Ruskem rozdělená Gruzie se chystá na další svobodné volby

30. 9. 2016 / Jimi Dabrundašvili

Navzdory protestu gruzínské vlády a mezinárodního společenství ruská armáda svévolně posouvá hranici tzv. Jižní Osetie a Abcházie směrem do vnitrozemí Gruzie ZDE. Nikdo, s výjimkou Ruska, Venezuely a Nikaragui neuznává samostatnost těchto separatistických regionů. Rusko zde však rozmístilo velký vojenský kontingent a prohlásilo se garantem bezpečnosti na tomto území. Téměř každý měsíc dochází ze strany Ruska k svévolnému posouvání hranice separatistických regionů do vnitrozemí Gruzie ZDE. Za ruským ostnatým drátem se již ocitly domy, školy, úřady, zahrady a historické památky. Často též dochází k únosům lidí ruskými okupačními jednotkami, po nichž následuje požadavek na zaplacení výkupného příbuznými. Nejsou výjimkou případy, kdy o unesených Gruzíncích nemají příbuzní zprávy několik měsíců. Ruskem kontrolované polovojenské jednotky separatistů střílejí na gruzínské obyvatelstvo a zabíjí je ZDE.

Gruzie je ekonomicky zbídačená země. Z tři a půl milionové Gruzie přes 874 000 jejich obyvatel žádá o sociální podporu ZDE. Přes 707 000 obyvatel Gruzie pobírá důchod kvůli vysokému věku. Nezaměstnanost v Gruzii oficiálně dosahuje 12 procent. Podle nezávislých zdrojů (například NDI) tato čísla jsou třikrát vyšší. Gruzie si udržuje smutné prvenství ve smrtnosti žen kvůli porodním komplikacím ZDE. Kvůli špatným životním podmínkám, výživě a nemocím v zemi každý rok umírá přes 500 dětí do 5 let.

Po parlamentních volbách v roce 2012 vláda populistického prezidenta Michaila Saakašviliho UNM (Jednotné nacionální hnutí), který měl vyhrocené vztahy s Ruskem, volby prohrála. Vyhrála je strana gruzínského miliardáře Bidsiny Ivanišviliho, který rok před volbami založil politickou stranu „Gruzínský sen – Demokratická Gruzie“. Sjednotil téměř všechny neparlamentní hnutí a strany. Důvodem Saakašviliho volební prohry byly jeho nekalé praktiky - nezákonné odposlechy a jejich následné zveřejnění, pronásledování politických oponentů, mučení vězňů, apod. To vše spolu s válkou s Ruskem přispělo k vítězství opozice.

Podle časopisu Forbes je Bidisina Ivanišvili jedním z nejbohatších můžu na planetě. Své bohatství získal v Rusku. Podle některých zpráv vlastnil podíl v ruském energetickém gigantu Gazprom. Disponuje účty v zahraničí včetně tzv. offshore zemí. Ivanišvili byl dlouhá léta v Gruzii známý jako velký mecenáš, a to díky svým aktivitám při financování obnovy mnoha historických památek. Finančně také podporoval umění a divadlo. Dokonce financoval i státní projekty a nakupoval vybavení pro gruzínskou armádu. Avšak politice se až do roku 2012 vyhýbal. Nakonec se v roce 2012 rozhodl vstoupit do politiky, a to kvůli neúnosné situaci, kterou v zemi způsobila vláda Michaila Saakašviliho. Ivanišvili voličům slíbil „vybudování 100 fabrik“, snížení vysoké nezaměstnanosti , zvýšení důchodů, bezplatnou zdravotní péči a depolitizaci bezpečnostních sil. Na tyto sliby voliči slyšeli. Po volbách v roce 2012 se Ivanišvili ujal funkce premiéra Gruzie. Za rok se však funkce premiéra vzdal a jako svého nástupce označil svého osobního chráněnce, dvaatřicetiletého ambiciózního asistenta Irakliho Garibašviliho, který však ani nedostudoval vysokou školu. Nový premiér brzo zjistil, že není schopen samostatně rozhodovat, neboť veškeré zásadní kroky musí schválit bývalý premiér Ivanišvili. Celá gruzínská vláda tak zůstala odkázána na rozhodnutí bývalého premiéra. Gruzie tak přešla pod neformální (faktickou) vládu jednoho muže - výše zmíněného Bidsiny Ivanišviliho. Státní instituce ztratily možnost nezávislého rozhodování.

