Etická matice k rozhodování o neřešitelných problémech
13. 10. 2016 / Bohumil Kartous
USA zcela vědomě - a zištně - podporují Saúdskou Arábii a tamní autoritářský režim postavený na středověkém systému vlády. S jediným rozdílem: vládnoucí kasta má k dispozici všechny válečné hračky, které na předvánočním trhu můžete najít. USA udělal - vědomé a zištné - chyby v Lybii, Iráku a Afghánistánu. USA podporují vlády, jejichž jednání je výsměchem demokracii a lidským právům. Vzpomeňme naposledy Uzbekistán a potřebu udržovat volnou cestu do Afghánistánu. To všechno je pravda, stejně jako fakt, že americká vojenská lobby je jedním z nejsilnějších dějinotvorných hybatelů současnosti. Ale proto se nemůže soudný člověk otevřeně postavit za zájmy mocností, jako je současné Rusko, které vraždí nepohodlné politické oponenty, bez skrupulí podporují vraždění malých dětí v Aleppu, otevřenou silou udržují okolní státy v trvalé pocitu ohrožení a vedou permanentní hybridní války všemi dostupnými prostředky. Vymezování mocenských zájmů produkuje násilí vždy. To ale neznamená, že lze relativisticky smazat rozdíly a zvolit si "favorita" podle sentimentálního klíče.
Globální svět je složitá změť vzájemně provázaných, historicky poznamenaných a dějinnou zátěž si nesoucích vztahů, z velké části patologických. Dívat se na konflikty na Blízkém a Středním východu tak, že existuje nějaký jednoduchý klíč pro určení viníka a oběti, je přístup vedoucí nutně k mylným závěrům.
Globální politika není fotbal. Nelze si vybrat jeden tým a tomu fandit bez ohledu na to, jak hraje. Je to samozřejmě otázkou vnitřní odvahy a intelektuálního rozsahu, ale v globální politice se nelze přichylovat k silnějšímu, ať už se tak z pozice pozorovatele jeví kterákoliv mocnost. Kombinace nekritického nadšení a prostituce nutně vede k zastávání neobhajitelných a vždy zpochybnitelných pozic.
Je docela možné, a autor si to dokonce myslí, že současný prezident Ruska Putin je nejlepším z nejhorších řešení. Je možné, že ruská společnost není schopna, ve svém rozpoložení, ve stavu své vnitřní integrity a míry společenské patologie, existovat jako demokracie západního typu. Třeba dokonce ani v dohledném horizontu nebude. Třeba je Putin a jeho despotické, násilné potlačování lidských práv vykoupením za mnohem větší hrozbu rozpoutání nějakého vnitřního konfliktu uvnitř jaderné mocnosti. To je zcela legitimní názor.
Zároveň je ale absurdní stavět Putina do role nějakého šampióna světové politiky, kterého je nutno obdivovat a ctít. Ano, má-li někdo v sobě pevně zakódované poddanské sklony a imponuje mu síla prosazovaná bez ohledu na cokoliv, pak mu asi nezbývá než si najít svého tyrana. Uvážlivý úsudek ale říká, že i kdyby byl Putin tím nejlepším z možných světů, není možné prostě legitimizovat jeho způsob vlády v Rusku a jeho zahraniční politiku.
Ano, pokud někomu nevadí potlačování základních ústavních práv demokracie, pak mu nevadí Putin. Pokud chceme zachovávat svět, v němž základní lidská práva zůstávají zaručena, pak nelze nekritizovat Putina a Rusko. Nelze nekritizovat zrůdnost, s jakou ruské politické špičky podporují Asada v jeho zoufalé snaze udržet Sýrii pod svou nadvládou za jakoukoliv cenu. Pokud někdo v takovém okamžiku poukazuje na to, že válka v Sýrii byla vyvolána hloupými kroky Západu v Maghrebu a Iráku, i kdyby měl stokrát pravdu, nemůže tím omluvit zrůdnost vědomě udržované katastrofy Aleppu.
Na druhou stranu to neznamená snažit se za každou cenu obhajovat politiku USA. Nejde o to podlézat jiné mocnosti, když pod zcela lživou záminkou chce rozšiřovat své vojenské základny v Evropě jen proto, že by se to - podle krátkozrakého kalkulu - mohlo hodit. Sebevědomá a poučená kritika mocenských her nemá mít výjimky.
Je ale rozdíl, když můžete takové jednání zcela otevřeně kritizovat, dokonce z pozice největších mediálních domů v dané zemi, respektive kdekoliv na světě, nebo když jste za podobné názory perzekvováni, zastrašováni nebo dokonce vražděni. USA mají dost daleko do stavu záruky lidských práv nejen ve svých četných dominiích, nýbrž i v USA samotných. Poslední měsíce probíhá velmi vzrušená debata o tom, že policie se chová k lidem podle rasového klíče. Došlo dokonce k několika naprosto neuvěřitelným případům, kdy policie střílela na evidentně neozbrojené černochy v pozici, kdy nepředstavovali ohrožení. Situace vyvolává protesty, často násilné. To je pochopitelně společenský, lidskoprávní problém. Vede se o něm ale velmi otevřená diskuse, která nutí odpovědné jednat, hledat řešení, napravit to, co je evidentně špatně.
A to je ten podstatný rozdíl, který absolutní relativisté nevidí, nebo vidět nechtějí. Kritika má mířit na kteroukoliv stranu, jež lže nebo páchá zlo. S vědomím distinkce ve smysluovlivňování skutečnosti, možnosti protestu, vyvolání tlaku na změnu. tam, kde to možné není, nelze mluvit o elementárních podmínkách pro udržení demokracie. Tam, kde jsou sice i elementární podmínky porušovány, nicméně je možné se proti tomu postavit bez rizika pomyslné či skutečné likvidace, je možné demokracii udržovat rozvíjet.
To věru není těžká etická matice rozhodování.
Vytisknout12.10. 2016
Podle Abú Jezina, průzkumníka povstalecké skupiny Levantská fronta nacházejícího se několik kilometrů od obklíčeného Aleppa, arabština už zde nestačí, píše v obsáhlém článku list Spiegel. Každá skupina účastnící se bojů se snaží odposlouchávat rádiov...
11.10. 2016 / Jan Čulík
Upřesnění Karla Dolejšího, že samozřejmě rozsah všeobecného vyvražďování civilistů, včetně malých dětí, a útoků na nemocnice, které páchají Spojené státy a které páchá Rusko, je nesrovnatelný. Rusko bohužel přijalo doktrínu, že vede-li válku, musí t...
11.10. 2016
Ve válečných zónách tohoto světa jsou zdravotnická zařízení běžně bombardována Američany, Rusy i Saúdskými Araby. Je zapotřebí více než slov z OSN k ukončení tohoto skandálu. Nebezpečí by mělo být zřejmé. Jestliže nezastavíme a nepotrestáme bo...
8.10. 2016
5.10. 2016
4.10. 2016