Česká televize a kritika Jana Čulíka: Milan Šmíd se vlamuje do otevřených dveří

Jan Čulík

Cením si příspěvků Milana Šmída k diskusi o roli a funkci české veřejné televize. Dovolte mi k tomu několik poznámek.

Předem bych chtěl zdůraznit, že s tím, co píše Milan Šmíd, tak z osmdesáti až devadesáti procent souhlasím. Oblasti, v nichž se rozcházíme, jsou jednak dány Šmídovým někdejším zázemím v České televizi i v lokální pražské společnosti, jednak jsou důsledkem neporozumění mým argumentům.

Mrzí mě, že mě Milan Šmíd jedním dechem dává na tutéž rovinu jako pány Šterna a Vadase, s nimiž, doufám, nemám naprosto nic společného. Tento Šmídův omyl je snad důsledkem jen toho, že já vyjadřuju své myšlenky konkrétně, jasně a bez obalu - nikoliv prostřednictvím mlhavého kroužení kolem tématu, jak to mají ve zvyku mnozí pražští intelektuálové. Ale posuzujte předložené argumenty, nikoliv jak důrazně jsou předkládány.

Do mysli se mi vnucuje, že mé srovnávání s Vadasem a Šternem je vlastně nehoráznost: mohu však vinu dát jen sám sobě: pokud Milan Šmíd nepochopil, o co mi jde, a že se v podstatě s ním v jeho názorech shoduji, je to jen moje vina, že jsem své komentáře, připomínky a analýzy neformuloval dostatečně názorně. Selže-li komunikace, vinu má vždycky ten, kdo se pokouší komunikovat.

Konkrétní připomínky k textu Milana Šmída

Zdá se mi, že v některých ohledech si Milan Šmíd vytváří vlastní realitu, případně argumentuje bez základu věcných faktů. Hovoří o Kytkově "manažerském výbuchu". Kde jsou věcné důkazy, že k tomuto "výbuchu" skutečně došlo? Uvěřím, až budu svědkem veřejné diskuse mezi Kytkou a jeho kritiky v České televizi a budu si moci srovnat argumenty z obou stran. Zatím mám k dispozici argumenty pouze z jedné strany, lidí relativně blízkých Kytkovi (i když mezi "reformátory", kteří přišli do ČT s Puchalským, byly četné názorové rozdíly a nikdy neexistovala stoprocentně "jednotná fronta", kterou se nyní z "jeho lidí" uměle snaží vytvářet "vítězové", kteří v ČT zůstali.) Opačná strana nikdy žádný věcný názor, kromě toho, že Britské listy jsou goebbelsovské (Zdeněk Šámal), nebo že Čulík má s Kytkou kamarádšoft (Otakar Svoboda) nevyjádřila. Škoda.

V České televizi jsem nebyl přítomen, když tam přišel Ivan Kytka, takže z vlastní zkušenosti nevím, co tam dělal. Avšak existují nejrůznější svědectví a shodou okolností vím, že při své práci Kytka využíval nejmodernější západní manažerskou praxi. (Čím to asi je, když byl tak špatným manažerem, že ho okamžitě nevyhodili z české sekce BBC, kam z České televize odešel... Že by holt BBC fungovala na základě jiných principů než ČT?)

Historii píší vítězové: ti, kdo ve zpravodajství České televize převládli, šíří nyní představy, že byl Kytka nemožný. Mám diametrálně jiná svědectví od kvalitních profesionálů, kteří ovšem mezitím z televize odešli a nikdo je neposlouchá, neboť, jak se pozoruhodně stalinským výrazem vyjádřila jedna mladá česká novinářka, "jsou to bývalí lidé".

Takže kdo to rozsoudí? Vzhledem k tomu, že je celá situace složitá, je myslím od Milana Šmída nevěcné označovat Kytkův pokus o reformu zpravodajství za "manažerský výbuch". - Ano, opakuji, to, že byl Kytka donucen k odchodu za pouhých sedm týdnů, aniž mu byl dán čas realizovat svůj projekt (už ta krátkost času ukazuje, jací byli lidé, kteří ho donutili k odchodu, amatéři) poškodila na dost dlouhou dobu rozvoj české demokracie. Mám k tomuto tvrzení dobré důvody.

Čulíkovy výroky "zpravodajství ČT bylo za Mathého v kapse politiků... za Ivo Mathého byla novinářská práce ČT špatná... o tom, jak má fungovat veřejnoprávní TV stanice v oblasti žurnalistiky, nevěděl Ivo Mathé bohužel příliš mnoho..." označuje Milan Šmíd za apriori nedoložená tvrzení.

Britské listy ovšem za dobu své existence přinesly pro všechny tyto výroky dost velké množství důkazů z různých zdrojů i z různých stran. Označit po všech těch článcích tyto výroky za "apriori nedoložená tvrzení" se zdá být dosti předpojaté.

Ještě před nástupem Puchalského a Kytky od 1. dubna 1998 BL racionálně a věcně analyzovaly chyby v Událostech České televize. Kromě Britských listů existují nesčetná svědectví o srozumění mezi politiky a novináři České televize, mj. např. v memoárech Oty Černého (Klausův tiskový mluvčí Otovi Černému: "Oťas, neblbni, nebo Klaus nepřijde." - Mimochodem, i kdyby nešlo o ovlivňování pořadu Debata, zdá se Milanu Šmídovi snad normální, že Klausův mluvčí říkal moderátoru pořadu Debata, mezi nímž a politiky měla být rozsáhlá vodní hladina, jak říkají Britové, clear blue water, familárně "Oťas"? O tom, jak si Jan Ruml mohl víceméně sám určovat, jaké otázky mu budou dávány v pořadu Aréna, píše např. Martin Fendrych ve svých memoárech Jako pták na drátě.)

