Proti Romům

Británie má nový rasistický zákon

Když se labouristé dostali k moci, zdálo se, že jeden princip nikdy neporuší - měli nepřekonatelný odpor k rasové diskriminaci. Rovnost rasové spravedlnosti a odmítání rasové diskriminace - to byly ideály, na nichž se shodovala stará Labouristická strana i Blairova Nová labouristická strana. Pro muže, jako je premiér Tony Blair anebo ministr vnitra Jack Straw šlo o naprosto zásadní věci, které vedly například k rychlému zrušení předpisu, který zavedli konzervativci, podle něhož museli manželští partneři přistěhovalců pracně dokazovat, že mají právo na pobyt v Británii. Zdálo se, že pro Blaira i Strawa je nepředstavitelné, že by mohli připustit cokoliv rasistického.

A přesto to však připustili. Před čtrnácti dny jsem tu psal o novele zákona o rasových vztazích, která zakazuje etnickou diskriminaci od státních úřadů, ale činí výjimku pro imigrační úřad. Objevil jsem ministerský příkaz, který poskytuje imigračním úředníkům (cizinecké policii) právo zacházet s příslušníky určitých národností - dosud neurčených, ale ministři to měli konkretizovat později - hůře než s jinými lidmi. Když na můj článek reagoval ministra vnitra Straw, charakterizoval ho jako "bizarní".

Ale tenhle příkaz byl jenom začátek. Mezitím byl vydán další příkaz, datovaný 23. dubna, který rozšiřuje pravomoci prvního příkazu tak, jak to charakterizuje vlastním titulkem, jako "diskriminaci na základě etnického či národního původu". Tentokrát jsou národnosti, o něž jde, vyjmenovány: 1. Kurdové, 2. Romové, 3. Albánci, 4. Tamilové, 5. Pontští Řekové, 6. Somálci, 7. Afghánci.

Všechny osoby tohoto národnostního původu budou nyní předmětem "přísnějšího zkoumání než jiné osoby za stejných podmínek". Mohou být zadržovány, vyslýchány, tito lidé mohou být odmítnuti jako třída, lehčeji než jiní lidé, protože jsou nyní prima facie považováni za pravděpodobnější ilegální přistěhovalce nebo falešné žadatele o azyl.

Mají ale společného ještě něco jiného. Neexistuje žádný kurdský pas, neexistuje žádný romský pas. Tito lidé tedy budou identifikováni jen podle toho, jak náhodou vypadají, případně podle toho, jakou přijedou lodí či jakým přiletí letadlem. Takže nejen že byl zrušen zákaz kolektivní diskriminace, ale byla zavedena zvlášť zlovolná forma této diskriminace, kdy mají nyní právo britští imigrační úředníci zadržet každého, kdo náhodou vypadá jako Kurd nebo Tamil nebo pontský Řek, bez ohledu na to, jestli pocházejí, jako Tamilové, ze Srí Lanky nebo z Canady, z Indie nebo dokonce z Británie - a podrobit je zvláštnímu režimu útlaku.

Ministři, kteří připravovali tento zákon, prošli dvěma etapami. V první z nich, když to bylo schvalováno, předstírali, že je účel zákonné novely pozitivní. Má být umožnit, aby bylo možno lehčeji poskytovat výhody, řekněme, uprchlíkům z Kosova. Když je v této věci interpelovali v parlamentě liberální demokraté, jako to činil lord Lester, toto opakovaně vysvětlovali. Lhali. Z příkazu datovaného 23. dubna je zjevné, že od samého začátku bylo účelem poskytnout imigračním úředníkům pravomoci k tomu, aby prováděli státem sponzorované hromadné vylučování určitých etnických skupin, bez ohledu na individuální spravedlnost, a to v tak obrovském rozsahu, jakého jsme dosud v této zemi nikdy nebyli svědky.

Etapa číslo dvě byla zahájena tento týden. Účelem nového zákona, vysvětlila Barbara Rochová, Strawova podřízená, která je odpovědná za imigraci, bylo jen učinit legální praxi, která se už provádí dlouho. Byla téměř drzá ve svém překvapení, že by si někdo mohl stěžovat na dlouho prováděnou praxi etnické selekce. Hovořila o potřebě "objektivních důkazů" proti každému přistěhovalci. Nikdo ale nevysvětlil, jak má být Rom schopen překonat etnické důkazy proti němu, zejména vzhledem k této větě v příkazu, která praví, téměř neuvěřitelně: "Pokud nejsou informace pro žadatele [potřebné k tomu, aby zažádal o vstup do Británie] k dispozici v jazyce, jemuž žadatel rozumí, není nutné je poskytovat v jazyce, jemuž rozumí."

Z toho lze učinit tři závěry. Zaprvé, ať už docházelo či nedocházelo k etnické selekci dříve, nyní byla systematizována. Jestliže se nestane člověk, který vypadá jako Kurd, nebo potenciální Rom, nebo možný pontský Řek na britských hranicích v důsledku přehmatu terčem etnické diskriminace, ministři se mohou dožadovat vysvětlení a nápravy.

Imigrační úředníci nyní dostali oficiální příkaz, jaký etnický a národní původ je v Británii zvlášť nevítaný.

Zadruhé, jako příspěvek Blairovy vlády k nynější diskusi o azylu je tohle politické zbabělství v obrovském měřítku. Nikdo nezpochybňuje nutnost imigračních kontrol. Ale Straw a Blair se bojí konzervativní stínové ministryně vnitra Ann Widdecombové - obávají se, že je voliči při volbách potrestají, jestliže se nedokážou vyrovnat její rétorice o celonárodním znepokojení nad přistěhovalci vlastními opatřeními etnického nepřátelství. I když všichni tito politikové pořád opakují, že autentickým žadatelům o azyl bude azyl udělen, jsou to kecy. Straw spolupracuje s Widdecombovou na diskursu, na němž se nepodílí jen liberální demokraté, třetí britská politická strana, a tento diskurs stigmatizuje azyl jako falešný koncept, který plýtvá zdroji Británie, páté největší ekonomiky na světě.

Zatřetí, labouristům u moci se stalo něco docela hnusného. Z mnoha různých důvodů potřebují vyhrát nadcházející všeobecné volby. Doufám, že je vyhrají. Jsou nyní v Británii jedinou realistickou stranou a brání několik důležitých politických konceptů, které snad, během času, učiní tuto zemi lepším místem k životu. Avšak jejich imigrační politika dokazuje nejen, že se stali v životně důležité politické oblasti tak špatnými, jako jsou konzervativci, ale i to, že labouristé přišli o své intelektuální a morální schopnosti. Zdá se, že nevědí, co činí. Upřímně se domnívají, že nepodporují etnickou diskriminaci. Straw, který se veřejně vydává za "antirasistu", se zmůže jen na to, že prý je kritika jeho zákona "bizarní". Je obklopen členy strany, kteří, jak se zdá, si myslí totéž - skoro nikdo neprotestoval, když se tento zákon schvaloval.

Takhle, právě, korumpuje moc. Nejde ani tolik o spiknutí ve vlastní prospěch, ale o vybudování zdi svatouškovského přesvědčení, že to, co děláme, je správné. Vznikne přesvědčení, jehož katalyzátorem je moc, že protože přece zastáváme tak vysokou funkci, nemůžeme - už z definice - udělat nikdy nic špatně. Tento zákon o etnických trestech je skandál. Možná jen strana, která je skálopevně přesvědčena, jak je antirasistická, mohla mít tu drzost, že ho propašovala přes hranici, která odděluje slušnou zemi od země hanebné.