NATO sobě

6. 3. 2015 / Karel Dolejší

Podle rozvrhu náčelníka ruského generálního štábu Valerie Gerasimova ZDE ZDE (pdf) se Česká republika v současnosti nachází v první, přípravné fázi hybridního konfliktu. Tato fáze mj. zahrnuje podvracení státní moci, včetně podplácení vlivných vládních úředníků, politických lídrů a silových struktur, prosazování vlivových agentů na klíčové pozice ve státě, podněcování konfrontace mezi různými politickými silami a získávání vlivu na ně.

V této fázi je také cílem rozštěpit obyvatelstvo cílové země podněcováním vnitřních rozporů politické, etnické a náboženské povahy, a to i cestou podpory extrémistických směrů. Země má být oslabena podlomením důvěry ve vládu a šířením protestních a separatistických nálad. Je třeba zdiskreditovat domácí i zahraniční politiku cílové země, vpašovat do diskursu agresorovi příznivé myšlenky a civilizační hodnoty cestou aktivní informační války a docílit tak "zombifikace" cílové společnosti.

Neexistuje nic, co by v této přípravné fázi mohly podniknout ozbrojené síly. Zasahovat musí kontrarozvědka, média, vláda by měla mít jasnou strategii obrany, v konečné instanci ale svede bitvu o imunitu vůči nepřátelské propagandě občanská společnost.

Není snadné zastávat se v České republice veřejně NATO. Poctivě řečeno, po Jugoslávii 1999 a Libyi 2011 je to téměř nemožné a jedinou variantu představuje poctivá charakterizace alternativ, které připadají v úvahu. Ve srovnání s katastrofou Iráku a Afghánistánu se ale některým fakt, že Rusko i v nejhlubší propasti vojenského úpadku ještě dokázalo pozabíjet na 100 000 Čečenců, jeví jako zhola nepodstatný. NATO je pro ně vtělením ďábla a není žádného mezinárodního zla mimo ně.

A tak se krátce po oznámení zbytečného a nic neřešícího cvičení - české ozbrojené síly přece mohou trénovat interoperabilitu v rámci NATO například v Polsku, což je nyní zdaleka nejpravděpodobnější prostor jejich možného budoucího nasazení - v hloubi občanské společnosti i vládní ČSSD pohnuly zombifikované struktury a začaly vládě posílat protesty proti plánované přítomnosti amerických vojáků na českém území.

Rozumějme si: Toto nejsou lidé, kteří považovali za nutné někde uctít památku zavražděného Borise Němcova, a už vůbec je nenapadne zahrnovat peticemi a protestními dopisy ruské velvyslanectví a požadovat okamžité stažení ruských okupačních jednotek z Ukrajiny. O to nejde. Konec světa, to je pro dotyčné 600 amerických vojenských instruktorů na Ukrajině (v porovnání s tisíci aktivně zapojených ruských vojáků) nebo společné manévry s Američany na území ČR.

Ale koneckonců je možná dobře, že se zmíněná chyba ve vojenském plánování NATO stala a vyvolala reakci, jakou vyvolala. Vláda bude muset čelit realitě a začít konečně v bezpečnostní oblasti něco opravdu podnikat. Neignorovat dál zprávy kontrarozvědky o působení ruských vlivových struktur v ČR. Vypracovat obrannou strategii včetně vhodné komunikační strategie.

Existuje ovšem i jiná možnost, bohužel stále mnohem pravděpodobnější. Premiér se zalekne zuřivosti stěžovatelů a začne se chovat ještě přikrčeněji než dosud. Ministr zahraničí se bude ještě častěji odvolávat na komunikaci se Sergejem Lavrovem a předstírat, jako by neznal definici diplomacie Ambrose Bierce ("vlastenecké umění lhát za vlast"). A Češi celkově budou hrát v hybridní válce mrtvého brouka, zatímco se postupně stanou snadnou kořistí. Bez vůle není obrany. Kde vůle chybí, sebelepší zbraně nic nezmohou. A už vůbec ne nějaké manévry.

Češi ovšem vedou své vlastní urputné boje, jako je vedli vždy. Pod taktovkou osob "odhalujících" tisíce vojáků NATO v debalcevském kotli, mobilizujících proti muslimům, Romům, novinářům, humanitním vědcům, ekologům, vegetariánům a samozřejmě abstinentům. Všechny zmíněné války mají jedno společné: Nepředstavují samy o sobě pro českou společnost existenciální hrozbu - a dost možná nejvíce škodí hlavně tím, že jsou vůbec vedeny a rozeštvávají občanstvo způsobem, jaký po generace nepoznalo. Ovšem aby někdo povstal a řekl jasně, že je ČR také terčem probíhajícího pokusu revidovat výsledky studené války, toho se zřejmě nedočkáme. Tento typ odvahy v politice zcela chybí.

Vytisknout