Expertíza ztrácí půdu pod nohama ve prospěch jakéhosi "tajného vědění"

27. 3. 2017


Ať už v příštích čtyřech letech stane cokoliv, Američané velmi pravděpodobně budou nějaký čas diskutovat o expertech. Jak velkou moc by měli mít? Jakou zodpovědnost? Jak moc se jim dá věřit?, ptá se James Poulos.


Je stále těžší říci, jak vést obranu expertízy, aby nejen vypadala správná, ale aby také dobře zněla a přitáhla pozornost široké veřejnosti. Výzva je to veliká.

Jak uvádí ve své nové knize Tom Nichols, nedostatek expertízy se mění v jakousi týmovou identitu, podivně se podobající agresívnímu sebeoslavování zpolitizovaných sdružení, která dominují debatám o rasových otázkách, genderu a sexualitě v amerických kampusech a kolem nich.

V byznysu, kultuře, zábavě, politice a akademickém prostředí příliš mnoho populárních vedoucích postav nabízí vědění výrazně odlišné od expertízy: Jakýsi typ gnóze, abych si vypůjčil starý termín pro tajné, spasitelné vědění, kterým disponuje jen zvlášť vyvolený.

Pokud vám to zní temně, jen se rozhlédněte. Zatímco tradiční experti získávají autoritu tvrdě odpracovanou kombinací racionálního zkoumání, testování, vzájemné odpovědnosti a nakonec nechuti hrát mocenské hry, dnešní gnostičtí lídři se koří moci a podněcují následníky, aby činili totéž. Tím že naruší ustavené hranice, zpochybní danou autoritu a považují se za oprávněné prosazovat (pokud je třeba i násilím), že jejich exkluzívní vědění o "vlastní pravdě" je opravňuje k absolutní nezpochybnitelnosti.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 29.3. 2017