Snad každý pracovník zpravodajství České televize může svědčit o tom, že se politikové pokoušeli často novináře v České televizi vydírat tím, že do studia prostě nepřijdou, pokud nebudou splněny jejich podmínky, týkající se partnerů v debatě nebo otázek. Toto jsou dost známé a dost dobře zdokumentované věci - znovu se o tomto problému nedávno zmínil Roman Prorok - a není myslím férové, bagatelizuje-li Milan Šmíd nepřípustný vliv politiků na Českou televizi tím, že tvrdí - nepodloženě - že pro to neexistují žádné důkazy.

Jiná věc je, zda bylo možno v dané etapě postkomunistického vývoje mít v České republice veřejnou televizi lepší, než jak ji řídit Ivo Mathé. To skutečně nevím, ale jsem přesvědčen, že stálo za to a vždy stojí za to nesmiřovat se s průměrností a o zlepšování se pokoušet. Říkat svým podřízeným, že jsou nejlepší a že mají kritiku ignorovat, protože je zaujatá, je sice líbivé, ale otázka je, zda to odpovídá poslání veřejné televize.

Co se týče výroku "za Ivo Mathého byla novinářská práce špatná" - mám k dispozici archív několika stovek zpravodajských a publicistických pořadů České televize z druhé poloviny devadesátých let. Uvedený výrok je podložen dlouhodobým sledováním - možná neférově srovnávám vysílání ČT s novinářskou praxí veřejnoprávní BBC. Pokud mi Milan Šmíd nevěří, budu muset holt vyprodukovat průřezovou obsahovou analýzu zpravodajského vysílání České televize v letech 1996 - 1998, abych ho přesvědčil, že nemluvím do větru, když říkám, že zpravodajství ČT bylo tou dobou špatné.

Myslím, že není úplně přesvědčivé kritizovat Jana Šterna na základě jeho předchozí činnosti v deníku Prostor. Z toho se může vyvléknout: může argumentovat, že investice a "plýtvání peněz" - to všechno se dělo v dobré víře, v zájmu projektu. Daleko přesvědčivější by byla systematická, věcná, objektivní analýza jednotlivých pořadů Nadoraz, vyrobených v ČT právě pod vedením Jana Šterna. Jsou to publicistické pořady, které patří k tomu nejnižšímu a možná i nejpodlejšímu v historii televizní novinářské práce, snad s výjimkou komunistických televizních kampaní proti Chartě 77 koncem sedmdesátých let. Souhlasím s Milanem Šmídem, že Jan Štern jednal opakovaně neeticky při řízení pořadu Nadoraz. Natočené pořady to výmluvně prokazují - proboha, vždyť už jen existence tohoto vysoce pochybného pořadu, který vznikl za Mathého éry, společně s existencí pořadu Debata musí nezaujatým pozorovatelům stačit jako důkaz skutečně nízkých kvalit publicistických pořadů České televize.

Neváhám říci přímo, že pořady Nadoraz byly skutečně kanální. Ty, které jsem viděl, bez výjimky nehorázně urážely základní lidskou slušnost. Proč? Neumělá a neprofesionální, nevěcná práce (příspěvky byly chaotické, iracionální a nedovyresearchované) byla doplňována emocionálně manipulativními praktikami, v nichž dosáhl výrobní tým pořadu Nadoraz skutečné dokonalosti. Některé věci je nutno říct naplno. Bylo pozoruhodné, že racionální, věcnou novinářskou práci tito lidé dělat neuměli: avšak psychologickými mistry insinuace a navozování nepodložených obvinění byli par excellence. Jak je možné, že Ivo Mathé tento strašlivý pořad ve své televizi trpěl? Jak se to slučuje s jeho tvrzeními, že za jeho vlády byla publicistika ČT vynikající?

Plným právem Jakub Puchalský pořad Nadoraz zrušil: charakterizoval bych toto rozhodnutí jako možná vyvrcholení jeho ředitelské kariéry. Konečně se člověk, který se, jak se zdá, většinou obával činit radikálnější rozhodnutí, rozhodl učinit něco správného a razantnějšího. Potíž ovšem je, že i při tomto činu zůstal Puchalský na půl cestě. Nehorázný manipulativní pořad Nadoraz zrušil, jinou kvalitní investigativní novinářskou prací ho nenahradil. Nespornou skutečností je, že za Puchalského pak zpravodajství ČT dále nezadržitelně klesalo směrem k bulváru. Jak je možné, že tento pokles Milan Šmíd nevidí. Nesrovnává Šmíd zpravodajství České televize vůbec s anglosaskými zpravodajskými a publicistickými pořady?? Nemá snad ty pořady na své vysoké škole k dispozici?

Milan Šmíd polemizuje s mým návrhem, aby byl novým ředitelem České televize nejlépe zkušený novinář s dobrým manažerským zázemím. Proč musí být ředitelem ČT zrovna novinář a proč by mělo být zpravodajství a publicistika nejdůležitější prací veřejné televize, ptá se Milan Šmíd a zaštiťuje se při tom bruselskými autoritami.

Bylo by chybou přijímat jakékoliv autority jen proto, že jsou to autority, třeba i bruselské. Shodou okolností jsou při formulování cílů veřejné televize bruselské autority velmi rozumné. Stoprocentně souhlasím s charakteristikou, jakou citoval Milan Šmíd, že úkolem evropským veřejnoprávních televizí je