Mlčení ke zločinům v Africe znamená spolupachatelství

16. 5. 2016

Někteří afričtí lídři se drží moci se znepokojivou nestydatostí. Ti přátelštější si kupují mlčení oponentů peněžními dary nebo atraktivními vládními posty. Mnoho jiných zajišťuje přinucení k poslušnosti násilněji. Disidenti mizí nebo jsou svévolně vězněni, je jim vyhrožováno, že dostanou "lekci" ve formě fyzických útoků. Nemálo jich bylo zavražděno.

Krize v Burundi se odvíjí od okamžiku, kdy prezident Pierre Nkurunziza vloni oznámil, že bude usilovat o úpravu ústavy tak, aby mohl vykonávat třetí funkční období, načež vyhrál ve volbách, které nebyly ani svobodné, ani spravedlivé. Stovky lidí byly zabity, stovky tisíc musely uprchnout a další zmizeli - a byli nalezeni mrtví. Všude jinde by tohle vyvolalo mezinárodní protesty, ale Burundi se po celé měsíce neobjevilo v titulcích mezinárodních zpráv.

Čadská opozice minulý týden oznámila, že jejím příznivcům je vyhrožováno kvůli tomu, že nesouhlasí s "vítězstvím" Idríse Debyho v dunových prezidentských volbách - a tvrdí, že hlasování mělo vést k rozhodnutí mezi dvěma jinými kandidáty. Deby se považuje za legitimního vládce Čadu už 26 let. Rozhodla Francie o ukončení své vojenské operace v Čadu? Ne. Po oznámení volebních výsledků ministerstvo obrany vyslalo zástupce, aby Debyho navštívil, a považuje jej za strategického partnera v boji s terorismem.

Joseph Kabila získal volnou ruku u ústavního soudu Demokratické republiky Kongo. Pokud nemohou být provedeny volby, prezident má povinnost zůstat v úřadě. To pro Kabilu funguje skvěle, ostatně on sám soudce jmenoval. Snaží se zůstat u moci jakýmkoliv způsobem. Evropská unie a Německo, které se v roce 2006 velmi snažily pomoci s pořádáním voleb a stabilizací země, tentokrát sedí a tiše čekají, jak to dopadne.

V Ugandě Joveri Museveni právě složil pátou prezidentskou přísahu. Dokonce pozval súdánského diktátora Umara al-Bašíra, na nějž byl vydán mezinárodní zatykač, jako hosta. To ba jistě mělo vyvolat mezinárodní konsternaci. Nevyvolalo.

Jistě, mezinárodní společenství oznámilo příležitostné sankce nebo zastaví rozvojové práce úzce spojené s pochybnými vládami. Ale EU, Africká unie, OSN a dárcovské státy musejí udělat více. Jinak se stávají spoluviníky porušování lidských práv, podkopávání demokracie, ničení svobody projevu a mnoha dalších činů.

V 90. letech disidenti a demokraté znepokojovali africké diktátory, kteří se obávali, že se dlouho neudrží. Nyní se jich obává jen velmi málo. Mlčení mezinárodního společenství na tom nese svůj díl viny.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Vytisknout