Dopis dr. Holmerové i odpověď Petra Brabce na něj viz níže. Upozorňujeme také na důležitou ekonomickou analýzu Vojtěcha Kmenta, též níže.)