16. 5. 2016 / Boris Cvek
Upřímně řečeno od sjezdu KSČM jsem nečekal vůbec nic. Jestliže ovšem vůbec něco bývalo dobré na komunistické myšlence, pak to bylo hájení práv chudých, nuzných, ponížených, a to internacionálně a s důrazem na systémová řešení.
V dobách komunistických režimů se z této agendy stala rétorika, která měla ospravedlnit totalitní vládu jedné mafiánské struktury (strany) nad všemi aspekty společenského života. A celý příběh se stal definitivně nevěrohodným, když se ukázalo, že západní svobodné společnosti se rozvíjejí mnohem efektivněji a dosahují mnohem vyšší kvality života než společnosti komunistické.
Proto se komunistický blok rozpadl a mnozí členové vládnoucí věrchušky se pustili do budování divokého kapitalismu mafiánského typu. Zbylé komunistické strany se pak zachovaly různě. Někde se přejmenovaly a zkusily hrát „demokratickou levici“, jenže se v budovaném systému nějak zdiskreditovaly a ztratily (Maďarsko, Polsko, Slovensko), jinde se postavily jako levá alternativa k zavedené levicové straně (Německo) a ještě jinde se spojily se samoděržavým velkokapitálem a klerikální mocí (Rusko).
U nás komunisté zůstali jako podivný relikt normalizace, který si zachovává svou sílu díky tomu, že může celkem legitimně a přesvědčivě stavět proti sobě nejhorší stránky mafiánského kapitalismu, který sám je plodem normalizačního popření právního státu a občanské společnosti, a idealizovanou sociální rovnost v dobách, kdy tu komunisté ovládali úplně všechno kromě počasí.
A chudí, nuzní, ponížení? Pro české komunisty je potřeba zdůraznit viníka krize na Blízkém východě, kterým jsou samozřejmě USA, a zachránce, kterým je Putinovo Rusko, zatímco konkrétní potřeby trpících lidí nejsou tak podstatné. Starou levicovou agendu vzal komunistům papež František, který z Argentiny má reálnou zkušenost se starostí o chudé, nuzné, ponížené. Komunisté si naopak zvykli „starat se“ o občany pomocí byrokratické mašinérie vedoucí úlohy ve státě, v níž propagandistická agenda hrála vždy nejdůležitější roli, zatímco reálné problémy občanů bylo třeba zakrýt, aby nebořily potěmkinovskou realitu mávátek.
Očekávat od komunistů, že by si jako svou agendu vzali ochranu uprchlíků nebo že by ve veřejném prostoru jasně tlačili na vládu zleva, je nesmysl. KSČM má – vedle Tomia Okamury, který se spojil se „zemanovci“ – přece ze všech parlamentních stran nejblíže k prezidentu Zemanovi. Výmluvné je také to, že podle ani ne rok starého průzkumu na Facebooku spojuje fanoušky komunistů jejich blízkost ruské propagandě s fanoušky Úsvitu. Možná je dobře, že KSČM přeměňuje neblahý potenciál svých voličů do celkem šedivé verze byrokratického parlamentarismu, v němž funkcionáři v klidu konzumují své platy, neboť v opačném případě by mohl aspoň zčásti posloužit velmi dobře neonacistickým stranám.
O KSČM jako levicové straně bych byl ochoten začít uvažovat v okamžiku, kdy by se ukázalo, že se jí hnusí současné velkokapitalistické a klerikální samoděržaví v Rusku. Něco takového ale od nich nikdo příčetný nemůže čekat, neboť skutečnou levicovou agendou by spáchali u svých voličů i u svých členů sebevraždu. Místo toho – stejně jako prezident Zeman – se snaží z atavistické touhy po vládě pevné ruky a pořádku nad občanskou společností a právem vytvořit starý typ východní „levice“. Oni ale asi ani nemohou jinak.
Facebook: nejblíže ruské propagandě mají fanoušci Úsvitu a KSČM
Vytisknout26.5. 2016 / Daniel Veselý
"Okolnosti, jež je nutí opustit jejich domovy, jsou mnohdy neúnosné. Nikdo soudný přece nevyčítá obětem železné opony, že nalezly smrt v elektrických drátech, ač neutíkaly z válkou či ekologickými katastrofami zničené země."Jsme svědky nového fenomén...