Vydá se Libanon syrskou cestou?

22. 2. 2016 / Karel Dolejší


Saúdská Arábie začala stahovat investice i vklady z Libanonu a oznámila, že pozastavuje čtyřmiliardový grant pro armádu určený na nákup francouzské výzbroje. Prosaúdská a protisyrská Aliance 14. března, která má v parlamentu téměř polovinu všech poslanců, poté veřejně vystoupila proti šíitskému hnutí Hizballáh, kvůli jehož angažmá ve válce u sousedů Saúdové utáhli finanční kohoutek. Libanon, který si mnoho měsíců nedokázal vybrat prezidenta, čelí vládní krizi. A podle neověřené zprávy Saúdové a jejich spojenci doporučují svým poddaným, aby z Libanonu neprodleně odjeli.


Libanon má 5,8 milionu obyvatel a do loňského dubna přijal nějakých 1,2 milionu uprchlíků ze Sýrie. Země nikdy úplně nepřekonala dopady mnohaleté občanské války, která vypukla během izraelské invaze v roce 1982 a následné syrsko-izraelské okupaci. Sama libanonská společnost je ideologicky a nábožensky hluboce rozdělena a kompromisy, na nichž stojí mír, jsou vratké. Proíránský šíitský Hizballáh vyslal možná až třetinu příslušníku svých milic do Sýrie, kde pomáhají Bašáru Asadovi potlačit povstání většinových sunnitů. Když se ukázalo, že Moskva a Asad neusilují o žádné politické řešení v Sýrii, ale tvrdě sledují vojenskou porážku politicky umírněných povstalců, Saúdové použili svá aktiva v Libanonu. To ale může vést k výrazné politické nestabilitě a dokonce k násilí. Hizballáh představuje ozbrojenou složku politického subjektu, která existuje paralelně k nepříliš výkonné libanonské armádě, jež stojí na sekulárních principech. Tyto dvě složky spolu soupeří o vliv a Saúdové donedávna sázeli na posílení armády vůči prosyrskému/proíránskému konkurentovi.

Je velmi pravděpodobné, že Aliance 14. března financovaná Rijádem jedná v úzké koordinaci s ním. Rijád tedy zřejmě zvolil přímou konfrontaci s prosyrskými směry libanonské politiky - a ještě nevíme, jak se ke krizi postaví maronitští křesťané, kteří tvoří třetí nejvýznamnější směr libanonské politiky.

Saúdové jistě znají způsoby íránských spojenců v Libanonu - a tedy musejí vědět, že se nebudou rozpakovat využít hlavní výhody, kterou vůči svým soupeřům mají. A tou opravdu není parlamentní většina, ale vojenská síla.

Jestliže tedy Saúdové toto vše zvážili a přesto se rozhodli pro konfrontaci s Hizballáhem, je třeba se ptát, jaký další plán pro Libanon mají vlastně v zásobě.

Sýrie
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 22.2. 2016