Bodláky Václava Duška

Nejsme ničím - buďme vším

22. 9. 2016 / Václav Dušek

Učitelská chasa nezvládla přechod ke kapitalismu - váhá sloužit slepě těm, kteří nemají špetku soudnosti, morálky a existují i spasitelé, kterým není zatěžko ohodnotit nedostatečnou známkou dítka významných osobností - povětšinou jejich sláva uhyne u Aše.

U Janova mostu v Klodzku hrál častuškář singlíř na kytaru, před sebou krabici pro peníze, pod dozorem Piety, sv. Václava, sv. Jana z Nepomuku, sv. Františka Xaverského... a tu se náhle zjevil ve filmovém pásku básník - básně již nepíši, pravil. Hle, vida vykuka - a kdy je psal?! Proč se nenašel kantor, který namyšlenému žáku řekl: básníkem se musíš narodit, holomku.

Učitelé mohou za vše nepovedené - za politické trpajzlíky, milující se do bezvědomí. Tu mě máte, co mi dáte, vlastní zemi nepoznáte! Nu, těmto nadutcům už nepomůže ani Kudowa Zdroj. Sociální blaženost - bláhovost. Sociální partaj nemusí na rozdíl od tebe, občane, platit dluhy. Chodili strejci do školy, ale jaksi se nepřednášela nutnost morálky. Morálka, brzda pokroku. A vůbec, moralistní trumberové špiní schody k Valhalle a zdržují přehnanými názory vytyčenou trasu vedoucí k růžovým mořím; pamatuj, příteli, že právo je hadovitě ohebné, často i uštkne.

Stačí nalézt viníka a poplujeme močálem černým, podél bílých skal. Oj, Shakespare se vzbudit, napíše dramata i komedie k pobavení i poučení - jenomže, učitelé vyprodukovali svoji nedůsledností autory s povrchní kůrkou, lehce navinutou plísní. Kantoři selhali. Vida, jak lehce si dokážeme zdůvodnit označení viníků a nepřátel.

Učitelská lavina u nás nehrozí, nedivme se, koho napadne vylézt na pranýř, aby se nechal urážet a bičovat za hrst drobáků - k přežití akorát, nehrozí, že se nám rozšoupnou. Dnes přidáme, následně zdražíme, vyrovnáme potřebný rozpočet k rozhazování a náměstí zaplněna šťastlivci mohou opět zazvonit klíči - nic více, nic méně.

V tryskové době, za pochodu v karavanách rozmaru i zmaru, bývají učitelé vystaveni šikaně přemoudřelých hejsků a podivně sexy zběhlých Najád, o kuřbě trávy a šňupání koksu pomlčme; leckterému z rodičů vyvedenců má být nařízena návštěva psychiatra a klackovi dán zákaz k návštěvě státní školy. Utrápit učitele, učitelku - hrdinství. Nu, naflákat smradu nemůžete, vy nezmůžete zhola nic - a rodičovské tlupy sténají, jak jejich opičák trpí ve škamnech znamenajících útrapy - kdepak, svět není pro rovné povahy. Matematika, fyzika, chemie - postrach studentských rarášků, stačí kupecké počty. A rodný jazyk... k čemu, prosím vás?

Má si nalít kantor čistého vína a nahlas si povědět: Nejsem Jan Amos Komenský, známý machr na ženský, ale při troše dobré vůle mohu dítka připravit k poctivému životu. Všeobecně nahlédnuto - mnozí, a nejen učitelé našeho národa, trpí slavomániemi různého druhu i poddruhu. Plíce si vymluvíte při vrtkavém nápadu, že začnete napomínat nabubřelé chlubílky, servilní sudokopytníky, nasebáky a přepeřence nadouvající se v zrcadlech neodborně vyrobených, zbroušených do nemožnosti prohlédnouti se bez zábran - hle, kolik nás je posednuto slavománskou chorobou, těžko léčitelnou; horních tisíc hlav nakaženo virem UPB, neléčeno, zapomenuto. Historie blouznivce opomene.

Kdo asi učil ty naše politické měňavky. Vyzpěvováni známých odrhovaček se ve školách děje i dnes. Kam čert nemůže, nastrčí kantorskou bídu. Společnost se pro pár duchovních hniličků nepoloží; kdo mluví vítězí, kdo mlčí bude popotahován dle návodu: Slabého bez zaváhání a bez obav ubij argumenty, klidně i smyšlenými!

Šponují se velikáni a přitom v Karáčí o nich nemají ani ťuk, natož ťok. Známe poťouchlý protimluv: kdo umí, umí, kdo neumí učí.... Bože, ten, kdo umí, byl kýmsi přece učen - anebo k nám spadl z planety Tichá dododa?

Šel kantor chudě do světa, zastavil se u nás - popleta.

Vytisknout