Sobotkovy daňové představy ve světle J. H. Krchovského

7. 3. 2017 / Karel Dolejší


Jakkoliv se mi příčí zjednodušování jakéhokoliv tématu, s ohledem na srozumitelnost se pokusím o co nejnázornější vysvětlení toho, k jakému modelu má reálně směřovat Česká republika podle daňových představ předsedy ČSSD.

Řekněme optimisticky, že jen 80 % výnosů z české ekonomiky si s blahovolným požehnáním a často i přímou pomocí Lidového domu přivlastňují velké firmy či české státní kvazimonopoly jako ČEZ. Ty v mnoha případech daňově "optimalizují" a téměř nic na daních neplatí - případně dokonce využívají daňových prázdnin. Na ostatní osoby žijící v ČR, které se převážně, ale nikoliv výlučně živí námezdní prací, tak zůstane zbylých 20 %. 


Zmíněných 20 % ze zcela nespravedlivě rozdělených 100 % však, tvrdí premiér, je třeba už prostřednictvím daňové zátěže rozdělit spravedlivě, aby nikdo nedejbože neměl o trochu více než ostatní.

Připomíná to poněkud pomyslnou situaci na středověkém hradu, kdy při hostině vrchnosti občas sletí pod stůl služebnictvu ne tak docela ohlodaná kost - a tam se pak mezi kopanci pánů usilovně rokuje, jestli byly zbytky opravdu spravedlivě rozděleny, nebo někdo nedejbože dostal nezaslouženě něco navíc. Čím méně zdrojů bylo v prvním kroku vůbec ponecháno pro ty dole, tím zapeklitější a konfliktnější samozřejmě mezi nimi debata, jak má v kroku druhém proběhnout rozdělování.

Cílem Sobotkova návrhu je vsugerovat dolním deseti miliónům, že rozhodující boj se odehrává teprve pod stolem. Protože opravdu velké příjmy z kapitálu dál danit nehodlá.

Ovšem asi nejbarvitější představu "sociálního státu" financovaného na zbytkovém principu výhradně z kapes již odraných - a úrovně vzájemné důvěry a solidarity, které takovou cestou může být vůbec dosaženo - předložil před lety básník J. H. Krchovský. Obávám se, že k ní už vážně není co dodat.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 9.3. 2017