|
Reaguji na lež brněnských televizních producentůZdenek PlachýVážení, ve Vaší společné reakci na článek Břetislava Rychlíka píšete o "denunciacích skupinky ambiciózních lidí, vedených amatérským režisérem amatérského kroužku Zdeňkem Plachým". Na takovou lež bohužel musím reagovat.Z podnětu celé řady významných brněnských kulturních osobností, jakými jsou např. šéfredaktor časopisu Host Miroslav Balaštík, hudební skladatel Martin Dohnal, nebo nakladatel Jan Šabata, jeden z největších žijících moravských básníků Jiří Kuběna atd., vypracovala kontrolní skupina generálního ředitele ČT Zprávu o situaci v ČT Brno. Zpráva ve většině bodů potvrzuje naše pochybnosti, týkající se systémových chyb ve vedení studia, a v řadě oblastí je i výrazně rozšiřuje. Je ostudné, že jste po celé léta nečinně přihlíželi, jak se ve vašem studiu natáčí skryté reklamy, jak se zde - pro ČT nevýhodně - "obchoduje" se soukromými firmami zaměstnanců ČT a museli jste si být vědomi i krize v oblasti dramaturgie, která se nejvýrazněji podepsala na celkovém úpadku vysílání brněnského studia v posledních letech. Jak ze Zprávy generálního ředitele vyplývá, byly naše obavy o brněnské studio více než oprávněné a nešlo tedy ani tak o naši ambicióznost, jako spíše o vaši nepochopitelnou laxnost. Tu si lze vysvětlit buď osobním profitem na některých nekalých praktikách brněnského vedení, nebo naprostou zaslepeností, případně nedostatkem odvahy. Z desítek rozhovorů se zaměstnanci ČT Brno totiž víme, že námi kritizované věci jsou v brněnském studiu víceméně obecně známými fakty. Na závěr dovolte malou poznámku o mém tzv. "amatérismu". Myslím, že váš výrok na toto téma svědčí o vaší naprosté dezorientaci v kulturním dění. Jako režisér spolupracuji převážně s profesionálními subjekty (např. s Klicperovým divadlem v Hradci Králové, s Českým rozhlasem, s Posádkovou hudbou Brno, s ČT apod.). Mých projektů se pravidelně účastní naprosto špičkové osobnosti současného nekomerčního a experimentálního umění (Josef Daněk, Marian Palla, Jan Steklík, nositel ceny Jindřicha Chalupeckého - Jiří Surůvka atd.). V uměleckém centru Skleněná louka, kde jsem dramaturgem, vystupují např. členové Fluxu - Ben Patterson nebo Milan Knížák a celá řada kulturním lidem známých světových umělců - Jon Rose (Austrálie), Bob Ostertag (USA) atd. V ČT jsem režíroval dosud necelou desítku uměleckých a publicistických pořadů, mezi nimiž byly i pořady řemeslně velmi konvenční a tradiční, takže jste je i vy mohli alespoň zaznamenat (např. půlhodinový Salón z Florianovy Staré Říše a Březinovy Nové Říše). Nejvtipněji tuto situaci zřejmě popsal Jan Gogola jr., z jehož reakce na váš text si zde dovolím část ocitovat: "za amatéra je v osobě Zdenka Plachého navíc označen režisér například pořadů "Umělci pro NATO" a "Střežený Parnass", které patří k jedněm z mála audiovizuálních děl u nás vytvořených v rámci stávajících trendů ve světovém umění, pro které je charakteristické mimo jiné to, že jako umění nevypadá. Jde o skryté a proto subverzivní prolínání veřejného kontextu s elitářským, v tomto případě o provokativní výsměch umělců společenské identifikaci například s vojenskými či kunsthistorickými a myšlenkovými strukturami. Neznalost kontextu soudobého myšlení mne po mých zkušenostech s Českou televizí u jejích producentů nepřekvapuje, nicméně považovat za amatérské něco, čemu nerozumím a o čem především nic nevím, je již projevem slaboduchosti typu zápisů do knih návštěv na výstavách moderního umění:"Toto by namalovala i naše dcera..."." |