Kritizoval jsem kvalitu televizního zpravodajství
Vážená paní doktorko,
s velkým zájmem i s jistým pohnutím jsem si přečetl Váš dopis i veškeré
další připojené texty a dokumenty. Vaší práce si nesmírně cením a pevně
věřím, že Vaše úsilí rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví nakonec
zvrátí. V žádném případě jsem se nechtěl dotknout ani Vás ani postižené
paní, jejíž smutek nad postižením matky jistě byl opravdový. Pakliže
jsem tak nechtě učinil, hluboce se tímto omlouvám.
Na článek reagoval též jistý pan Derian (derian@vol.cz), jehož reakci
Britské listy před několika dny též uveřejnily. Napsal jsem mu odpověď,
taktéž uveřejněnou v BL, ve které jsem mu vysvětlil, že jsem se ve svém
článku nesnažil postihnout podstatu problému léčení či neléčení
Alzheimerovy choroby, ale pouze jednostrannost a tendenčnost televizní
reportáže. Dané příklady sloužily nikoli jako prezentace mých osobních
názorů ani se nesnažily předkládat možnost, že pravda možná leží někde
jinde: byly to jen spekulativních příklady jiných, stejně jednostranných
a citově zabarvených přístupů k reportáži. Jinými slovy: můj článek si
nekladl za cíl kritizovat přístup k Alzheimerově chorobě, ale přístup k
televiznímu zpravodajství, a zmíněná reportáž byla jenom poměrně náhodně
voleným příkladem. Bohužel příkladem velice citlivým, možná jsem si měl
vzít na paškál reportáž s jinou, méně ožehavou tématikou, protože
poslední, čeho jsem chtěl svým článkem dosáhnout, je dotknout se citů
trpících či soucítících lidí.
Ono totiž televizní zpravodajství musí být ve své nestrannosti i trochu
slepé k utrpení druhých: novinář tu není od toho, aby se spravedlivě
rozhořčoval, ani aby organizoval sbírky na pomoc trpícím nemocným,
uprchlíkům či obětem války. Tady a teď je pořad, který veřejnost vnímá
jako součást Událostí, musí na něj tedy být kladeny veškeré nároky,
které klademe na běžné zpravodajství.
Svůj článek jsem záměrně psal z pozice nevědomosti: jako televizní divák
na ni totiž mám plné právo, nejvíce mě totiž zajímají právě příspěvky na
témata, o kterých nic nevím (kdybych o nic něco věděl, nemusel bych se o
nich dovídat z televize). Jako televizní divák tedy požaduji všestrannou
informaci a hlavně hodně odosobněný a nezúčastněný postoj, ve kterém by
nebyly ani implicitně obsaženy jakékoli stopy stranickosti. Bohužel,
toto kritérium splňuje jen velmi málo příspěvků ČT.
Ještě poznámku k ceně přípravku: skutečnost, že jeho cena je srovnatelná
s jeho cenou na zahraničních trzích, je jistě chvályhodná, to však ještě
neznamená, že tato cena není nadhodnocená celosvětově. Vzpomeňme
například dob, kdy GlaxoWellcome přišel s přípravkem AZT, který zásadním
způsobem posunul léčbu HIV pozitivních, a nasadil na něj tak nehoráznou
cenu, že bylo nutné mobilizovat veřejné mínění a přinutit tak koncern,
aby cenu snížil (dlužno ovšem podotknout, že cena přípravku je i nadále
velmi vysoká, navíc GlaxoWellcome - tehdy myslím ještě jenom Wellcome -
tehdy nepřišli s přípravkem novým, jehož vývoj by stál milióny dolarů,
ale s neúspěšným lékem proti údajně rakovinotvorným retrovirům, který
měli vyvinutý už asi dvacet let). V současné době, jak sama určitě víte,
sílí kritické hlasy vůči patentovým zákonům, které v současné době
nechrání ani tak technologický postup při výrobě přípravku jako samotné
jeho chemické složení, a např. co se léků proti AIDS týče, ve světě
existuje již několik metod, jak některé léky vyrábět několikanásobně
levněji a umožnit tak léčbu nemoci ve třetím světě. Díky patentovým
zákonům je však jejich levná výroba znemožněna. Je to trošičku podobné
situaci, kdy bychom si nemohli koupit levný Acylpyrin a museli si
kupovat značkový Aspirin stejného složení, který přibližně šestkrát
dražší, nemýlím-li se. Zmíněná reportáž byla i příležitostí, jak na
obecné úrovni otevřít toto důležité téma i v českých médiích, bohužel se
tak nestalo.
Jinak si samozřejmě myslím, že zmíněný přípravek by Ministerstvo
zdravotnictví mělo zařadit na seznam léků hrazených VZP, o tom není
pochyb. Zároveň bychom si ale my všichni měli uvědomit, že poměrně nízké
sazby zdravotního pojištění nemohou náklady na všechny potřebné a tolik
nákladné léky pokrýt. Problém je složitý a necítím se povolán se k němu
jakkoli dále vyjadřovat, mám ale podivný pocit, že ve veřejnosti sílí
přesvědčení, do značné míry pěstované i Českou televizí, že ta hrozná
vláda po nich pořád jenom chce nějaké daně, pojistky, sociální
pojištění, atd., a zároveň představa, že jako občan této země mám
automatický nárok na ty nejkvalitnější představitelné sociální služby,
zdravotní péčí počínaje a třeba kvalitou povrchu silnic konče. Je tu
jistá diskrepance, to je ale už námět na úplně jiné úvahy a reflexe.
Znovu se omlouvám, jestliže jsem se Vás či Vašich blízkých a známých
jakkoliv dotkl, věřte mi ale, že to nebyl záměr článku.
Se srdečným pozdravem
Petr Brabec