21. 9. 2016
Do velké americké debaty o Sýrii intervenoval Vladimir Putin - a udělal z Baracka Obamy lúzra, domnívá se Jackson Diehl.
Od roku 2012 Obama zaťatě tvrdil, že neexistuje schůdné řešení ani pro omezenou americkou intervenci do syrské občanské války. John F. Kerry, Hillary Clintonová, David Petraeus a Leon E. Pennetta, kromě jiných, vyvíjeli na prezidenta tlak, aby použil letectvo nebo posílil podporu povstalců a tím zvrátil rovnováhu sil ve válce v neprospěch Bašára Asada. Tím by umožnil politické řešení příznivé pro Spojené státy a jejich spojence.
Obama opakovaně odmítal. Tvrdil, že neexistuje způsob zapojení, který by nevedl k další katastrofě jako Irák nebo Afghánistán. V každém případě, tvrdil, americká intervence by válku jen zhoršila, podpořila extrémismus a zesílila humanitární krizi.
Jenže všechny tyto špatné věci nastaly i bez amerického zásahu. A nyní Putin prokázal, že pojetí, které Obama odmítl - že omezené použití síly může změnit politický výsledek bez velkých nákladů - bylo vždy správné. Rozdíl je samozřejmě v tom, že výsledkem je vítězství Ruska, Íránu a Asadova režimu na úkor Spojených států a jejich arabských, izraelských a tureckých přátel.
Dohoda, kterou Kerry teď vyjednal s ruským ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem nabídla Putinovi vše, oč v Sýrii usiloval. Asadův režim by byl posílen příměřím, které ponechává jeho síly v pozici ovládající Aleppo, největší město v zemi. Pokud by se udrželo sedm dní, američtí velitelé by dostali mandát připojit se k ruským operacím proti opozičním silám považovaným za extrémistické, v Aleppu a kdekoliv - čímž by byl uspokojen Putinův dlouhodobý požadavek, aby se Západ k němu přidal v boji proti "teroristům", místo aby bojoval s Asadem. Vážné námitky Pentagonu vůči této kapitulaci byly umlčeny.
I když příměří selže, Putin získal americkou podporu pro princip, podle nějž povstalci, nikoliv režim, představují v Sýrii hlavní problém. Zatímco Kerry představuje dohodu jako něco, co otvírá cestu humanitární pomoci pro syrské civilisty, Asad dodávkám pomoci brání. Pokud je minulost nějakým vodítkem, Kerry na porušení dohody zareaguje tím, že se vrátí k Putinovi a bude jej žádat o nápravu.
Připomeňme: Putin právě před rokem nařídil intervenci, poté co hlavní íránský velitel Kásim Sulejmání Moskvu varoval, ža Asadův režim čelí porážce. Když se náhle v Sýrii začaly objevovat ruské bombardéry, Obama rychle prohlásil, že Rusové vlezli do pasti. To bylo předvídatelné: Prezident trval na tom, že přesně k tomu by došlo, kdyby intervenovalo americké letectvo.
Ale Rusko se nedočkalo katastrofy. Naopak, Putin, který před šesti měsíci předstíral stažení, utrpěl minimální ztráty. Obrátil průběh války v Asadův prospěch a ve výsledku dostal od Spojených států takové politické podmínky, jaké si přál. A co je nejzajímavější, dělá to zatímco bezprecedentně zasahuje do americké prezidentské kampaně.
Zatímco si Kerry povídal s Lavrovem, ruské zpravodajské služby ukradly a zveřejnily emaily Demokratické strany. To nevadí: Kerry tlačil na dokončení dohody za ruských podmínek. Jeho obhájcům nezbývá než tvrdit, že ruská vojenská akce a Obamovo odmítání ministrovi neponechaly jinou šanci než hrát slabými kartami.
Putin musí cítit zvláštní uspokojení nad tím, jak obrátil Washington vzhůru nohama. V 90. letech on a jeho bývalí kolegové z KGB přihlíželi, jak Clintonova administrativa zahajuje vojenské akce v oblastech kdysi považovaných za součást ruské sféry vlivu, aby tak vynutila politická řešení podle amerických plánů. V té době, z Putinova pohledu, se USA do ruské domácí politiky podporou občanské společnosti, prosazováním lidských práv a demokracie.
Teď je to Putin, kdo uvaluje politické důsledky v oblastech, kde kdysi dominovaly Spojené státy, zatímco se snaží narušit americký politický systém. Rozdíl spočívá v tom, že Spojené státy, na rozdíl od Ruska v 90. letech, nejsou slabé; ve skutečnosti jsou stále ještě silnější než Putinovo Rusko. Jejich bezmocnost je výsledkem volby.
Obama to tak samozřejmě nevidí. Ale to Sýrii nevysvětluje - tam Vladimir Putin právě dosáhl toho, co Obama považoval za nemožné.
Podrobnosti v angličtině: ZDE
Vytisknout22.9. 2016 / Daniel Veselý
Photo Credit: plaincut via Compfight cc Se smíšenými pocity jsem sledoval poslední projev Baracka Obamy v úřadu amerického prezidenta na půdě OSN ZDE. Jeho vyznění, jak se ostatně dalo očekávat, překypovalo optimismem, a popravdě řečeno, nic jinéh...