Odpor vůči Evropské unii ve východní Evropě roste

Tento článek vyšel 29. června v deníku International Herald Tribune.

PRAHA - Jak se připravují země střední a východní Evropy ke konečnému úsilí splnit přísné požadavky členství v Evropské unii, zdá se že vzniká v některých významných politických stranách v tomto regionu rostoucí záporná reakce vůči ideálu integrované Evropy - ideálu otevřených hranic, otevřených trhů a otevřených společností.

Euroskepse v uchazečských zemích o členství v EU je něčím daleko víc než pouhými kavárenskými řečmi, varují pozorovatelé na obou stranách bývalé železné opony.

Tato euroskepse možná rozhodne, zda budou kandidátské země schopné vstoupit do EU jako plnoprávní členové, anebo zda nebudou schopny získat podporu pro obtížnější požadavky Evropské unie a budou odsunuty do dantovského vnějšího kruhu.

Během minulých měsíců zaujali veřejně dva význační političtí představitelé, maďarský premiér Viktor Orban a bývalý český premiér Václav Klaus, který je nyní předsedou dolní komory českého parlamentu, sílící skeptický postoj vůči Evropské unii.

Oba tito politikové využívají lehce zranitelných pocitů národní hrdosti a líčí Evropskou unii jako necitlivě do vnitřních záležitostí jednotlivých evropských zemí zasahujícího Velkého bratra. Evropská unie by se podle nich měla omezit na pouhou zónu volného obchodu, mají-li do ní jejich země vstoupit.

O minulém víkendu varoval Václav Klaus v Rakousku: "Evropská unie nyní podstatným způsobem ohrožuje národní stát, zejména jeho suverenitu."

Ostrakizace Evropské unie vůči Rakousku, za to, že přijala do koaliční vlády ultrapravicovou Stranu svobody, zásah Západu proti Jugoslávii během kosovské krize, jak dodal Klaus, "podivný způsob, jímž Evropská unie zachází s uchazečskými zeměmi ze střední a východní Evropy, to všechno pochází z téhož sudu."

Viktor Orban otevřeně už delší dobu hájí Rakousko a kritizoval poslední dobou Evropskou unii, protože se snaží získat voliče, kteří dosud hlasovali pro extrémně pravicovou stranu Istvána Csurky jménem "Maďarská strana pro spravedlnost a život". "Kvůli nadcházejícím volbám je ochoten vyjadřovat protievropské názory," konstatoval Miklos Haraszti, čelný představitel centristické opozicee.

Když byl Orban v roce 1997 v opozici, usiloval o referendum, jehož cílem bylo zablokovat zákony, jejichž přijetí je nutné pro vstup do Evropské unie a podle nichž by mělo být možné prodávat pozemky v Maďarsku cizincům.

Jakmile se Orban stal premiérem, propustil všechny opoziční členy Rad pro státní rozhlas a televizi, což ostře odsoudily Evropská unie i Spojené státy.

Na Slovensku spoléhal Vladimír Mečiar, populista, jehož vítězství ve volbách v roce 1992 vedlo k rozčlenění Československa a k vytvoření samostatného Slovenska, na kombinaci nacionalismu a paternalismu a získal tím podporu třetiny slovenských voličů.

Během jeho více než šestileté vlády vypadlo Slovensko úplně ze závodu o vstup do EU. Mečiar se totiž hádal s etnickou maďarskou menšinou na Slovensku, s Čechy, s Evropskou unií a se Spojenými státy.

Teprve poté, když přišel ve volbách roku 1998 o moc, zahájilo Slovensko znovu rozhovory o vstup do EU.

Ale nyní je slovenský prezident Schuster kriticky nemocen v nemocnici v Rakousku a pozorovatelé se obávají, že se Mečiar připravuje na návrat k moci a že jeho konfliktní rétorika by opět mohla vést k tomu, že Slovensko znovu vypadne ze závodu o vstup do EU. Útoky na bruselské "zasahování do vnitřních záležitostí" jsou populární u obyvatelstva, které se teprve před deseti lety osvobodilo od půlstoletí sovětské okupace.

Voliči, dezorientovaní rychlými změnami od pádu komunismu v roce 1989 pohlížejí se zájmem zpět k nacionalistickým socialistickým politickým stranám, které získaly moc po rozkladu rakousko-uherského impéria v roce 1918.

"Kombinace národního a sociálního, etatistického nacionalismu je vyzkoušená a funguje," konstatovala Milada Anna Vachudová ze Střediska evropských studií na harvardské univerzitě. "Liberalismus je pro tento region něčím novým."

Cas Mudde z Edinburské univerzity, politolog, který se specializuje na středovýchodní Evropu, konstatoval, že Orban a Klaus jsou "šovinisté sociálního zabezpečení", kteří "naslouchají nejpopulističtějším názorům namísto toho, aby se společnost snažili vést."

"Chtějí podporovat sociální stát, ale jen pro své vlastní lidi," konstatoval Mudde. "V debatě o EU to znamená: "Buď zůstaneme samostatní a stát se o nás postará, anebo se staneme členem větší skupiny a dojde k otevřené konkurenci." Zemědělci a zaměstnanci vyjadřují názor: ´My chceme, aby nás ochránil stát.´ Nechtějí muset konkurovat Španělům a Portugalcům."

Skeptikům pomáhá i to, že Evropská unie odmítla určit vstupní datum pro středo a východoevropské země. Nyní považuje Západ rok 2005 za nejbližší pravděpodobné datum vstupu pro ČR, Estonsko, Maďarsko, Polsko a Slovensko.

V referendu by vstup ČR do EU pravděpodobně podpořilo 60 procent voličů v České republice, konstatoval Jan Herzman, ředitel agentury Sofres-Factum. Ale až to začne být aktuální, "lidi budou daleko míň ochotni žít v EU než jsou nyní."

K tomu, že Václav Klaus i Evropská unie vytvářejí tolik nejistoty ohledně členství ČR v EU, Herzmann uvedl: "Lidé v ČR si řeknou ´Nebudu nic pro vstup do EU připravovat. Bylo by to jen plýtváním času a úsilí.´"

Nejvíce budou postiženi ředitelé malých podniků, zemědělci a veřejný sektor, pokud budou jejich země sice na vstup do EU připraveny, nikoliv však dostatečně připraveny natolik, aby byly schopny využít výhod, které EU poskytuje. Východoevropští skeptikové byli dále povzbuzeni novým plánem německého ministra zahraničních věcí Joschky Fischera a francouzského prezidenta Chiraca vytvořit "tvrdé jádro" EU - v důsledku toho se stalo plné členství Evropské unie pro Východoevropany tak vzdáleným cílem, že to skoro ani nestojí za žádné úsilí. "Ze Střední Evropy je považována federalistická představa EU za neutralizaci procesu rozšiřování EU na východ," řekl Jacques Rupnik. "Středoevropské země by byly v tom případě ponechány až na pokraji Evropy."