Jízda dragounů aneb ohebný český národ

31. 3. 2015 / Daniel Veselý

Podle českých sdělovacích prostředků to pomalu vypadá, že drtivá většina občanů ČR je pro demonstrativní přesun amerického konvoje z Pobaltí do Bavorska, a česká masmédia včetně řady novinářů ZDE nedokážou své až hysterické nadšení ze strýčka Sama ani jaksepatří zakrýt. Kam se poděla soudnost a alespoň předstíraná novinářská objektivita? Jsou konečně tu a basta fidli. Najednou jsou obavy z toho, že nás Obama předhazuje Putinovi, ty tam; stačí jen třídenní průjezd americké vojenské kolony, přátelská družba, obdivné pohledy na hrdinné vojáky, došlo dokonce i na selfie ZDE. Strach z „ruského agresora“ na chvíli zmizel a my zažíváme konejšivý pocit sounáležitosti s mocnými spojenci.

Proti „jízdě dragounů“ jsou pouze komunisté a proputinovci, jinými slovy se protestů zhostili lidé nedůvěryhodní, jak nepříliš bystře píše komentátor Martin Fendrych v článku s absurdním titulkem „Průzkum konvojem: Česko obstálo. Většina tu chce demokracii“ ZDE. Velkou otázkou je, zda je nekritické ztotožnění se s čistě symbolickým průjezdem amerických vojenských vozidel, a tedy zřejmě s akcemi americké armády, ať je činí, kde je činí, a ať jsou jakéhokoliv druhu, skutečně totožné s demokracií.

Normálně se za ztotožnění s demokracií, pane Fendrychu, nepovažuje nekritická podpora armád nějaké mocnosti. Demokracie předpokládá kritický přístup k mocným a aktivní obhajobu demokratických a lidských práv, která bývají v rozporu se sobeckými zájmy velmocí.

Průjezd amerických vojenských vozidel samozřejmě bezpečnost České republiky nijak nezaručuje.

Když se podíváme na průzkum veřejného mínění uskutečněný společností SANEP ZDE, zjistíme, že s průjezdem amerických ozbrojených sil ČR souhlasí cca 38 procent dotázaných, 10 procent spíše ano, 34 procent nesouhlasí, 12 procent spíše nesouhlasí a 6.5 procent neví.v Z výše uvedeného jasně vyplývá, že tak horké to s nadšenou podporou americké kolony nebude.

Až jímavým způsobem se k Dragounské jízdě vyjádřily některé české veřejně činné osobnosti. Je to taková malá sonda do duše českých celebrit. Například herec Petr Čtvrtníček prohlásil: „Vítám jakoukoliv možnost zvednout bolševikovi mandle, tak hurá! Jen bacha na dálniční známky, boys”, herec a moderátor Jan Kraus: “Klub přátel agresora Putina, s jeho pátou kolonou mezi českými komunisty, aktivními proruskými agenty a dalšími fanoušky chudoby a nesvobody, včetně Rusku zavázaných dvou posledních českých prezidentů - dělají co mohou. Já jsem důrazně a jednoznačně na opačné straně, gesto jednoty spojenců vítám,“ výtvarník David Černý: „Konvoj je samozřejmě principiálně špatně. Nechci jen konvoj, chceme minimálně jednu stálou americkou základu. Ale radši více,“ a nakonec režisér Filip Renč: „Putin je agresor, a když ho razantně nezastaví NATO jakýmkoliv způsobem, tak on nás a naše partnery v NATO vymaže z mapy Evropy. Je to podle mě nemocný člověk a svět mu nesmí podlehnout, jako to udělal v roce 1938 v Mnichově, kde civilizace podlehla psychopatovi Hitlerovi ZDE.” Arcibiskup Duka se také nenechal zahanbit, když na adresu odpůrců americké armády prohlásil: „Jsou to naši spojenci a je třeba, abychom to řekli těm, kteří vytvářejí pátou kolonu v této zemi.”

Atmosféra iracionální poblouzněnosti a servility s pryžovou páteří hysterických stoupenců „US Army“ by se v těchto dnech dala krájet.

