Kolik spojeneckých vojáků vlastně potřebuje Polsko, pokud je nedostane za Vislu?

30. 9. 2016 / Karel Dolejší

Jestliže by ovšem polské jednotky zamířily do Litvy, otevřela by se polská obrana pro případný ruský útok. Ten by nejspíš neměl podobu napadení pozemními silami z Kaliningradské oblasti, které by zůstaly v obraně, nicméně stále lze využít i běloruského území. Navíc podstatnou hrozbu, které by polské jednotky v takovém případě čelily, představuje odříznutí jejich komunikačních linií útoky na sklady ve východním Polsku a zničení mostů přes Vislu. Příslušný krok může Rusko jednorázově raketami Iskander ZDE z Kaliningradské oblasti podniknout velmi snadno (má k dispozici i volbu, kterou konkrétní část mostu střela zasáhne) a žádný z Polsku dostupných protiraketových systémů hrozbu neodstraní. Útok na mosty by byl výhodný i proto, že by současně odřízl prakticky všechny jednotky spěchající Polákům na pomoc v západní části země. Alternativní trasu by poté představovala nepříliš vhodná objížďka jižně od Krakova, případně přes ČR a z jihu přes slovenské hory - dlouhá, v případě slovenské trasy náročná a špatně propustná. Obě trasy jsou navíc relativně výhodné pro dopravu směřující do jihovýchodního Polska, ale velmi málo se hodí k cestování směrem na Suwalki v Polsku severovýchodním. Spojenecké jednotky optimálně potřebují překročit Vislu severně od Varšavy. 

Polská armáda nedisponuje prostředky pro rychlé náhradní přemostění Visly, ani je neplánuje pořídit. Ačkoliv francouzští a němečtí ženisté vybavení německou mostní soupravou M3 ZDE dokáží postavit cca 350 m dlouhý pontonový most přes Vislu realisticky zhruba do hodiny, a ačkoliv by čeští (a slovenští) ženisté dovedli postavit ze staré čs. soupravy PMS ZDE stejně dlouhý pontonový most za dobu o něco delší, Polsko samo nedokáže operativně zajistit přechod přes Vislu žádným srovnatelným způsobem.

Polští ženisté mohou dnes nasadit starou pontonovou soupravu PP-64 Wstęga ZDE, které je k dispozici 60 individuálních sad, případně též přesunout do vnitrozemí obojživelné transportéry polského námořnictva PTS-M s nostností 10 tun ZDE, jichž je dispozici 50 ks. Wstęgu lze ovšem použít k výstavbě mostů o maximální délce 186 m, přičemž k přemostění Visly v příslušném úseku by bylo třeba konstrukce téměř dvojnásobné délky, takže v úvahu připadá pouze varianta výstavby soulodí. Poláci by nepochybně dokázali postavit náhradní mosty klasické - ovšem v řádu dní, nikoliv hodin. A takové zdržení si opravdu nemohou dovolit, pokud případné ruské útočné operace v Pobaltí skončí dosažením všech cílů maximálně za 90 hodin.

V případě že by ruský útok na mosty vytvořil logistické hrdlo na Visle, stálo by polské velení brzy před klasickou Sophiinou volbou: Buď pokračovat v zásobování vlastních jednotek na východě, které by i tak brzy překročily hranice obálky operační efektivity, nebo přeplavovat posily. Oba úkoly naráz by již během prvního dne konfliktu s vlastními prostředky těžce nezvládalo, i kdyby zapojilo vše okamžitě dostupné, včetně populárních varšavských přívozů Słonka, Pliszka a Turkawka.

Otázkou tedy je, zda by by velkorysé polské plány nákupů bojové techniky neměly doznat určitých změn a zahrnout urgentní nákupy pontonových souprav schopných neprodleně přemostit Vislu, při kapacitě posloužit i k přepravě těžké bojové techniky (čeští ženisté dovedou se soupravou PMS takto přemostit Labe, Visla v prostoru Varšavy je však pro ně příliš široká a nosnost konstrukce je tu limitována hranicí 20 t), místo např. nákupu ponorek v programu Orka ZDE, když tato plavidla v baltické louži mají tak jako tak minimum šancí na přežití. Stávající akviziční požadavky polského ministerstva obrany na novou pontonovou soupravu ZDE neusilují dokonce ani o plnohodnotné nahrazení zastaralé Wstęgy - a de facto znamenají, že v případě potřeby logistické hrdlo na Visle odstraněno nebude.

Což mimochodem znova demonstruje, že NATO nemůže dost dobře hodnotit svou připravenost k obraně na základě formálních finančních kritérií, jak to dosud činí. Finanční metrika naprosto neumožňuje hodnotit úroveň příslušných obranných schopností, pouze motivuje akviziční byrokracii k většímu utrácení. Přitom je docela dobře myslitelné, že kriticky důležité schopnosti i při stoupajících výdajích na obranu katastrofálně chátrají.

Vytisknout