 |
Pro a protiJiří JírovecPane Čulíku, Posílám Vám překlad článku, který vyšel v týdeníku The North
Renfrew. Toto
periodikum s okruhem asi 5000 čtenářů patří nevýdělečné organizaci (The
Deep River Community Association). Jeho domácí
Čtenáře BL by článek mohl zajímat jako ukázka psaní malých kanadských novin. Jde ovšem i o důkaz, že úvahy o smyslu lidského počínání (vlastně podnikání) a obavy z impotence zdravotnictví, školství a sociálních služeb jsou universální. Článek napsal Jock Carisle pro svoji pravidelnou rubriku Brainstorms. Ačkoli nemůže vědět, jak s jeho textem naložím, souhlasil s jeho otištěním v BL, zejména když jsem mu slíbil poslat odkaz na Central Europe Review.
JJPro a protiThe North Renfrew TimesJock Carisle
Často jsem zmaten, když poslouchám zprávy z bursy o tom, jak se zjevně dobré věci stávají špatnými a malé změny působí na trhu paniku. Politikové, pomýšlející na panování (narážka na kanadského ministra financí Paula Martina, který je považován za nástupce současného ministerského předsedu Chretiena - poznámka JJ), jsou přehnaně štědří a ochranářští pokud jde o velké korporace a ospravedlňují to tím, že "co je dobré pro big business, je dobré pro všechny Kanaďany". Skutečnost, že velké korporace vzkvétají, zatím co obyčejný Kanaďan v průměru chudne, je nevede k tomu, aby písničku, kterou zpívají, změnili. Snižování národního a provinčních dluhů se pokladen korporací sotva dotklo, ale silně nahlodalo prostředky obyčejných Kanaďanů a přivedlo školství, zdravotnictví a sociální služby, které jsou z jejich daní placené, na úroveň impotence. Mnohé z toho, co je dobré pro obyčejné Kanaďany je špatné pro korporace a naopak, bez ohledu na to, co o tom říkají ekonomičtí a političtí šarlatáni (v originále spin-masters). Je to, co je dobré pro big business, vždy dobré pro Joea a Jill? Kdo komu co namlouvá? Ústupky velkým kanadským korporacím teoreticky zvyšují počet kanadských pracovních příležitostí, ale mnoho obchodníků prostě řekne "díky za peníze" a přesunou podnik do Mexika nebo na jiné místo, kde je ochrana životního prostředí minimální, daně nízké a pracovní síla levná. Svoje zisky zasyslí prostřednictvím obskurních holdingových společností, vyhýbají se placení kanadských daní a spokojeně operují se zámořskými bankami. Nebo zadávají práci v zemích, kde pracující vydělávají tak málo, že skoro hladoví. Proto vidíte americké a kanadské oblečení s cedulkami "Made in China", nebo "Made in Maladives nebo Bombay". Jediná pracovní místa, která takto vzniknou jsou administrativní. Povšimli jste si, že kdykoli se procento nezaměstnaných snížuje, a food banks (zařízení rozdávající darované potraviny chudým - poznámka JJ) a tichá zákoutí pro přespání na ulici přestávají být zapotřebí, trh začne panikařit ze strachu z inflace, půlprocentního zvýšení úrokové míry a snížení zisků? Povšimli jste si, jak obchodní gurové panikaří, když úrokové míry maličko vzrostou a zvýší tím cenu půjčování peněz - což na druhé straně umožní, aby si drobní střádalové pomohli k pár dolarům navíc za peníze vložené do kanadských obligací? Povšimli jste si, jaký povyk spustí obchodní sektor, kdykoli jsou zveřejněny statistiky o chudobě a jak o nich tvrdí, že jsou nepřesné a že hranice chudoby je stanovena příliš vysoko? Jelikož závažnost problému chudoby není uznána těmi kteří by mohli pomoci, protože mají peníze, nedělá se takměř nic a ti, kdož se snaží pomoci dostávají nálepky dobrodějců a socialistů s krvácejícím srdcem. To, co krátkozrakému, socialismu se obávajícího sektoru nedochází, je, že právě způsob, jímž ti kdo mají prostředky a moc zacházejí s chudými, je nejlepší cestou ke zvýšení rizika (nástupu) socialismu. Každý kdo žil v doktrinářském socialistickém systému - s jeho znárodňováním, vysokými daněmi, tuhou kontrolou pohybu peněz a lidí, placenými fízly atd. - ví, že nefunguje a že stará příkoří byla nahrazena novými. Jenže lidé nevydrží všechno. Průmyslová revoluce v 18. a 19. století přinesla velké množství pracovních příležitostí, ale díky propastnému rozdílu mezi bohatými a (pracujícími) chudými docházelo k bouřím a sociálním nepokojům. Tato situace trvala do té doby než průmyslníci pochopili, že spokojení pracující nejen zvyšují výrobu a zisk, ale i odbyt mohou-li výrobky sami kupovat. Protože jen málo politiků a podnikatelů zná historii, nemohou se z ní poučit. Nápěv "co je dobré pro big business, je dobré pro normální lidi" je součástí trendu privatizovat vězení, zdravotní služby, školství a mnoho dalších sociálních služeb. Děje se tak pod tlakem smlouvy o volném obchodování (Free Trade Agreement mezi Kanadou, USA a Mexikem - poznámka JJ) a různých návrhů na uspořádání mezinárodního obchodu. Na (přiměřeném) systému svobodného trhu není v zásadě nic špatného; lidé si však musejí uvědomit, že cílem soukromého sektoru je maximální zisk, docilovaný tak, že se oplátkou za stržené peníze dáva zpět co nejméně, ke spokojenosti investorů. Nic proti tomu jde-li o obchod s časopisy, cukrovím, obuví, oblečení atd. Nicméně princip poskytnout co nejméně za co největší cenu je naprosto nevhodný pro nepostradatelné sociální služby, jejichž poskytování není motivováno ziskem. Je-li nutné sociální programy privatizovat, měly by je převzít neziskové organizace. Přeložil Jiří Jírovec
|
|
|- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|