Channel Four News: Konflikt ohledně "nevhodných" otázek moderátora

I v Británii poslední dobou vyvíjejí politikové, zejména z Labouristické strany, velký tlak na politiky a předem si činí podmínky, jen za jakých okolností jsou ochotni se nechat sdělovacími prostředky interviewovat. Pozorovatelé se obávají, že pod soustředěným tlakem Labouristické strany v tomto smyslu se sdělovací prostředky postupně stanou jen mocenským nástrojem politických stran. Minulý čtvrtek přerušil hněvivě živý rozhovor pro Channel Four News Gerald Kaufman, čelný a velmi argumentativní činitel Labouristické strany. Sundal si sluchátko, jímž byl napojen na vzdálené studio a během rozhovoru prostě odešel ze studia: proto, že se ho moderátor ptal tak, jako ho produkce v Channel Four News předtím ujistila, že se ptát nebude. Deník Independent uveřejnil v úterý 25. ledna k záležitosti tento Kaufmannův článek:

Už když jsem seděl ve studiu ITN v londýnské čtvrti Millbank ve čtvrtek večer a poslouchal jsem ve sluchátkách moderátora Jona Snowa, jak si zkouší před začátkem vysílání svůj úvod k našemu rozhovoru, měl jsem se sebrat a odejít. Jako člen Královské komise pro reformu Horní sněmovny jsem toho skoro nemohl věřit, když jsem slyšel, jak Snow charakterizuje zprávu Komise, vydanou toho dne dopoledne, jako "připravování nových tučných prebend pro přátele členů Komise".

Je samozřejmě naprosto oprávněné zprávu Komise kritizovat, tak jak ji následujícího dne kritizovalo několik denních listů. Avšak alespoň vzaly tyto deníky zprávu vážně, stejně tak jak to učinila většina jiných televizních a rozhlasových stanic. Bylo zjevné, že Channel Four News se rozhodly zprávu jen zesměšnit a zvulgarizovat.

Když jsem si to uvědomil, měl jsem se omluvit a odejít. Byl jsem však natolik ješitný, že jsem se domníval, že se mi podaří v mé části pořadu poskytnout dostatečné množství informací, abych napomohl informované debatě mezi diváky.

Snad mohu být omluven, že jsem byl tak naivní. Konec konců, David Weisbloom z Channel Four News si se mnou přesně domluvil, jak bude rozhovor probíhat. Původně navrhl, abych debatoval s Robertem Maclennanem, parlamentním mluvčím Liberálnědemokratické strany. Vysvětlil jsem, že ačkoliv nemám nic proti MacLennanovi ani Liberálnědemokratické straně, nepovažuji za vhodné, abych já, jako představitel Královské komise diskutoval o této otázce s členem jakékoliv politické strany. Weisbloom se vrátil a uvedl, že se budou konat diskrétní rozhovory se mnou a s Maclennanem a že ani jeden z obou z nás nebude požádán, aby se vyjadřoval k tomu, co druhý řekl Na tomto základě jsem se rozhodl interview poskytnout.

Tak jsem nepočítal s úvodní částí údajně věcného informačního bloku Channel Four News, která poskytla divákům celou řadu naprosto nepřesných výroků. Ani jsem nepočítal s tím, že moderátor Jon Snow mě začne poučovat a přerušovat, když jsem se pokusil tyto chyby opravit. Nepočítal jsem ani s tím, že šokujícím způsobem řekne, že se sám chystám zasednout v Horní sněmovně, což vůbec neplánuji, protože mě Labouristická strana vybrala jako kandidáta pro příští všeobecné volby do Dolní sněmovny.

A už vůbec jsem nepočítal s tím, že se pak Snow obrátí na Maclennana a naprostým porušením Weisbloomova slibu bude to, že ho požádá, aby se vyjádřil k tomu, co jsem řekl. Dospěl jsem k názoru, že moje role v této parodii televizního pořadu skončila, sundal jsem si sluchátko a odešel jsem ze studia.

Možná si myslíte, že jsem jednal přehnaně, ale ITN téměř okamžitě potvrdila, že se mnou bylo zacházeno špatně. Po telefonním rozhovoru s šéfredaktorem ITN, Richardem Taitem, jsem od něho druhý den obdržel omluvný dopis. V něm Tait napsal: "Je jasné, že Channel Four News nedodržela svůj normálně vysoká standard. Došlo k jasnému srozumění mezi vaší kanceláří a produkčním pracovníkem, odpovědným za rozhovory pro Channel Four News, ohledně podmínek, za jakých se bude konat váš rozhovor. Nedomnívám se, že způsob, jak Channel Four News prezentoval své hosty v této části svého živého vysílání, byl nějak obzvlášť inteligentní. V důsledku toho se Jon Snow zeptal v zápalu věci Roberta Maclennana na jeho názor na to, co jste řekl. Na základě předchozí dohody to učinit neměl."

