KOHO CHLEBA JÍŠ, TOHO PÍSEŇ ZPÍVEJ

Ondřej Slačálek: "Zcenzuroval mě týdeník Respekt"

27. 9. 2016

Je stejný – stále plný nenávistí, konfliktů, vražd, stále plný lásky, empatie a prosté lidské dobroty.

Je jiný – plný lidí, kteří měli a využili příležitost zamyslet se nad životem a dílem mrtvého. Mnozí si z něj jistě odnesli spoustu zajímavého, bylo co. Jenže slyšíme spíš o těch, kteří se rozhodli udělat z Havla objekt obdivu a totem vlastní bezradnosti , o zapalovatelích svíček, přejmenovatelích letišť a laviček. Tomáš Schejbal v roli kandidáta na předsedu Strany zelených řekl, že kult Václava Havla mezi některými zelenými připomíná kult Stalina v KSSS před XX. sjezdem – v básnické nadsázce přitom zachytil něco podstatného, co se zdaleka netýká jen zelených. Prozatímním vrcholem Havlova kultu byl výrok Ondřeje Lišky, že „každý se může stát Václavem Havlem“ a vážně míněná debata některých pražských myslitelů, jak by asi Václav Havel reagoval na migrační krizi. 

Co by řekl Havel na migrační krizi přitom nevíme, co ale vzkázal lidem skandujícím „Ať žije Havel“ víme celkem jasně z dob, kdy byl intelektuálně ještě při síle, v rozhovoru pro předchůdce Respektu Sport v září 1989: „Společnost, která je schopna svou totální frustraci a totální nespokojenost se situací artikulovat větou »Ať žije Havel!«, je společnost bez politické kultury.“ Měl pravdu – a co teprve říct o společnosti, v níž si miliardář, který zbídačil Ostravsko, koupil renomé a svědomí nákupem Respektu a Knihovny Václava Havla? (Tato věta byla v Respektu vyškrtnuta, ZDE}

Kdo si chce oživit Havlovu poetiku a vůli tnout do živého, kterou předvedl v některých hrách a esejích, musí opomenout celý Havlův kult (i neméně stupidní antikult různých fašizoidních vymítačů „pravdolásky“). Udělá lépe, když si najde na Youtube bizarní píseň skupiny Young Havel „Kde je Havel“.

Vytisknout