Ležíme na posteli a doufáme, že nás ještě dnes nezabijí

24. 9. 2016

Dnes ráno začaly letecké údery v 7 hodin. V 9 hodin, po dvou hodinách, jsme měli s manželkou a dcerou pocit, že umřeme. Že dneska určitě umřeme. Přemýšleli jsme, že půjdeme dolů, anebo se přesuneme do jiné čtvrti, anebo že uděláme něco jiného, ale zjistili jsme, že by to bylo zbytečné. Tak jen prostě ležíme na posteli a doufáme, že nás v tuto chvíli ještě nezabijí.

Jako lékař a jako otec mám stejný pocit. Pocit beznaděje. Že nemůžeme udělat nic, abychom zastavili to vraždění z oblohy. Které postihuje naše děti a všechny civilisty v Aleppu a v celé Sýrii. Každý den je horší než ten předchozí. Každým dnem je tu méně potravin, méně zdravotnického materiálu, méně léků, méně pohonných hmot pro generátory, méně elektřiny, méně vody a taky méně lidí. Taková je tady situace.

Vytisknout