Rozhovor s Jakubem Puchalským Jany Ciglerové: Byl o ničem

Jan Čulík

Skutečně velkým zklamáním, opravdu promarněnou šancí byl dlouhý rozhovor s Jakubem Puchalským, který otiskly v neděli 23. ledna 2000 Nedělní noviny. Rozhovor list hrdě inzeroval jako exkluzivní materiál: "Nedělní noviny jsou jediným médiem, kterým odcházející ředitel rozhovor poskytl." Ale proč?! Proč se Jana Ciglerová vůbec pokusila o tento rozhovor?

Se zajmem jsem otevíral stránky 20-21 tohoto listu: doufal jsem, že se dovím, co se v České televizi za Puchalského dělo, proč se vůči jeho vedení vznesl odpor a z jakých důvodů rezignoval. Bylo to ode mne naivní. Tak se přece v ČR nedělají rozhovory. Chodí se při nich co nejdále od otázek, které jsou skutečně důležité, co nejdále, v co nejodtažitějších kruzích.

Jako by si Jana Ciglerová neuvědomovala, že i když se hovoří o reálných a důležitých věcech, je to zajímavé až napínavé. K čemu je tato prázdná, hvězdomaniacká pěna?

Co Jana Ciglerová zjistila a na co se Puchalského ptala? Bohužel se ho nezeptala na první otázku, která přece nutně musí každého napadnout hned, totiž Proč jste předčasně rezignoval? Druhá otázka měla znít: S jakými plány jste přicházel do České televize, podařilo se vám je realizovat, pokud nikoliv, proč? Dále: Na jaké překážky jste narážel při své práci? Co jste dělal špatně? Proč vás lidé kritizovali, že jste nekomunikativní? Proč jste neměl ještě ke konci roku rozpočet na příští rok? Co je pravda na obvinění, že si každý mohl za peníze televize točit, co chtěl, že jste to nebyl schopen uřídit? Proč se za dva roky vašeho ředitelování nepohnulo zpravodajství ČT investigativním směrem, jak jste to viděl v Británii? Atd.

Namísto toho Jana Ciglerová zjistila, že

"Jakub Puchalský je prý zase ten starý a zábavný Jakub jako dřív". Všechno, o čem hovoří, se týká Puchalského osoby, nikoliv jeho činnosti. Jako by všechno bylo lze zredukovat na osobní antipatie či sympatie. Dokonce i hovoří-li se o kandidátech na funkci ředitele po Puchalského rezignaci, je to v rozhovoru s ostnem výčitky: Dušan Chmelíček se začal ucházet o ředitelský post hned několik minut po Puchalského rezignaci. Ale tímto konstatováním všechno končí - nikdo se nepokusil vysvětlit žádná fakta ani motivy. Jen dotekem se zmínila Ciglerová o pravděpodobné korupci ředitele sportovního zpravodajství ČT Jiřího Baumruka.

Komika celého rozhovoru spočívá i v jeho grafické úpravě. Navozuje totiž dobrými fotografiemi dojem, že Puchalský je známá "osobnost", skutečná osoba velkého "formátu", která v rozhovoru přemýšlí, dovozuje, argumentuje. Tyto fotky a  celý dramatický layout (na obrázku v černém kabátě s vyhrnutým límcem u satelitního talíře vypadá Puchalský trochu jako upír) vytvoří v čtenáři velké očekávání: v textu rozhovoru však nenajde nic z toho, co jeho grafická úprava dramaticky naznačovala. Je to travestie rozhovoru.

Investigativní otázky Jany Ciglerové:

Proč jste se přihlásil do konkursu na ředitele ČT? Stávaly se vaší rodině na Moravě během vašeho vedení ČT nějaké nepříjemnosti?

Jak se dnes cítíte? Ulevilo se vám?

Nechci ani vědět, jak musel vypadat váš "běžný" pracovní den.

Co děláte s volným časem nyní - chodíte třeba do kina?

Jaké cédéčko jste si naposledy koupil?

Co jste dělal v Británii?

Neumím si vás představit v džínách a v tričku, s cigaretou v puse, čepujícího pivo...

Veřejnost vás stejně bude dál znát. Lidé vás budou poznávat na ulici.

Poznávají vás nyní?

Jak si uvědomíte, že vás lidé poznali?

Vy jezdíte metrem?

Jakou tramvají jste jel?

Jaký byl pro vás ten osudový den 15. prosince?

Jak jste si zvykal na auto s řidičem?

Takže jste si své vítězství ani řádně nevychutnal?

Atd.

Je znepokojující, že v situaci, kdy by měl národ vědět, co se vlastně v České televizi stalo, se Jana Ciglerová, reportérka - studentka, která dostane "exkluzivní" rozhovor od odstupujícího ředitele ČT, ptá s odpuštěním na takovéto podružné hlouposti. Není to vůči čtenářům urážlivé? Proč se vyhnula hlavním otázkám? Poskytl jí snad Puchalský rozhovor pouze pod podmínkou, že se ho nezeptá na nic podstatného? Proč se novináři v ČR vyhýbají otevřené diskusi o zásadních problémech a namísto toho tisknou články o rajské omáčce? Jak je možné, že dívka, která studuje na fakultě sociálních věd KU sdělovací prostředky, se nezeptá Puchalského, o co vlastně v celém konfliktu šlo, a jen hovoří o tom, jaké to bylo, když byl "slavný". Puchalský v jedné odpovědi mluvil o tom, že pracoval jak šroub. Ale co, proboha, tedy v té televizi dělal? Proč to nikomu neřekne?

Kdy si už konečně tito "novináři" uvědomí, že vůbec nejde o pofidérní "slávu", jaké se údajně dostane řediteli instituce, jakou je Česká televize (Ciglerová v celém rozhovoru silně využívá této hvězdománie - v úvodu píše o tom, jak se v restauraci, kde s Puchalským mluvila, všichni ohlíželi... Jenže, přece, všechna sláva polní tráva. ) Jde o  důležitější záležitosti. Je Jana Ciglerová natolik postižena tímto "hodnotovým systémem", že nevidí za clonu hvězdománie? Anebo prostě Nedělní noviny nechtěly rozhovor, v němž by se hovořilo o důležitých věcech? Jakým způsobem se odlišuje toto psaní od psaní novin za komunismu? Tehdy zabraňoval věcnému diskursu ve veřejné sféře dřevěný jazyk komunistické ideologie. Dnes zabraňuje věcnému diskursu ve veřejné sféře brak - a lidé jako Jana Ciglerová, bohužel, jeho šíření v případech, jako je tento, vydatně napomáhají.

Jedinou "tvrdou" informací, kterou jsme se nedověděli z rozhovoru, ale z jiného kratšího článku na jiné stránce, byla Puchalského tvrzení o dvou třech drobných tlacích od Ivana Langera a Václava Klause - že by však zrovna toto bylo důvodem k Puchalského rezignaci?

Nikdo nic nevysvětlil a Jana Ciglerová se Puchalského na to nezeptala. Raději si ho představovala v džínech...