Britské listy

Já souhlasím s clánkem, který NS napsal (druhá část zde.) Myslím, ze Jan Culík zaujal jednostrannou pozici, kterou nedokáze korigovat. Udelal si obrázek o neschopné redakci zpravodajství a publicistiky (pritom redaktori zahranicních rubrik Dvorák, Jazairy, Dorazín, Velísek se plne vyrovnají kolegum ze nemeckých televizí, na které se dívám (s nepochybne velmi rozdílným zázemím).

A kazdého, kdo ho upozorní, ze existují evidentní fakta, ze Mathého hospodarení v CT bylo podstatne odlisné od jeho optiky, povazuje za sprezence "neformálních struktur".

O.K., to je jeho právo. Musí se pak ale pripravit na to, ze se mnoha lidem bude jeho postoj jevit jako postoj zhrzené milenky, která si od Ivana Kytky slibovala roli nositelky kultury do zaostalých Cech.

Nesouhlasím vsak s panem Savickým v jeho hodnocení role rady. Zde mám, myslím, skutecne pravdu Jan Culík. Rady - v nemeckém modelu - jsou skutecne porotami. Jenze porotami, které operují s profesionálne pripravenými podklady. CT vsak - dodnes (a to byla chyba reditele Mathého) nemá monitorig vysílání, nemá sama pro sebe rozbory, jak plní svou verejnoprávní funkci. A rada, to je druhá potíz, nemá profesionálne zpracovanou kritiku televizního vysílání a televizního monitoringu.

Výsledek je jasný: radní hodnotí televizi podle toho, na co se koukali v televizi, prípadne co jim kdo zavolal. To je katastrofa. Predstavte si, ze by americké poroty rozhodovaly podle toho, co jim rekla domovnice v ulici, kde se stala vrazda.

Existuje známá poucka, ze kdyz se rozhoduje kolektivne podle spatne pripravených podkladu a jeste pod tlakem, inteligence kolektivu se nescítá, ale odecítá. Kolektiv pak rozhoduje podle svého nejhloupejsího clena. K analýze pana Savického - pokud si uvedomíme tuto obecnou zásadu - není co dodat.