Úplně pomíjíme vědecko-filozofickou revoluci z přelomu století
Sleduji tu debatu o vědě a
náboženství atd. a trochu kroutím hlavou. Dotýká se totiž jedné z mých
odborností (té nejoblíbenější), původně jsem absolvent mat-fyz UK, pak
jsem studoval jsem na Columbia u Ernesta Nagela philosophy of science,
moje doktorská disertace je z tohoto oboru a učil jsem philosophy of
science a kosmologii v USA.
Nechci se pouštět do konkretní kritiky
diskusních příspěvků v BL, ale myslím, že by se někde mělo říct, že ani
samotná odbornost ve fyzice a matematice k smysluplné diskusi problémů,
které byly diskutovány v BL, nestačí, byť by ta odbornost byla
kombinována se základními znalostmi z filozofie. Natož pak informovanost
založená pouze na přečtení několika populárních knih.
Ty, byť by byly
dílem sebevětšího odborníka, musí masově používat pojmových analogií,
které, když když se zapomene, že jde pouze o primitivní metafory (vlnění
elektromagnetické či gravitační - vlny na hladině rybníka, atd.),
vyvolají zcela falešné vědomí, že čtenář chápe oč jde.
Jsou to prostě
nesmírně náročné problémy jejichž smysluplná diskuse vyžaduje zcela
nevšední kombinaci odborností. Když jsem, pane Čulíku, četl Váš sloupek v
Literárních
novinách, který to všechni spustil, měl jsem pocit že jste vlastně sám
mimoděk tu náročnost podcenil a vzbudil dojem, že jde o něco co může
smysluplně diskutovat každý průměrný intelektuál - tím, že jste šel za
hranici prostého referátu, jak Vás to zaujalo.
Budete-li tu diskusi
někde ještě shrnovat, mělo by se asi někde říct že současná philosophy
of science a philosophy of mathematics jsou vědecké discipliny, o nichž
může laik bohužel jenom pasivně číst populární výklady, a k nimž může
přispět svými názory asi stejně platně jako k metamatematice nebo
superstring theory.
Možná, až vyjde česky skvělá kniha Briana Greena The
Elegant Universe (někdo se o ní v BL už zmínil) - předpokládám, že
vyjde, ale překlad nebude zrovna snadný - že by ji měl v BL recenzovat
někdo opravdu fundovaný, a při té příležitosti říct i něco o vědecké
revoluci z přelomu devatenáctého a dvacátého století.
Se zvláštním
důrazem na to, že šlo o radikální revizi paradigmat nejen vědeckých,
ale i o stejně zásadní revizi paradigmat filozofických, a jak právě v
této své kombinované vědecko-filozofické podobě ona revoluce položila
pojmové základy pro současný rozvoj filozofie matematiky, fyziky,
kosmologie, informační teorie a computer science ( zde linka vede přes
Wittgensteina z Vídně k Turingovi do Anglie a od Von Neumanna z
Heidelbergu do USA), a vůbec interpretaci jejich výsledků ve vztahu k
lidské civilizaci.
Bylo by třeba o tom mluvit tím spíš, že pro české
intelektuální prostředí je typické , že ačkoli se tato revoluce
odehrávala doslova v našem bezprostředním sousedství a dokonce částečně
v našem středu, tak byla u nás okázale a totálně ignorována, historie
české filosofie mezi oběma válkami jí byla zcela nedotčena. Skutečně,
tu tak zásadní.vědecko-filosofickou revoluci jsme měli přímo pod nosem,
a přitom jako by nebyla.
Ernst Mach, po němž byl pojmenován Vídeňský
kroužek, učil v Praze (byl, mimochodem, profesorem fyziky Franze Kafky
na německém gymnásiu), v Praze působil Goedel, Carnap, Frank (a ovšem,
byť krátce, i Einstein).
Vídeňský kroužek dokonce měl některá svá
setkání v Praze. Ale protože šlo o kulturu "rakouskou", a nová česká
identita byla po první světové válce založena na odporu ke všemu
rakouskému, Češi, až do jisté míry na Emanuela Rádla, to ignorovali, a
Rádl to také měl u nás za to pěkně těžké.
Vědecká revoluce, no prosím,
ale filozofická, s ní spjatá? O ničem takovém jsme nebyli ochotni
slyšet, a vlastně nejsme moc ochotni slyšet dodnes, kdy je pro nás,
opět z čistě politických důvodů, filozofickým velikánem Patočka,
inspirující se, paradoxně, Heideggerem, jehož filozofie je nejen
programově nenávistná vůči moderní vědě, ale i bytostně spjatá s
nacismem jehož vášnivým přivržencem Heidegger byl jako člověk i jako
filozof.
Samozřejmě, Patočka tyto Heideggerovy postoje nesdílel, a
dělal co mohl aby z Heideggerovy koncepce bytí dospěl k humanistickým
hodnotám. Že to šlo jen za cenu všeobecného rozmlžení pojmů a jejich
logiky, jinými slovy profesionálně velmi mizerného filozofování,
nechápal nebo nechtěl chápat.
Tím, že filozofické myšlení u nás má
dodnes potíže se inspirovat onou "rakouskou" revolucí, včetně
Wittgensteina je, řekl bych, jedním z největších profesionálních
handicapů našich současných humanistických oborů. Poznamenává to i
diskuse v BL, včetně té o vědě a pánubohu, především spekulováním o
nedefinovatelném.
Mimochodem, je opravdu legrační jak se heideggerovská
nenávist k moderní vědě ( která podle nacistů nepřípustně ohrožuje
neomylné, intuitivně dějinotvorné kolektivní vědomí rasově čistých
nadlidí) bezděčně odráží i v projevech našeho pana prezidenta - který
toho Heideggera má asi tak z třetí ruky - když mluví o "hrozbách"
moderní vědy, která podle něj může za ničení životního prostředí,
odcizení se naší spirituálnosti a podobně.
Nebo vůbec když mluví o
"smysluplnosti", domnívajíc se zřejmě že jde obecně o jakési spojení
daného slovního výrazu s nějakým účelem nebo cílem, ve filozofickém
kontextu pak o posvěcení daného pojmu účelem nebo cílem
transcendentním, přesahujícím pouhou empirii.
Netuší, chudák, že
právě rigorózní logická analýza jazyka a stanovisko, že "smysluplné"
(meaningful) je pouze to, co je jednoznačně pojmově vymezitelné a plně
sdělitelné - na rozdíl od toho co jednoznačně a beze zbytku vymezitelné
a sdělitelné není a o čem se má v nejlepším případě mlčet
(Wittgenstein), protože nikdo nemůže vědět jak to chápe ten druhý a co
z toho lze právoplatně vyvodit - byly právě filozofickými
východisky hlavního proudu antitotalitní filozofie dvacátého století a
diskreditace ideologických doktrin všeho druhu. To jest důsledné
"odtranscendentnění" jazyka jako analytického a komunikačního nástroje,
a ne naopak.
