Znepokojující vývoj v britských sdělovacích prostředcích: už nemusíte být jako šéf nestranný

Tento komentář Hugo Younga o novém generálním řediteli BBC Gregu Dykovi vyšel v úterý 25. ledna v deníku Guardian. Greg Dyke byl jmenován generálním ředitelem BBC loni v červnu, ale v posledních měsících pracoval v BBC pod vedením dosavadního generálního ředitele Johna Birta jako jeho náměstek. Tento týden přebírá nad BBC plnou odpovědnost jako její nový ředitel.

Až tento týden převezme Greg Dyke ředitelskou funkci v BBC, vznikne tím závažný precedens. Dyke bude prvním generálním ředitelem BBC, který je jinak známý jako šéfredaktor, který otevřeně stranil určité politické straně. Když vyšlo najevo, že Dyke poskytl před volbami Labouristické straně 50 000 liber, bylo to zajímavé, ale co je ještě zajímavější, je, jak málo lidí tím bylo šokováno a jak všichni dělají, jako že to není důležité. Skoro nikdo nezastává názor, že podle dosavadních měřítek BBC je Greg Dyke poškozeným zbožím.

Tím, že se těší této výsadě je Dyke vzorkem širšího kulturního posunu, který je novým způsobem znepokojující. Dyke se považuje ani ne tak jako za příchozího, který je zaujat ve prospěch Labouristické strany, ale jako za důkaz, že na této zaujatosti už nezáleží. Má-li totiž na zaujatosti pro někoho záležet, musí existovat prostředí, v němž může být tato zaujatost podrobena zkoušce. Jenže jakmile přestane existovat prostředí, v němž dochází k politické konkurenci, zaujatost už nikomu nepřipadá šokující. Dyke zjevně podporuje Labouristickou stranu: dal této straně 50 000 liber a v žádném případě si to zas nevzal zpátky v situaci, kdy se tento dar měl stát pro něho osobně nesnesitelně ztrapňujícím.

Ale Dyke je omluven, protože Labouristická strana je nyní jedinou seriózní stranou v zemi. Neexistuje žádná jiná alternativa, a tak na tom daru není nic špatného.

Jediným důkazem nevhodnosti pana Dyka pro ředitelskou roli v BBC by bylo, kdyby býval poskytl finanční dar konzervativcům. To by znamenalo nejen, že podporuje špatnou stranou, ale i stranu, která nemá šanci na vítězství, a znamenalo by to, že Dyke má špatný úsudek. Stalo se však to, že usoudil správně. Podpořil vítěznou stranu a počítal s tím, že gesto, které by ho v jiných dobách učinilo nepřijatelným pro funkci generálního ředitele BBC, v níž má povinnost prosazovat určité hodnoty, ztratí na kontroverznosti. Neboť Labouristická strana je nyní normou. Jako taková nabyla na banálnosti. Nezávislost a objektivitu - jinými slovy, outsiderství Labouristická strana neohrožuje. Podporuje-li ji někdo, nemusí se za to omlouvat. Dyke zahajuje svou práci v BBC s obviněním, že vlastnil akcie v konkurenční komerční televizní společnosti, nikoliv však s obviněním, že tím, že dal finanční dar labouristům, se dopustil střetu zájmů.

Je to situace, pro niž výraz "ironický" je přiliš slabé slovo. Je to ošklivě paradoxní situace. Duch nezávislosti, žárlivě střežený, přežil po dobu dlouhých desetiletí, kdy při politické zaujatosti skutečně o něco šlo. Bylo to půlstoletí, kdy si šli labouristé a konzervativci neustále intenzivně po krku. BBC pevně dodržovala svou nezávislost a byla za to všeobecně respektována. Nyní, kdy mezi levicí a pravicí neexistuje už skoro vůbec žádná debata, je zacházeno s tradicí, která uctívala objektivnost a bránila se sebemenšímu projevu zaujatosti, s nezájmem hraničícím s pohrdáním.

BBC netrpí sama. V témže poválečném půlstoletí byla britská státní služba také enklávou objektivnosti. Politikové to chtěli, vysoce to oceňovali a zachovávali to tak. Někdy byli někteří politikové netrpěliví a rozčilovali se nad činností toho či onoho vysokého státního zaměstnance. Ale když vládní informační úřad vydal nějaký dokument, fakta v něm obsažená většinou bývala pravdivá. Ring mezi oběma soupeřícími politickými stranami s opačnými názory na svět ovládal duch nezávislé profesionality.

Nyní, kdy je daleko obtížnější rozeznávat názory labouristů od názorů konzervativců byla tradice nezávislosti britské státní služby drasticky erodována. Čím více vyjadřuje duch doby politický konsenzus, tím víc stranicky zaujaté jsou tyto bývalé chrámy objektivnosti a tím méně spolehlivá jsou pravidla, která kdysi chránila jejich pověst. Namísto vládního informačního úřadu, který rozšiřoval fakta, máme spin doctors, propagandisty, kteří fakta ustavičným "vysvětlováním" rozmělňují. Namísto oficiálních mluvčích, kteří říkali pravdu, máme státem placené stranické propagandisty. Namísto věcných informací o státním rozpočtu, což býval nejsvatější chrám statistické pravdomluvnosti, dostáváme zkreslená čísla a selektivně vybraná fakta.

Tento rozklad začal za vlády nejideologičtějšího premiéra moderní doby. Byla to v éře Margaret Thatcherové, kdy dosáhl konflikt mezi levicí a pravicí největší intenzity a objektivnost BBC i britské státní služby se octla pod nejvyšším tlakem. Avšak rozkladný vývoj se daleko zrychlil za nynějšího nejvyššího vůdce postideologické politiky. Éra, kdy se levice stala součástí pravice, je, jak se ukazuje, obdobím, kdy se očekává velmi silně, že všichni budou stát na straně vlády. Tresty, které hrozily těm, kdo nedodržovali ve svém postavení nezávislost, nyní odumírají.

Právě proto unikl trestu i Greg Dyke. Dyke je ovšem profesionál. Všichni říkají, že mu skutečně jde o dobré pořady. Je však nutno zdůraznit, že kontext, který dovolil, aby se generálním ředitelem BBC stal bez jakékoliv kritiky stoupenec Labouristické strany, je skutečně politováníhodný. To, že politická zaujatost v atmosféře, kdy v zemi nevládne politický konflikt, zdánlivě nic neznamená, se zdá být svůdné. Vznik světa, v němž už nevládne politická doktrína, by mohl vytvořit politickou kontinuitu, která by snad přinesla určitou stabilitu. Jenže v britském případě z toho vznikla zaujatost ve prospěch blairismu, která předstírá, že je zcela nevinná.

To, že se Dyke stává šéfem BBC, dokazuje, že hodnoty nezávislosti jsou nyní v Británii zanedbávány. Vypovídá to o tom, že v Británii vznikla éra, která rychle zapomíná na nebezpečí vlády jediné strany, podpory pro jedinou stranu a státního aparátu jediné strany, za falešného předpokladu, že to nevadí, protože celý svět, kromě hrstky konzervativců, stejně má stejné názory jako my všichni.

Jak zasedá Greg Dyke ve svém křesle v ředitelské kanceláři BBC, je výčitkou pro nás pro všechny. Stali jsme se obětí přesvědčení, že blairismus a odstranění všech soupeřů z politiky, že to sahá za pouhou politiku.

Není tomu tak. A dar 50 000 liber jedné politické straně je vážná věc.