V zájmu přežití demokracie si média nesmějí nechat líbit lhaní politiků

14. 5. 2016

A to neznamená, že ostatních třicet procent Trumpových výroků bylo pravdivých. Ty dostaly tři pinocchia, což znamená, že obsahovaly svraštělé jádro pravdivosti obalené tlustými vrstvami podvádění, zkreslování a lhaní.

Největšími lžemi Donalda Trumpa jsou například tvrzení, že se Barack Obama nenarodil v USA, že vydal 4 miliony dolarů na právní poplatky, aby tuto skutečnost skryl, že původně to, že se Obama nenarodil v Americe, objevila Hillary Clintonová, že Trump byl proti válce v Iráku, že "tisíce" muslimů v New Jersey oslavovaly 11. září, že Trump založil své obchodní impérium na základě "malé" půjčky od svého otce (ve skutečnosti od něho zdědil 40 milionů dolarů), že otec jeho soupeře Teda Cruze se kamarádil s Kennedyovým vrahem Leem Harveym Oswaldem, a tak dále.

V Británii šíří podobné lži bývalý konzervativní londýnský primátor Boris Johnson, ve snaze přimět Brity, aby - ve prospěch jeho kariéry - hlasovali pro odchod z Evropské unie. Boris Johnson vede kampaň pod heslem "Posíláme Evropské unii 350 milionů liber týdně" - což je naprostá lež. Připomeňme, že Boris Johnson byl dvakrát vyhozen z práce za to, že zalhal - jednou z deníku Times, jednou z vedení Konzervativní strany.

Proč se Trumpovi a Johnsonovi daří tak dlouho šířit lži? Stejně jako u Trumpa, tak i u Johnsona hraje v tom klíčovou roli humor. Proti kombinaci vtipů a lhaní je velmi obtížné bojovat, protože moderátor rozhovoru pak vypadá jako pedant, který nedokáže pochopit vtip. Je také pravda, že kontrolovat fakta je pracné, nudné a vyžaduje to spoustu času. Při rozhovorech v médiích není čas na kontrolu tvrzení a faktů.

Problémem je také změna v mediální kultuře. Technologie nyní umožňuje politikům, aby komunikovali přímo s voliči, kteří nemusejí posílat svá tvrzení sítem mediální organizace, která by před jejím rozšířením zkontrolovala fakta. Od doby vzniku sociálních sítí mohou voliči získávat veškeré informace pouze ze zdrojů, které jim zpětně odrážejí jen jejich vlastní názory. Proto jsou lidé v současnosti stále neochotnější přijímat protikladná fakta.

Poukázal na to minulý týden editor deníku Washington Post Marty Baron. Zdůraznil, jak lehké je dnes pro lidi odmítnout znepokojující fakta jako práci "nenáviděných" mainstreamových médií. "Převládla alternativní realita, virtuální realita, v níž jsou lži přijímány jako pravda a v plodné půdě falešnosti zakořeňují konspirační teorie."

Je jasné, proč na to záleží. Jak si Baron stěžuje: "Jak můžeme mít funkční demokracii, když se nemůžeme dohodnou ani na nejzákladnějších faktech?"

V Británii to naštěstí ještě nedošlo tak daleko, protože tu ještě stále máme BBC, konstatuje autor. Jen však pohlédněme všude kolem, co se děje v zemích, kde BBC neexistuje.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout