Monitor Jana Paula:

Petr Šmaha – Rozbité brýle

15. 12. 2015 / Jan Paul



Malíř Petr Šmaha (nar. 12.2.1945) nepatří mezi autory, kteří jsou často viděni na české výtvarné scéně, a současná výstava, právě zahájená v pražské galerii Navrátil, je dobrou příležitostí setkat se s obrazy umělce, který dává přednost soustředěné a ztišené práci ve svém atelieru před osobní sebe presentací za každou cenu. Šmaha je nátura spíše přemýšlivě hloubavá, kontemplativní s životem, povaha veskrze skromná, a zdá se mi, že i pokorně ztišená.

Tyto osobní vlastnosti se ale jen částečně odrážejí v jeho malířském díle, neboť Šmaha je malířem více expresivního výrazu, než meditativní koloristické lyriky, i když ta se v jeho díle také objevuje. V jeho obrazech dominuje razantní malířský rukopis, výrazná kresba štětcem s neméně výraznými avšak tlumenými barevnými valéry. Jeho obrazy nejsou ale nikdy čistě abstraktní, vždy v nich nalézáme, byť v silně stylizované formě, útržky reality, dech skutečnosti, závan čehosi nám důvěrně známého.

Je tomu tak i v obrazech na této výstavě nazvané Rozbité brýle. Jde o název alegorický, či metaforický, brýle jsou důvěrnou věcí člověka, a jak řekl v úvodním slovu vernisáže PhDr Jan Kříž, rozbité brýle mohou být symbolem nějaké dramatické události člověka, jejich nositele, svědectvím něčeho ponurého až tragického. Proč se tedy staly rozbité brýle, byť silně výtvarně abstrahované tématem vystavených obrazů? V tomto roce zemřela malířova matka, ke které měl autor silný vztah.

Více než čtyři sta dnů za ní pravidelně docházel, a denně kreslil její tvář, a nejen to, vnímal citlivě i nemocniční prostředí, a všechny ty maličkosti, které vytvářejí pochmurnou atmosféru kolem blízkého nemocného člověka. A právě tento pocit vložil autor do obrazů, jejichž tklivá smutečnost se nás tak důvěrně dotýká. Mnoho z viděného autor stylizoval v obrazech, třeba postel, židli s nočníkem, obrazovku monitorující životní funkce pacienta, na níž se graf pravděpodobně již zastavil, avšak rozbité brýle zůstaly ústředním motivem obrazů.

Divák si může položit otázku, co že je na tom všem vlastně hodno k vidění, když téma výstavy je veskrze smutné? A skutečně, smutek na nás v galerijních prostorech dýchne, jenže i smutek jaksi patří k životu, a především k člověku. To, co mne objalo, a hluboce dojalo, byla i přes dramatičnost malby velice jemná lyrika vyzařující z obrazů, poezie malovaná za jedním člověkem a pro mnoho lidí. A přesto, že autor se v těchto obrazech v podstatě vyrovnával se smrtí své matky, tak obecný přesah je též metaforický : Už jsme slepí, nemáme se čím dívat!

Závěrem nemohu v době koktavých úvodních slov čtených z papíru nezmínit skvělé úvodní slovo PhDr. Jana Kříže. Skutečně neslyšíme často, téměř vůbec ne, slova, věty a souvětí mluvená z patra, tak říkajíc z jedné vody na čisto, teď a tady, uvážlivě, klidně, plynule a srozumitelně bez použití motáku či předem připraveného vytištěného kusu papíru. To je přednost starých kunsthistorických bardů, kteří toto ještě uměli, přemýšlet o autorovi a jeho díle, a pak si stoupnout před posluchače, a zasvěceně o něm mluvit.

Výstava Petra Šmahy Rozbité brýle bude otevřena až do 12. února v Galerii Navrátil, Vítkova 15, Praha 8, Karlín. Otevírací doba pondělí až pátek od 12 do 18 hodin.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 15.12. 2015