středa 26. ledna

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Sdělovací prostředky v demokracii:
  • Čermákovo turné (Ivan Hoffman)
  • Česká televize: Je to jasné jak facka (Jiří Jírovec) Občan v demokracii:
  • Věci se mění (Jaroslav Plesl) Další reakce: co mají tedy obyčejní lidé dělat:
  • Prověřený recept, jak situaci změnit k lepšímu (Ron Sydney)
  • Co mají lidi dělat? (Petr Novotný)
  • Nezávislý pohled a samostatné informace mohou některým lidem i uškodit (Petr Jeřábek)
  • Laické přemítání o článku Martina Hrbka (Jiří Konvalina) Sdělovací prostředky - nový generální ředitel BBC:
  • Znepokojující vývoj v britských sdělovacích prostředcích: už nemusíte být jako šéf nestranný (Guardian) Britská televize:
  • Channel Four News: Konflikt ohledně "nevhodných" otázek moderátora (Independent) České právo:
  • Ochrana svědka (Ivan Hoffman) Reakce:
  • Nepříliš přesné informace o Českém telecomu (Jan Lipšanský) Teologie a poznání:
  • Jak je to s boží existencí: slíbená nudná odpověď (Juliana)
  • K Julianě: přejte každému jeho pravdy (Ferdinand)
  • Reakce o Bohu (Jan Lipšanský)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Česká televize: Je to jasné jak facka

    Jiří Jírovec

    Ve výroku "To je jasné jak facka" je skryto přesvědčení, že jen blbec nechápe. Řekneme-li "Tady jsou všichni blbci, jen já jsem normální", vyjadřujeme tím nelíčený údiv nad tím, že nastala mezní situace, kdy jas věci nedokáže prorazit zatemněnost povážlivé části přítomných mozků.

    Zdá se mi, že k této mezní situaci směřuje současná diskuse ohledně České televise. Dovoluji si to tvrdit nikoli z arogance, ale proto, že - jako ignorant v otázkách medií a televizního vysílání - mohu k věci přistupovat s odstupem, který bývá odepřen fachidiotům a těm, kteří mají v této oblasti nevyřízené účty.

    V případě diskuse o ČT (a jmenování nového ředitele) mi připadá jasné jako facka, že jde o svrchovaně politickou záležitost a že je tedy diskusi nutné udržet v této rovině a nezamlžovat celou věc technickými záležitostmi a osobními nevraživostmi.

    Veřejnoprávní sdělovací prostředek je jedním z mála nástrojů, jehož pomocí lze moc udržet alespoň trochu při zemi. Jeho pozice je ovšem obtížná, protože je na moci, proti níž potenciálně vystupuje, administrativně závislý. Problémy pak jsou tím větší, čím více politikové zapomínají na to, že jsou pouze dočasnými správci statků a ne jejich vlastníky s právem dědičným.

    Existenci veřejnoprávního sdělovacího prostředku lze zdůvodnit pouze a jedině nezávislostí jeho zpravodajství a pátrací žurnalistiky. Na všechny ostatní argumenty se můžeme dívat jako na dělení nulou v matematice - nedávají smysl.

    Pokud Milan Šmíd kdesi píše, že "by byl ochoten přijmout i stanovisko někoho, kdo si myslí, že by veřejnoprávní televize měla být v ČR zrušena" je to nesmysl, vhodný tak na osolení jistého Tomáše Marka.

    Kdyby nějaký obhájce lidských práv prohlásil, že o názorech na poslání určité obtížné skupiny lidí do plynu nebude diskutovat s nějakým holohlavým primitivem, ale že je ochoten přijmout takový názor od člověka, který jej bude presentovat na dostatečně vysoké intelektuální úrovni, byl by oheň na střeše, a přitom jde o zcela stejný způsob uvažování.

    Význam veřejnoprávního sdělovacího prostředku je v jeho existenci samé, tedy v tom, že neustále hrozí utržením z řetězu politických manipulací. V tomto smyslu se moc neobává toho, co se děje právě teď, ale toho co by se stát mohlo. To na své kůži pocítili Ivan Kytka a Andrew Stroehlein dřív, než mohli výsledky své práce byť jen naznačit, zda jsou geniální nebo naopak.

    Nezávislost veřejnoprávních sdělovacích prostředků moc znepokojuje, takže je logické, že táž je chce zmanipulovat a omezit jejich vliv na (pro sebe) únosnou míru. To lze vidět nejen v ČR.