Tait přiznal, že Snowova otázka ohledně toho, že údajně usiluji sám dostat se do Horní sněmovny, byla "nevhodná". Pokračoval: "Byl jsem stejně tak zklamán jako vy, že pořad nedodržel svou obvyklou úroveň." Dodal: "Vím, že moji kolegové v Channel Four Television sdílejí můj názor, a doufám, že přijmete mou omluvu."

To, co se mi stalo onoho večera, nejen vyvolává otázky ohledně toho, jak bylo zacházeno se mnou, ale ohledně jiných podobných epizod. Samozřejmě, politikové jsou absolventi školy tvrdých ran. Poskytují interviewy, protože doufají, že tím získají něco pro sebe či pro svou politickou stranu. Neměli by očekávat, že bude vždycky stoprocentně po jejich.

Avšak, pokud jsou rozumní a předem se dohodnou o tom, na jakém základě se rozhovor má konat, neměli by si stěžovat, jestliže při dodržení té dohody pro ně rozhovor dopadne špatně. Je ale neomluvitelné, jak uvedl Tait ve svém dopise, že se něco dohodne a pak se to poruší.

Celá věc jde ale ještě dál. Zatímco mají moderátoři plné právo interviewovat politiky tvrdě, neměli by ztratit přehled o tom, proč vlastně politika interviewují. Účelem rozhovoru je zvětšit znalosti diváka či posluchače. Příliš často proměňují moderátoři rozhovor v gladiátorské klání, jehož účelem je politika porazit.

Základním problémem v těchto případech je nikoliv to, že se chce politik skrývat za jakýsi štít, ale právo veřejnosti být řádně informována. Veřejnost to chápe velmi dobře. Od čtvrtka mi řekla celá řada diváků, že mě v této věci plně podporují. Dostal jsem také množství dopisů, v němž mě veřejnost podporuje. Doufám, že nejen pan Tait, jak dokázal svým slušným dopisem, ale i ostatní, kteří zodpovídají za to, jak se vedou politické rozhovory, si z toho vezmou důležité poučení. Interviewy se totiž nekonají ani pro moderátora, ani pro interviewovaného politika - ale pro diváka.

Jak si vůbec dovolujete se mnou takto mluvit?

Deník Independent připomněl další případy, kdy politikové hněvivě odešli při vysílání ze studia:

Sir John Nott kontra Sir Robin Day (1982)

Sir Robin Day byl známým moderátorem komerční britské televize ITV, který v padesátých letech vytvořil agresivní způsob interviewování. Nyní je už na odpočinku. V roce 1982, během Falklandského konfliktu charakterizoval Robin Day Sira Johna Notta, tehdejšího konzervativního ministra obrany, v rozhovoru v televizi BBC jako "přechodnou postavu, politika, který je tu dnes a mohu-li to tak říci, zítra zmizí ze scény". John Nott si utrhl mikrofon z klopy saka, praštil jím o stůl ve studiu a během živě vysílaného rozhovoru ze studia odešel.

Nigel Lawson kontra Brian Redhead (debata o státním rozpočtu, 1987)

Brian Redhead byl nesmírně populární, kultivovaný, vzdělaný a agresivní moderátor ranního publicistického pořadu rozhlasové stanice BBC Radio 4. Předčasně zemřel začátkem devadesátých let. V rozhovoru řekl tehdejší konzervativní ministr financí Nigel Lawson: "Vy přece celý život podporujete Labouristickou stranu, Briane..."

Redhead na to reagoval takto: "Nemyslíte, že bychom měli teď dodržet minutu ticha, zaprvé jakožto vaši omluvu za to, že se odvažujete odhadovat, jak já hlasuju při volbách, a zadruhé jako na památku smrti monetarismu."

Harriet Harman kontra John Humphrys, 1997

Labouristická ministryně sociálních věcí Harriet Harmanová se naprosto rozložila v rozhovoru s Johnem Humphrysem v Radio 4, když byla dotazována na podstatu státní sociální politiky. Vyvolalo to kontroverzi mezi BBC a Labouristickou stranou, která pohrozila, že "přeruší spolupráci s BBC", pokud nezaujme BBC jemnější přístup.

Henry Kissinger versus Jeremy Paxman, 1999

Bývalý americký ministr zahraničních věcí Henry Kissinger hněvivě odešel ze studia BBC Radio Four uprostřed rozhovoru pro pořad Start the Week. Reagoval tím na Paxmanovu poznámku, že se Kissinger tím, že přijal Nobelovu cenu míru, stal podvodníkem, protože věděl dobře, že problémy, za jejichž údajné vyřešení cenu dostal, ve skutečnosti vůbec vyřešeny nebyly.