Muži, ženy a matematika
Nejde o matematiku, jde o počty
S úžasem sleduji debatu v Britských listech, která se odvinula od tvrzení, že muži jsou (v průměru) lepšími matematiky nežli ženy.
Tak to již bývá – lidé obvzláště diskutují o věcech, kterým nerozumí či rozumí jen velmi málo. (Není, myslím, náhoda, že se této diskuse neúčastní občas na stránkách Britských listů diskutující pedagog MFF UK v Praze. Nepochybně by dovedl shrnout do několika vět své zkušenosti se studenty, kdo má jaký zájem, talent, nadání.) Nechci diskutující osočovat a vyjadřovat se o nich přezíravě, ale ... jediné zrnko rozumu jsem našel v textu, který napsal pan Pinkava: „...je taky dobra na matiku - mozna ze bych v jejim veku spis mel rict, ze je dobra na pocty...", které nepochybně ve víru slov zaniklo. Omlouvám se, toť vše, ač jsem se snažil číst pozorně.
Živím se matematikou. Od první třídy základní školy až do posledního semestru matematicko-fysikální fakulty UK v Praze jsem se pohyboval s cejchem člověka – matematika, zpravidla nadaného matematika. Nyní, když jsem již devátým rokem zaměstnán, odvážím se tvrdit, že za celý svůj život jsem se mezi svými vrstevníky (ne však pouze spolužáky) setkal s jediným člověkem (shodou okolností mužem), o němž bych si dovolil tvrdit, že je talentovaný matematik (ovšem orientoval se na fysiku). Všichni ostatní se kolem matematiky motali, v lepším případě se jí věnovali.
Matematika totiž není to stejné co počty. Počtář není matematik. Dokonce ani technicky zdatný počtář není matematik. Jenomže lidé, kterým je tato problematika cizí, oba pojmy považují za ekvivalentní.
Problém všech veřejných diskusí je stále jen jeden, ale lidé jsou nepoučitelní. Je zapotřebí definovat o čem se hovoří, v daném případě co považuji za matematiku. Je matematika dovednost zpaměti násobit dlouhá přirozená čísla? Je matematika schopnost dosazovat do vzorečků a v úpravách nedělat chyby? Není, ale veškerá „matematika" na základní škole a v prvních třech ročnících v matematické třídě gymnasia nebyla o ničem jiném. (Pro mnohé nešťastníky studující na jiných středních a vysokých školách veškerá "matematika" nebyla/není o ničem jiném.) Hovořit tedy zde o talentu na matematiku je nanejvýše odvážné.
Lidé matematice nerozumějí či ji přímo neznají. Ale dokážou dělat soudy více než kategorické. (Omlouvám se za osobní výpad, ale, pane Čulíku, jste kompetentní posoudit matematické nadání Vaší dcery? Dovedl byste charakterisovat matematiku a stanovit mez, na níž dochází k přerodu počtů v matematiku?)
Vzpomínám si na příhodu, v níž jeden spolužák vyřešil obtížný příklad a jiný, který mimochodem k výsledku nedospěl, velmi rychle a elegantně zdůvodnil, že úloha je naprosto zcestná. Kdo z nich byl „lepším matematikem"?
Abych se však vrátil zpět k počátku problému. Odhaduji, že člověk, který je matematicky talentovaný, je maximálně jeden z padesáti, možná sta tisíc. To je hrozně malé číslo na to, aby se spolehlivě mohlo říci kdo je v průměru talentovanější: muži či ženy, běloši či černoši? Avšak – má-li kdo zájem, provedu seriosní statistické šetření, které dopadne tak, jak si bude zadavatel představovat. Účtovat si budu pouze náklady na získání podkladních dat.
(Navíc, kdo posuzuje „matematické nadání"? Jistě ne matematicky nadaní.)
Protože se považuji za matematika (ikdyž ne talentovaného), nedá mi, abych se nevyjádřil i k následující otázce, k rozdílu mezi muži a ženami. V matematice definuji mnoho systémů, které jsou uspořádané, vyberu-li si dva libovolné prvky, mohu říci, že jeden z nich je „větší" než druhý, případně že oba jsou stejně „velké". Definuji však ještě větší množství systémů, které uspořádány nejsou. Jsem pak schopen vybrat dva prvky, prohlásit, že jsou jiné, ale ani jeden nebude „větší" než ten druhý. Lidská společnost bezpochyby náleží do druhé skupiny systémů. Lidé jsou navzájem různí. Muži jsou jiní než ženy, nejsou ani lepší, ani horší, ani stejní. Ženy jsou jiné než muži, nejsou ani lepší, ani horší, ani stejné. Naneštěstí však (zpravidla matematikou nepoznamenaná, často ovšem i poznamenaná) veřejnost ve chvíli, kdy se o dvou objektech prohlásí, že nejsou stejné, považuje za nezbytné, aby jeden byl lepší a druhý horší.
Muži a ženy jsou navzájem jiní. Jakékoli přemítání o tom, že jedni jsou lepší než druzí či že oba jsou stejní je zbytečná ztráta času, hodná bláznů.
A matematiku jsem nedefinoval. Neumím to. Mé vnímání matematiky je totiž pocitové, nikoli slovní, a nedokážu najít spolehlivou, srozumitelnou a jednoznačnou ekvivalenci mezi pocity a slovy.
