Po ukončení příměří začali Rusové a Asadova armáda znovu v Aleppu zabíjet děti a další civilisty

21. 9. 2016

Letecké údery byly obnoveny. Bomby znovu padají. A nekonečná práce zachraňování životů byla znovu obnovena.

Baderovi je jen 10 let. Ale to znamená, že je už dost starý na to, aby věděl, čím byl zraněn:

"Co to bylo za útok?"

"Kazetová bomba."

"Je dneska příměří? Nevěděli jsme, že se staneme terčem útoku."

"Proč jste byli venku na náměstí?"

"Šel jsem si koupit falafelový sendvič. Falafel jsem snědl. Maminka mě požádala, abych ho šel koupit. Snědl jsem ten sendvič s kamarády. Když jsme to dojedli, na pět minut jsme si tam sedli. A tak jsme se stali terčem útoku. Nejdřív jsme si mysleli, že je to daleko. Ale pak jsem si uvědomil, že mám zraněnou nohu."

"Nour pořád ještě brečí. Zvedli ji a objímají ji. Přitom se debatuje, jestli by se jí neměly umýt vlasy a zkrvavený obličej. Matka je odvedena k umyvadlu a dítě je jemně umyto. Ale otírání nestačí, a tak skončí dítě pod kohoutkem s vodou. Brutální křest, typický pro toto smrtící místo. Zpátky na posteli ji dávají nitrožilovou výživu, na ruce nenašli ale žílu.

"Jak se jmenuje?" ptá se tento muž. Neodpovídá mu ale Nouřina matka. Tu sem také včera večer přinesli. Je mrtvá.

Dr. Hamza je jedním ze zdejších šéflékařů. Říká svým kolegům, že dva pacienti mohou nyní být odvezeni - potřebují sanitku, a to rychle.

Brzo se objeví pohyblivé lůžko pro Badera.

"Je to jen tvoje noha," říkají mu. "Budeš v pořádku."

Pak najednou se tu objeví i nemluvně Nour. Odvážejí ji také sanitkou. "Jedete s ní?" ptají se tohoto muže. "Ne," odpovídá.

Po odjezdu posledního pacienta, vyčerpaní zdravotníci v nemocnici al Kuds pokračují ve své práci. Připravují se pro další den války.

Příměří z minulého týdne jim už připadá jako dávná historie.

Vytisknout