Emil Zátopek v Katovně
Házet bláto má patrně Jan Rejžek v pracovní náplni. V poslední Katovně vylil svůj kyblík špíny na Emila Zátopka. Rejžek, který nikdy neběžel dál, než na tramvaj, kopl do člověka, který se už nemůže bránit. Přesně to nazval Vladimír Just - hyenismus. Ano, pane Rejžku, dopustil jste se hyenismu.
Aby v tom Rejžek nebyl sám, zaštítil se autoritou a podal důkaz. Autoritou měl být pan Frolík a důkazem jeho kniha Špion vypovídá. Na 320 stranách (4. vydání INDEX Köln) je Zátopek zmíněn dvakrát, cituji:
"Agent vyjíždí buď jako turista, fotbalový či hokejový fanda, člen kulturní delegace. Tak například byl používám Emil Zátopek a mnozí jiní."
"Však i o Zátopkovi psaly exulantské noviny, hlásila Svobodná Evropa, psala Černá kniha a desítky spisovatelů-historiků, zabývajících se rokem 1968 jako o zářném příkladu obětavosti a vlastenectví, a zatím šlo o provokatéra, který se stýkal s Kožuchem a Lažnou a nosil jim zprávy i o ministru Pavlovi."
To, že pro Rejžka je autoritou špion Frolík, nepotřebuje dalšího komentáře. Jen bych připomněl, že v dobách temna byla cesta na Západ důvodem zájmu StB. I občan, který jel navštívit příbuzné, se musel dostavit k pohovoru, jak se chovat, s kým se stýkat a s kým ne. Natož světově známý atlet.
Rok 68 podal svědectví o občanské statečnosti Emila Zátopka. Je v TV archivech uloženo (a Rejžek to jistě viděl), jak Emil po okupaci mluvil k občanům. Pro lidi to byla povzbudivá slova, pro Rejžka provokace. A to ani nezmiňuji statečný Emilův postoj, kdy odmítl jet na olympiádu, pokud soudruzi nepustí také Jungwirta. A že je znal, nic nedal na jejich sliby, ale podmínil si, že s Jungwirtem bude v jednom letadle.
Líto mi bylo Dany Zátopkové. Na jejím místě bych udělal dvě věci:
1. Dal bych Rejžkovi plnou moc, ať si počte ve svazku. Aby už konečně měl jasno, aby se nemusel odvolávat na špiony, aby mohl říct ano, Zátopek udal toho a toho za to a to.
2. Podal bych na Rejžka trestní oznámení.
Pokud to paní Dana neudělá, pak by se úkolu očistit Zátopka mohl ujmout právě Vl. Just.
Poznámka JČ: O příslušnosti Emila Zátopka k StB psala svým nenapodobitelným způsobem také Jiřina Fuchsová na Fóru BL (převzato do Britských listů zde).
Osobně zastávám názor, že Zátopek byl především sportovec, ale kompromisy v padesátých letech zajisté dělat musel; od toho ho neočišťuje ani jeho emocionální vystoupení v roce 1968 proti sovětské okupaci. Když v českých antikomunistických taženích neočistila silná prodemokratická angažovanost v druhé polovině šedesátých let a pak hrdý odpor proti komunismu v letech sedmdesátých, popř. osmdesátých, někdejší spisovatele-komunisty a pak disidenty (Pavel Kohout, Ludvík Vaculík, Milan Kundera a další) - proč by měla být zamlčována zjevná Zátopkova spolupráce s komunistickým režimem i v těch nejvražednějších padesátých letech? Zátopek měl jistě smůlu, že se narodil tak, aby jeho vrcholové sportovní úspěchy shodou okolností vpadly zrovna do této pohnuté doby, bohužel však je nesporné, že jeho úspěchy byly nejméně zneužity komunistickou propagandou k větší slávě teroristického režimu. Za to on asi nemohl, nemohl se proti tomu ani bránit, ale nacionalistické ohledy by nám dnes neměly zabraňovat tuto skutečnost prostě konstatovat.