    Napsal jsem, že význam (z hlediska moci nebezpečí) veřejnoprávního sdělovacího prostředku je především v jeho existenci samé. Domnívám se, že to platí i z hlediska občana, pro nějž je důležité, že v takovém prostředku může najít záchytný bod, kdykoli to bude považovat za potřebné.

    Sledovanost je v tomto směru zcela nepodstatná a odvozovat od ní smysl existence nezávislého media je stejně pošetilé, jako tvrdit, že svoboda shromažďování je zbytečná, protože většina lidí sedí u internetu, otevírá , jak statistiky naznačují, pornografické stránky a již se neshromažďuje.

    Považuji za nutné zdůraznit, že předcházejícím odstavcem nepopírám, že je nutné velmi pečlivě dbát o kvalitu toho, co veřejnoprávní medium produkuje.

    Kvalita (nepřeceňoval bych formu na úkor obsahu) je důležitá už jen proto, že občan zavalený informacemi bude hledat záchytné body. Bude je jistě nacházet - a proč ne - i v mediích soukromých. Ta ovšem nemohou konkurovat veřejnoprávnímu mediu v kontinuitě serióznosti a nezávislosti.

    Jeden čtenář BL nedávno napsal, že je pro něj kombinace Právo + BL + další odkazy na internetu zajímavější než časopis TIME, který tudíž odhlásil. Zmiňuji se o tom nikoli kvůli jeho volbě záchytných bodů, ale jako vhodné upozornění na proces, jímž již dnes mnohý z nás prochází.

    K tomu, aby se kvalitním záchytným bodem mohla stát ČT, je nutné zbavit ji vlivu politiků.

    Jakub Puchalský po svém odstoupení naznačil, že ČT byla pod politickým tlakem. Je příznačné, že se tím nikdo pořádně nezabývá. Kde je opozice, kde veřejnost?

    To, že kdosi zvedne telefon a chce cosi po řediteli ČT, je nenezpečný projev zneužívání moci, který nelze omlouvat tím, že jde "jen" o televizi a že telefonující je tak nějak odborník. Není totiž důvod domnívat se, že Klausové a jiní Langrové nevolají i na jiná čísla a nezkoušejí tam uplatňovat svoje zájmy, kdekoli a kdykoli se jim zlíbí (možná, že Telecom má nesmírně cennou databázi volaných a volajících).

    V souvislosti s neetickými až nezákonnými telefonáty připomínám (v BL již zmíněný) případ kanadského ministra Jeana Charesta. Ten ztratil ministerské křeslo kvůli tomu, že zatelefonoval jistému soudci, aby urychlil projednání soudního případu. Důvodem bylo potenciální zneužití nemalé ministerské moci - jinak šlo o bezvýznamný případ týkající se občana Charestova volebního obvodu.

    Jan Čulík poznamenal, že nejlepší obranou proti politickému nátlaku je jeho zveřejnění. S tím lze jen souhlasit. Problém je v tom, že současná politická mafie se snaží obsadit místo ředitele ČT člověkem, který si netroufne hned při prvním telefonátu říct - ale ovšem pane (dosaďte jméno a funkci dle libosti), to, co říkáte, je tak zajímavé, že s tím okamžitě seznámím naše diváky, dobrý den. Hledají člověka, který místo "sloužím vlasti" (a ne vám) řekne "provedu" a sklapne kufry.

    To, že se Jakub Puchalský ozývá až po svém odstranění, není nutně projevem jeho osobní nestatečnosti (tu je lehké odsuzovat od glasgowské či deepriverské klávesnice), ale patrně daleko víc příznakem zbahnění české politické scény, v níž se statečnost rychle utápí.

    Troufám si tvrdit, že ve společnosti se zavedenými etickými pravidly a fungující opozicí by zveřejnění nátlaku politiků na veřejnoprávní prostředek znamenalo jejich odchod z funkcí a pravděpodobně konec jejich politické kariéry.

    Vzhledem k náznakům politického tlaku na ČT lze mít silné pochybnosti o tom, že Rada ČT, která kandidáta ředitelství vybírá, je objektivní a že jejím měřítkem je veřejný a nikoli spoukromě-politický zájem jejích členů a politických bossů.

    Jiří Jírovec



    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|