Já osobně mám vůči průjezdu americké armády republikou následující výhrady – uvedu ty nejdůležitější: V Severoatlantické smlouvě o 14 krátkých odstavcích není ani slovo o „demonstraci síly a záruk“ spojencům, což americká vojenská kolona představuje i podle slov ministra obrany Martina Stropnického. Naopak – smlouva odkazuje v první řadě na Chartu OSN a snahy řešit veškeré krize mírovými prostředky, nikoliv tedy provokacemi, jako byl průjezd amerického konvoje estonským městem Narva, jen 300 metrů od ruských hranic. Přesun vojenských vozidel přes ČR je součástí operace Atlantic Resolve, kterou je nutno vnímat jako konfrontační odpověď Obamovy vlády na vojenské vměšování Ruska na Ukrajině, jejímž pilířem je militarizace Pobaltí a Polska, dále série cvičení a manévrů armád NATO na území od Baltu až po Černé moře v čele s americkou armádou, a v neposlední řadě také přítomnost šesti válečných plavidel NATO v Černém moři včetně amerického torpédoborce vybaveného naváděnými raketami. Ano, i Rusko se uchyluje k podobným aktivitám, nicméně se domnívám, že by česká diplomacie měla spíše podporovat německo-francouzské snahy urovnat konflikt na Ukrajině mírovými prostředky, tedy v duchu samotné Severoatlantické smlouvy.

Zaráží mě ale skutečnost, že skoro nikomu ani za mák nevadí, že příslušníci americké armády nesou neopomenutelný díl viny na téměř neznámém masakru 100 až 300 tisíc Jihokorejců na úsvitu korejské války ZDE, další statisíce až dva miliony nešťastníků přišly o život při masivním americkém bombardování měst, polí, úrod a přehrad v Severní Koreji poté, co Severokorejci napadli Jihokorejce, kdy byla takřka do sutin vybombardována všechna velká města a utopena v „oceánu napalmu“, o čemž do děsivých detailů píše historik specializující se na východní Asii Bruce Cumings ZDE; zřejmě nevadí ani rozsáhlý chemický atak a bezprecedentní bombardování Vietnamu, Kambodže a Laosu, jež zabily zhruba 3,2 až 5,6 milionů lidských bytostí, jak na stránkách listu The Washington Post uvádí politický teoretik a expert na zahraniční politiku John Tirman ZDE. Nesmíme též zapomenout na podíl CIA a americké armády při zavraždění půl milionu až jednoho milionu indonéských bezzemků a komunistů na přelomu let 1965 až 66, jež otevřelo bránu zahraničním investorům, neboť indonéské nerostné bohatství představovalo neodolatelné lákadlo ZDE . Spojené státy vojensky, finančně a diplomaticky podporovaly indonéskou invazi a brutální zločiny na lidu Východního Timoru, kde přišlo o život 200 tisíc lidí, asi čtvrtina celé východotimorské populace, dále byl pak Washington k ruce indonéskému tyranovi Suhartovi, jenž zmasakroval 100 až 500 tisíc Západních Papuánců ZDE. Za zmínku stojí rovněž statisíce mrtvol v Latinské Americe (pouze v Guatemale bylo usmrceno 200 tisíc osob) s vojenskou pomocí pro fašistické latinskoamerické junty a v řadě případů i přímé zapojení americké armády (Dominikánská republika, Grenada či Panama) ZDE .

Ve stínu oslavných tirád na americký konvoj zůstala i aktuální studie ZDE, podle níž americká armáda způsobila smrt 1,3 až 2 milionů Iráčanů, Afghánců a nepřímo Pákistánců. Nezapomínejme také na desítky tisíc Palestinců, Kurdů a dalších národů, přímo či nepřímo zabitých Pentagonem.

Výčet invazí, okupací a podpor hrozivých diktatur po celém světě u nás nyní velebené „US Army“ samozřejmě není úplný, zmiňuji se pouze o americkém vojenském angažmá po roce 1945 (nikoliv třeba o brutální americké invazi na Filipíny na přelomu 19. a 20. století se statisíci mrtvými).

Bylo by vůbec možné, aby skutečně informovaní občané s americkými vlaječkami po tisících vítali příslušníky armády mající takto děsivý flastr? Je český národ doopravdy tak ohebný, jak ukázala historie a jak ukazuje i současnost?

Vytisknout