Rozpracované státní projekty byly pozastaveny a proces rozhodování se zpomalil. Například došlo k přerušení klíčové stavby železničního obchvatu u hlavního města Tbilisi za situace, kdy Gruzie je důležitou tranzitní zemí. Dodavatelé, kteří se na stavbě podíleli, přišli o práci nebo zkrachovali. Nezaměstnanost v zemi se prudce zvýšila. Došlo navíc k devalvaci gruzínské měny – lari, k čemuž přispěla i rusko-ukrajinská válka. V Rusku žije přes půl milionu Gruzínců, kteří zde pracují a část výdělků zasílají domů do Gruzie. Výše těchto prostředků zasílaných z Ruska do Gruzie se zásadně snížila z důvodu výrazné devalvace rublu. Gruzínská vláda začala zvyšovat důchody, sociální podporu i výdaje na zdravotní pojištění. Peníze však vládě rychle došly a zvýšila se inflace. Slabá gruzínská ekonomika se dostala do krize. Sliby o depolitizaci policie a bezpečnostních služeb zůstaly jen v úrovni slov. Gruzií otřásl skandál, k němuž došlo zveřejněním záznamů z intimních schůzek (teď už bývalé) ministryně zahraničí v její kanceláři. Ztroskotal rusko-gruzínský neformální dialog, který měl vést ke zlepšení vzájemných vztahů. Jak bylo popsáno výše, Rusko pokračuje v posouvání tzv. hranice s Gruzií směrem do vnitrozemí Gruzie, a to navzdory několika vzájemným dohodám.

Gruzínský parlament nedokázal prosadit klíčové zákony. Několikrát se stalo, že při schvalování zákonů nebyl v parlamentu dostatečný počet poslanců. Opoziční poslanci některé schůze sněmovny na protest bojkotovali. I ti z poslanců, kteří chtěli svou práci vykonávat řádně, jí často nerozuměli. Například jeden z nejaktivnějších zastánců vládnoucí strany a zakladatel strany „Gruzínský sen- Demokratická Gruzie“ odmítl v přímém přenosu účast v pracovní skupině parlamentu, protože se mylně domníval, že jde o návrh zákona o legalizaci prostituce. Také popletl zkrácený výraz pro Evropskou banku pro obnovu a rozvoj (čili EBRD, jež v Gruzii působí od začátku 90 let ZDE), se stejně krátkým výrazem pro síť nočních klubů. Zřejmě šlo o freudovské přeřeknutí a tento poslanec asi v těchto podnicích bývá častým hostem.

Samozřejmě během posledních let se hodně zlepšilo podnikatelské prostředí. Podnikatelé již nemusí odvádět “ všimné“ vládnoucí straně. Gruzie se o několik příček posunula směrem vzhůru v indexu svobody slova a medií. Neziskové organizace hrají čím dál větší roli při monitoringu fungování státních institucí. Vězni již nejsou mučeni. Gruzínské soudy již nevyměřují drakonické tresty za malé přestupky. Letos se Gruzie ocitla na seznamu nejbezpečnějších zemí pro cestovatele v regionu. Nedávno byla uzavřena Dohoda o volném obchodu s Čínou, která by měla zvýšit mnohonásobně export gruzínského vína do Číny. Zlepšila se státem hrazená zdravotní péče, zejména pokud jde o léčbu onkologických onemocnění, jejichž epidemie poslední léta zasáhla celou Gruzii. Léčbu Gruzie nabízí i obyvatelům Ruskem okupovaných území (Jižní Osetie a Abcházie).

Parlamentní volby do gruzínského parlamentu se budou konat letos 8. října. Účastní se jich 24 politických stran. Průzkumy ukazují, že více jak 40 % voličů dosud není rozhodnuto, koho volit ZDE. Proto se všechny politické strany snaží nalákat voliče předvolebními sliby. Hitem je příslib zvyšování důchodů. Došlo už také na vyloučení některých hnutí a stran z voleb. Například proruská strana ZDE někdejšího vězeňského dozorce, který se účastnil sadistických mučení vězňů za vlády Michaila Saakašviliho. (Tento člověk si mučení vězňů nahrával a poté v roce 2012 nahrávky prodal gruzínské opozici). Tato strana slibovala legalizaci pobytu ruských okupačních jednotek na separatistických územích a dále například „ruský důchod“. Následně byla tato strana vyloučena z voleb.

Prozápadní síly jsou zastoupeny převážně stranou bývalého prezidenta Michaila Saakašviliho (UNM). Důležitou prozápadní pozici drží též Strana republikánů. Jde o skupinu bývalých disidentů, kteří donedávna byli v koalici s Bidsinou Ivanišvilim. Republikáni jsou autory několika klíčových zákonů, jakým je například zákon o regulaci tajných služeb ZDE. Též Strana svobodných demokratů má podporu obyvatelstva. Značnou popularitu má i tvrdé jádro stalinistů, Komunistická strana Gruzie.

Navzdory několika předvolebním excesům mezi soutěžícími stranami je předvolební nálada v zemi celkem stabilní. Mezi politickými stranami byla podepsána dohoda o omezení útoků mezi příznivci konkurenčních stran. Zdá se, že Gruzie potvrdí svou pozici demokratické země v regionu rozbouřeném konflikty.

Doplňkové zdroje:

ZDE
ZDE
ZDE
ZDE
ZDE
ZDE
ZDE
ZDE
ZDE
ZDE
ZDE

Vytisknout