Američan, který chce zachránit Českou spořitelnu

Tento rozhovor s Jackem Stackem, novým šéfem České spořitelny, vyšel v deníku Financial Times ve čtvrtek 29. 6. 2000.

Je zjevné, že Jack Stack má rád opravdu obtížné úkoly. Tento týden se vzdá příjemného, bezpečného zaměstnání jako maloobchodní bankéř v New Yorku a stane se generálním ředitelem banky, která patří k jednomu z největších bankovnických problémů ve střední Evropě.

Oživit 175 let starou Českou spořitelnu není zrovna úkol, který by chtělo převzít mnoho evropských bankéřů, nemluvě o Američanovi, který neumí česky a který pracoval skoro celý život jen na Manhattanu.

Spořitelna je jednou z největších bank v ČR, má více než 15 000 zaměstnanců a více než 800 poboček. Skoro nevydělává, úroveň jejích služeb je katastrofální a má portfolio půjček velmi špatné kvality. Potřebuje množství profesionální péče.

Jack Stack, který strávil většinu svého aktivního života v newyorské bance Chemical Bank a Chase Manhattan, má velké zkušenosti s úsilím přivést prodělávající maloobchodní banky k  ziskovosti.

Ale dosud nikdy nečelil tak těžkému úkolu, jako je Spořitelna. A co je horší, neumí ani německy, což je jazyk rakouské Erste Bank, nového majitele Spořitelny.

Stack není jedinou osobou, která riskuje hodně. Erste Bank doufá, že se jí podaří proměnit Spořitelnu v čelnou regionální banku ve střední Evropě.

Je to ambiciózní cíl. Spořitelna má asi dvakrát tolik poboček a dvakrát tolik zaměstnanců jako samotná Erste Bank - což částečně vysvětluje, proč se tato rakouská banka obrátila o pomoc na zkušeného amerického bankovního odborníka. Pokud totiž Jack Stack selže, Erste pravděpodobně přijde o nezávislost.

Stack ten úkol nepodceňuje. Přijal ho však jen proto, protože je přesvědčen, že se Česká republika octla v bodu obratu.

Privatizace Spořitelny je mezníkem v příslibech ČR zmodernizovat svůj bankovní systém jako podmínku pro vstup do EU.

"Nešel bych do ČR, kdyby neexistovalo toto úsilí připravit se na vstup do EU. Mění to celou dynamiku," konstatuje Stack.

Ale změna vyhovovala i jemu. "Potřeboval jsem v této etapě své kariéry změnu," vysvětluje. "Chtěl jsem se stát generálním ředitelem. Moje potřeby se shodovaly s potřebami banky Erste." Považuje se za učitele a misionáře a doufá, že se mu podaří zmodernizovat Spořitelnu do pěti let.

Nechce, aby ho lidi považovali za "nepříjemného amerického outsidera". "Chci být považován za neutrálního člověka. Přináším zkušenosti a odborné znalosti, ale zastávám také velmi otevřený postoj vůči postojům banky Erste i Spořitelně," uvedl. Stack doufá, že jeho neutralita povede k tomu, že zaměstnanci Spořitelny, kteří jsou odborově organizovaní, přijmou rychle jeho změny.

Jeho kvalifikace vypadá ideální - alespoň na papíře. Nejprve pracoval začátkem sedmdesátých let pro Johna Lindsayho, newyorského starostu, v roce 1976 začal pracovat pro Chemical Bank. Když se tato banka spojila s Manufacturers Hanover Trust a s Chase Manhattan, přímo se podílel na restrukturalizaci maloobchodního bankovního sektoru v New Yorku. Cílem bylo vždycky snížit náklady snižováním počtu zaměstnanců banky, ale zároveň si zachovat lukrativní zákazníky. "Otázkou je, jak si zachovat zákazníky a zvyšovat zároveň příjmy."

Vedlo to k tomu, že v letech 1992 - 1997 byl snížen počet všech bankovních poboček v New Yorku o polovinu, vzniklá bankovní skupina si zvýšila podstatně podíl na trhu a poměr výdajů k příjmům poklesl o 60 procent. Zisky vzrostly v důsledku kampaně o získání zákazníků s větší marží, v oblastech, jako jsou hypotéky, půjčování peněz zákazníkům a úvěrové karty. "Opravdu jsme se snažili zaangažovat zákazníka," konstatuje Stack.

"Nejde jen o to snižovat výdaje. Zároveň je nutno zvyšovat zisky. Pokud neděláte obojí, narazíte do zdi. Výdaje se totiž dají snížit jen do určité míry." Banky snížily poplatky, účtované zákazníkům a více úsilí bylo zaměřeno na prodávání bankovnických produktů prostřednictvím menšího počtu poboček.

Právě tyto metody chce přinést svým nervózním českým kolegům. Spořitelna je instituce s příliš mnoha zaměstnanci. Její počítačový systém by lehce mohlo provozovat o třetinu méně zaměstnanců než nyní. Dodnes ten počítačový systém nefunguje pořádně. Ke snižování stavů dojde v důsledku centralizace interních operací v oněch 800 pobočkách Spořitelny.

Stack chce využít silných stránek Spořitelny. Má největší síť poboček, má největší počet bankomatů a půjčuje skoro polovině všech zákazníků v ČR."Spořitelna má velkou příležitost zvýšit své příjmu a pomoci českému hospodářství, aby začalo růst," konstatuje Stack.

Avšak kulturní překážky jsou skoro tak hrozivé jako operační potíže. "Někdy si myslím, že snad mám brýle proti slunci a vidím věci jinak," říká Stack.

Zaprvé, v Praze se koná víc schůzí různých výborů než na Manhattanu. "Víc se tu spolupracuje a je to rovnostářštější. Skoro každý má právo se vyjádřit skoro ke každému rozhodnutí. To znemožňuje rychlé rozhodování."

"Přijmete-li špatné rozhodnutí, můžete se vrátit a  rychle ho napravit. Když neučiníte žádné rozhodnutí, ztratíte na trhu místo. Dalším problémem je nedostatek kvalitních manažerských informací. Často je zapotřebí rozhodovat prostě jen na základě instinktu."

Přiznává ale zároveň, že si nemyslí, že všechno nové musí ve Spořitelně fungovat jen proto, že to funguje v bance Erste či v Americe. Jeho noví kolegové ale nejsou připraveni na to, postavit se mu, jestliže vidí, že se chystá učinit nesprávné rozhodnutí. "Chci vytvořit takovou situaci, aby mi přátelé ve Spořitelně řekli, že to, co dělám je opravdu hloupé a proč tomu tak je."

Ale ono to bude asi trvat nějakou chvíli, než v sobě najdou zaměstnanci Spořitelny tolik odvahy, aby s ním mluvili takto otevřeně. Spořitelna má do sebe zahleděnou, interní kulturu. Stack chce zaměřit úsilí Spořitelny směrem pryč od interních kontrol a daleko více směrem ke službám pro 3 miliony zákazníků. Vysokou prioritou bude zvyšování platů podle efektivity a nové kvalifikace zaměstnanců.

(...)