Hranice mezi ideologickými atentáty a útoky bláznů se zamlžuje

26. 3. 2017

Týden před Bulhanovým útokem rozsekal na kusy jednadvacetiletý syrský uprchlík v Reutlingen u Stuttgartu v Německu místní ženu. Také to bylo původně považováno za teroristický incident, až později to bylo identifikováno jako čin duševně nemocného člověka. Mnoho lidí odmítlo věřit, že nejde o teroristické incidenty, a na sociálních sítích se dál šířily konspirační teorie.

Takové konspirační teorie jsou sice iracionální, avšak často odrážejí, jak obtížné je rozlišit džihádistické násilí a zuřivost duševně nemocných lidí.

Zuřivost šílenců, skrývaná do ideologie, není jen islamistická. Dva dny před westminsterským útokem ubodal v Manhattanu James Harris Jackson Timothyho Caughmana. Jackson byl běloch, Caughman černoch. Jackson přicestoval do New Yorku s nožem a mečem a s cílem usmrtit co největší množství černochů. "Nenávidím černochy," řekl policii. I tato vražda je na hranici mezi ideologickým násilím a psychotickou zuřivostí.

V roce 2015 usmrtil jednadvacetiletý Dynall Roof, Američan posedlý ideologií bělošského supremacismu, v kostele v Charlestonu v Jižní Karolíně devět afroamerických věřících. Loni v červenci usmrtil v mnichovském nákupním středisku Ali David Sonboly 9 osob a dalších 36 zranil. Byl sice původem z Íránu, avšak považoval se nikoliv za muslima, ale za "árijce". Byl posedlý masovými vražděním a obdivoval Anderse Breivika, norského neonacistu. V Británii v červnu 2016 usmrtil třiapadesátiletý Thomas Mair labouristickou poslankyni Jo Coxovou.

Všechno to dokazuje, do čeho se rozložilo ideologické násilí a jak se zuřivost stala součástí veřejného života. Sociální a morální hranice, které tomu dosud bránily, jsou oslabeny. Západní společnosti jsou sociálně atomizovány. Vliv institucí, které kdysi dokázaly jednotlivé občany socializovat, a naplnit je pocitem povinnosti vůči druhým, ať šlo o církve nebo o odbory, se rozložil. Upadl i vliv pokrokových hnutí, které dávaly pocitu sociální křivdy politickou formu.

Technicky primitivní útoky odhalují slabost džihádistických organizací. Na druhé straně je nutno připustit, že technicky primitivním útokům je velmi obtížné zabránit.

Je velkou otázkou, jak by média a veřejnost měly na tyto útoky reagovat. Bezprostřední reakce na Masoodův útok - odvaha těch, kdo začali pomáhat zraněným, stoicismus Londýňanů, kteří se nenechali ve svém denním životě vyvést z míry - to všechno bylo uměřené a inspirující. Avšak intenzivní pozornost médií a vysoká publicita pro policejní operaci vytvořily dojem, že jde o velký teroristický atentát, o což nešlo. Úřady potřebují získávat informace o pachatelích a zajistit bezpečnost veřejnosti.

Avšak minulý týden ukázal, že je nutno udržet rovnovánu mezi takovými cíly a přehnanou reakcí na útok. Jinak se veřejná reakce na útok stane tím dopadem, o který teroristé usilují.

Útok ve Westminsteru dokazuje, jak lehce může k takovému útoku dojít v městské společnosti. Na druhé straně vidíme, že takovéto útoky jsou nepříliš časté. Každý má přístup k nožům a k automobilům. Že k takovýmto útokům nedochází častěji, dokazuje, že sociální vazby mezi občany jsou ještě relativně silné.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout