Vstup do Evropské unie jako lék na chabost národa?
Připojení Česka k Evropské unii je daleko složitější věc, než se podle politických komentářů v novinách zdá. Přece nejde jen o to, na které datum Evropani stanoví naše přijetí mezi sebe, nebo o to, jestli budeme mít stejně hlasů jako třeba Portugalci, či míň. Řekl bych, že máme víc myslet i veřejně psát o tom, proč vlastně nemůžeme být přijati teď hned! Opravdu je to jenom v bolševické zaostalosti zákonodárství, soudnictví, partajnictví, bankéřství? Naši poslanci přece nemají slušný důvod nepřijmout rovnou souvislé "evropské" zákony - jenomže to by je vláda a poslanci (včetně jejich rádců) museli taky umět evropsky vymyslet a napsat.
Už na začátku 90. let jsem soukromě navrhoval, abychom se na dvacet let prodali jako kolonie třeba Holandsku. To jsou demokrati, dobří obchodníci, přátelé Česka. Malý, ale vytrvalý národ se státní tradicí lepší než všichni Němci a Francouzi dohromady, nevytahovali by se nad námi tolik, a my bychom dneska už měli devět deset let zavedenou dobrou policii, soudy, školství, banky, vzdělávací kanály v televizi - a taky bychom potkávali veřejné činitele, kteří se neholedbají svými frťany ani netřískají o zeď cizím telefonem. Pro spoustu lidí je až do hluboké dospělosti důležité mít kolem sebe dobrý model kulturního chování a poctivého jednání. (Samozřejmě nejsou všichni Holanďani svatí, co je to za námitku - jde přece o obecnou úroveň a o výši procenta poctivosti a slušnosti.) Nebál bych se ztráty jazyka a národních zlozvyků - jen se všimněte, kolik našich lidí beztak pořád ještě nemůže číst ani mluvit anglicky, německy, francouzsky, popř. jak hotentotsky to lámou... Populární kabelová televize pořád ještě nemá inteligentní kanál v angličtině. (No CNN se k takovým prostě nepočítá, a National Geographic není společenský...)
My bychom jako kolonie bohužel platili tím, že kus našeho národního důchodu by odcházel do ciziny, ale rozhodně nevěřím, že by se přítomností cizích úředníků, učitelů, soudců zbrzdil vývoj schopné české populace pro veřejné posty - cožpak u nás za deset let svobody narostlo tolik nezaujatých a nezkorumpovaných soudců, pracovitých i inteligentních poslanců, samostatně myslících a přitom moderních ministrů nebo ochotných a informovaných státních úředníků? Kde jsou? Podařilo se sice odstranit nejnehoráznější výstřelky popřevratové chvástavosti, žvavosti nebo arogance, ale chodíte si dnes rádi pro řidičák, občanku, živnosťák? Rádi sledujete přenosy z Parlamentu, a je pro vás snadné a příjemné vyjednávat se svým poslancem, jak se má chovat při hlasování o věcech, které se vás dotýkají, milí voliči? Jsou vaše oprávněné stížnosti ve správě obratem vyřešeny, a bojí se u nás lumpové, že je soud natošup pošle za katr? Vytvořila se u nás inteligentní a přísná veřejnoprávní televize? Tak až ano, sečteme ty roky... Vsadil bych se, že za míň než deset let toho nedosáhneme.
A my si myslíme, že po nás má Evropská unie chňapnout, anebo v ní ani být nechceme, protože jsme dokonce lepší! Evropské unii může jít jistě o rozšíření svých trhů, aby nám prodala svoje zboží, a aby její občani měli tudíž zaměstnání ve fabrikách, které zboží vyrobí. Jenže na to, aby u nás byla většina obyvatel schopna evropské zboží nakupovat, by si většina lidí musela na to v dobré práci vydělat. Takže by EU měla k nám investovat, aby si tu kupce nagenerovala. Ale to je právě ouraz: zákazníci schopní nakupovat jsou taky schopní konkurovat v práci západoevropským zaměstnancům, nebo mají podniky, schopné zatlačit na trhu firmy západoevropské. Evropští politici tedy mají rozpor a problém.
Oč líp by se jim řešil, kdyby mohli uvažovat jinak: že chtějí přijmout postkomunistické státy do Unie proto, aby byl klid a mír v Evropě, aby se v ní nedostávali politici k moci díky své "charismatické osobnosti", která pro svou zpupnou vládu potřebuje masy manipulovatelných nevzdělanců. Evropani by mohli chtít, aby se pak v sjednocené Evropě neservaly hordy zfanatizovaných ignorantů pod vedením zkorumpovaných kariéristických politiků. Kdyby Západní Evropě šlo o takové sjednocení, musela by do nás investovat víc než jen do bank a fabrik. Musela by promyšleně a s bedlivou kontrolou otevřít fondy na podporu nejen průmyslu, ale taky společnosti vůbec, na rozvoj profesních dovedností i třeba na podporu výchovy učitelů i dětí ve škole k tomu, že učit se celý život je zajímavé a vítané. Musela by nám dát peníze do projektů rozvoje funkční gramotnosti a rozvoje občanství, na což u nás sponzora najdete jen sotva, protože on musí dávat na fotbal...A ještě by si Unie musela hlídat, aby ty granty nevyplýtvali její ani naši vykukové na své pseudovědecké výzkumy ani na špičkové platy zaměstnanců nadací, nebo aby je úředníci neodčerpali do kapes svých kamarádíčků v dodavatelských firmách pro zavedení počítačových myší.
Dokážou takto v EU myslet? Můžeme se domnívat, že tam o sjednocování Evropy rozhodují lidé moudřejší než například naše české elity? Můžeme mít důvěru, že západoevropské elity jsou zodpovědnější než naše, kterým vůbec nejde o to, aby všichni Češi byli šikovnější, inteligentnější a schopnější než dřív, ale jde jim hlavně o to, aby oni sami jako politici, majitelé podniků nebo profesoři co nejnápadněji vynikli nad (zanedbané) ostatní?
Myslím, že tak či onak bude EU přece jen znamenat pro naše zhůvěřilé politiky, tvůrce zákonů, mediální vůdce atd. poměrně přísné měřítko a takový dohled nad zodpovědností, jaký domácí scéna nebyla zatím s to vyvinout. V tom je naše naděje, i když se jí nesmíme dát ukolébat. Kolonií jsme se nestali, a tak se musíme snažit sami, aby evropské dotace nevedly nakonec jen k vyšší spotřebě předražených hadrů, tlustých aut nebo plytkých filmů.
