Konfrontace oslavných komentářů "europlegiků" k brexitu měsíce poté

Některé bubliny mají tendenci se zvětšovat

13. 10. 2016 / Bohumil Kartous

"Slavte obrovské vítězství, UK opět zachraňuje Evropu, reakce trhů je jen bublina, všechno se v dobré obrátí." Asi tak by se dala shrnout reakce Václava Klause, radikálního ideologa a protagonisty postpravdivostní éry. Klausova reakce perfektně naplňuje definici fenoménu: apel na emoce, druhořadost fakt, ostentativní ignorování důležitých detailů a komické opakování, kterým se ostatně tento člověk proslavil ještě dříve, než byl termín "post-truth era" poprvé použit. 

V UK mezitím lůza zavraždila několik lidí na základě dojmu, že jim k tomu ono "velké vítězství" dává pouvoir. Britská politická scéna je naprosto rozklížená a nikdo přesně neví, co má dělat, dokonce ani co přesně říkat. Vnitřní politický boj zostřuje poté, kdy britská konzervativní vláda odmítá nechat o hlasovat o brexitu britský parlament. Libra padá a podle Bank of England bude tento trend pokračovat. A to vlastně ještě nedošlo na skutečný "hard brexit", UK je pořád součástí EU a jediné, co víme, je pouze mediálně ohlášený termín konec března 2017, kdy údajně bude aktivován článek smlouvy s EU o vystoupení Velké Británie. Jinak nic.

Podle Klause a okruhu podobně smýšlejících ideologů je brexit "ekonomická neudálost". Už jen ten jazyk upozorňuje, že snahou vytvořit takový negativní novotvar se mluvčí vystavuje do pozice pochybného rétora s nějakým zcela odlišným zájmem než je popis skutečnosti. Zeptejte se lidí, kteří v UK žijí nebo žili, jak tato "neudálost" ovlivňuje třeba už jen stav jejich konta. Pokud se skutečně naplní obavy, že libra přestává být akceptovanou hlavní měnou, na což poukazuje článek v Guardianu, je další pád nutností. Kdo bude moci, ten se libry zbaví, proč by se dál díval, jak mu "neudálost" znehodnocuje vlastní jmění?

Šílené nápady na to, že z UK vznikne daňový ráj, který přitáhne firmy z jiných evropských zemí, je pravděpodobně taky jen reakcí na "neudálost". Jenže logicky, reakcí na neudálost může být jen "nereakce". Nebo ne? Jak praví jeden mág v jednom z dílů Zeměplochy, "já tady teď s vámi vlastně vůbec nejsem, spím v posteli o pár ulic dál". Zdá se, že Václav Klaus tu s námi též není. Je děsivé, že si této zjevné vyšinutosti vlivných českých "europlegiků" nikdo nevšímá a většina médií stále považuje blábolení za legitimní součást "objektivní" debaty. Život v postpravdivostní fantasy ale vážně nebude moc jednoduchý...

Vytisknout