V čem spočívá základní spor v dnešní české politice

15. 2. 2016 / Boris Cvek

Včera jsem zhlédl v Otázkách V. Moravce kultivovanou debatu dvou žen, poslankyní za KSČM a za ANO. Ve srovnání s u českých politiků mužů běžnými hádkami, překřikováním, skákáním si do řeči to byla úleva.

Předmětem debaty byl zákon o jednacím řádu Sněmovny a k tomu několik zmínek o největší politické události posledních měsíců, totiž o schválení tzv. elektronické evidence tržeb (EET). O EET se vedl ve Sněmovně tvrdý boj zejména mezi ANO a pravicovými stranami. ANO (a s ním vláda) tvrdí, že EET omezí šedou ekonomiku a narovná volnou tržní soutěž: už prý nepůjde soutěžit s poctivými podnikateli tím, že nebudete platit daně. Pravice odmítá, že EET bude mít tento pozitivní efekt, a naopak tvrdí, že EET zničí spoustu poctivých podnikatelů, že jde o příliš drahou, megalomanskou a velkému bratru podobnou zrůdnost.

Ačkoli pravice v opozici do tohoto boje vkládá veškerý politický kapitál, v preferencích ji stále drtivě poráží vládní ANO. Prosazení EET (a je pravděpodobné, že Ústavní soud odmítne žádost pravice o zrušení zákona o EET) je tedy většinou společnosti přijímáno kladně, podporuje ji vláda, ale žádné zásadní výhrady – pokud jsem správně pochopil ze včerejší debaty – nemá ani KSČM. To se ale může změnit, pokud EET selže. Jenže takové prokazatelné selhání se díky sněmovním obstrukcím pravice těžko může ukázat do příštích sněmovních voleb.

Je smutné vidět, že péče o tržní prostředí, o jeho férovost, o řádné placení daní byla v tomto státě politiky tak dlouho zanedbávána, až musel přijít velkokapitalista s pochybným megalomanským projektem EET. Reaguje ale na zjevnou společenskou objednávku. Stojí za ním i vlivné hospodářské organizace. Ten zásadní spor současné české politiky o podobu české společnosti zní takto: je možné efektivně kultivovat tržní prostředí, aniž by se toto úsilí vymklo z rukou, nebo je na to nutno rezignovat a nechat velké množství lidí, aby žili ze šedé ekonomiky? Je to podobné jako spor o boji proti korupci a ekonomické kriminalitě: zvládne policie a státní zastupitelství tento řez do vnitřností společnosti, aniž by tu společnost vážně poškodily a aniž by se vymkly z rukou do nějaké podoby policejního státu?

Voliči tu změnu chtějí. Proto ANO v posledních sněmovních volbách tak spektakulárně uspělo a proto má ANO tak vysoké preference i v půlce vládního mandátu. Dokonce se zdá, že ANO suverénně vyhraje příští sněmovní volby. Se vzrůstem ANO oslabila výrazně pravice, tedy je to zřejmě značná část bývalých pravicových voličů, kteří chtějí změnu.

Střet tedy dnes není mezi levicí a pravicí, není mezi komunisty a velkokapitalistickou stranou, jak bylo ostatně vidět včera v Otázkách V. Moravce, střet je o šedou ekonomiku a korupci a probíhá de facto zejména mezi pravicovými voliči: současnými a bývalými. ODS a TOP09 by mohlo zachránit jen pohřbení nadějí české společnosti, že se šedou ekonomikou a korupcí dá skutečně něco efektivního a citelného udělat. Spíše se ale zdá, že jejich svět už prostě skončil.

Pro ČSSD, proti všem mým očekáváním, nakonec tedy může být velikým ziskem, že se s ANO spojila. Je to stále – zejména ve srovnání s ODS – jedna ze dvou nejsilnějších českých stran. Její kořeny v minulosti, její opozičně smluvní mentalita může být zapomenuta, pokud ovšem nespáchá sebevraždu v přímém přenosu pod magickým vlivem prezidenta, jako se jí to téměř podařilo po minulých sněmovních volbách. Tehdy ji zachránil Babiš.

Česká politická scéna
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 15.2. 2016