Švanda dudák, aneb Česká politika identity

11. 1. 2015 / Karel Dolejší

Zápletka Tylovy hry je široce známa: Chudý Švanda se chce oženit s Dorotkou, ale potenciální tchán nemajetnému nepřeje. Rozhodne se tedy vydat do světa, aby si vydělal peníze hrou na dudy. V tom mu pomůže matka, víla Rosava, která dudy vybaví kouzelnou mocí. Švandovi se ve světě s jeho muzikou daří, ale když se chystá ke svatbě s mohamedánskou princeznou Zulikou, nevěsta i sekretář Vocílka ho zradí. Teprve úsilím Rosavy a Dorotky je mamánek Švanda zachráněn a napraví se. Dospěje k názoru, že mu svět nic nedal, měl tedy raději sedět za pecí, zapíjet vepřoknedlozelo pivem a jukat za břízkou na Dorotku. Cizáci jsou falešní a jen doma na člověka čeká to pravé štěstí. Opona.

To nyní opakuje Zeman, když říká: "Každý má žít ve své původní zemi...", protože "je tam jakási genetická závislost". Ryze česká varianta ideologie Blut und Boden ale samozřejmě neuznává nepohodlná historická fakta a tak nevyzývá Čechy, aby se vrátili mezi Vislu a Dněpr, kde jim přece bejvávalo nejlíp, než je nezodpovědní dobrodruhové odvedli do nepřátelského Povltaví, kde za trnkovým keřem číhají a dotírají Vocílkové z kosmopolitické Brusele.

"Každý má žít ve své původní zemi" říká titulární hlava největšího evropského průchoďáku, jako by předkové jeho manželky nepřišli do Velkých Karlovic z dnešního Rumunska. Jako by neexistovaly exody lidí opouštějících země, ve kterých už nemohou žít. Všichni Židé putující po poušti, všichni Řekové zakládající maloasijské kolonie, všichni Magalhãesové, La Pérousové a Beringové, všichni vystěhovalci do Ameriky až po Čapkova Hordubala celou dobu čekali na to, až přijde český génius a vysvětlí jim, že měli sedět doma na zadku, protože k tomu je přece předurčila "genetická závislost", tak jako muslimy k životu v "Alžíru".

Česká antimuslimská hysterie je nejlepším důkazem mindráku, který dodnes představuje hlavní zdroj české identity. Pouhé tři tisíce lidí s odlišnou kulturou a preferencemi vyvolávají existenciální úzkost, kvetou fantasmagorie, v nichž se to hemží "islamistickými cigány", jakož i další formy tvorby obrazu Univerzálního nepřítele. Češi se zbavili Židů, Němců, Slováků a když už se ve zglajchšaltovaném smrádečku cítili téměř bezpečně, zmocnila se jich morální panika nad kulturní a náboženskou orientací tří desetin promile obyvatelstva.

Že tuto kartu nyní vytahuje právě Zeman je koneckonců vedlejší. Je to přece člověk, který navzdory na odiv vystavované image prognostika nevstřebal ani zásadní prognostické impulsy 70. let, natož aby dokázal rozumět světu o čtyřicet let později. Na ničem z toho, co Zeman řekne, samo o sobě nezáleží. Jeho projevy získávají na významu vždy pouze tím, nakolik v nich zcela záměrně rezonují předsudky, mindráky a stihomamy tradičního maločešství hluboce zakořeněné ve vědomí jeho voličů.

Kritiky "vykořeněnosti" zpravidla končívají otevřeným příklonem k ultrapravičácké ideologii a budováním nějakého toho "uzavřeného obchodního státu" po Fichtově vzoru. Švanda dudák s poselstvím o marnosti životních ambicí mimo "genetický" domov k takovým koncům vede velmi přímočaře. To v české kotlině přece vznikl pojem "národní socialismus" prolamující na bázi omezeného maloměšťáctví hranice mezi pravicí a levicí, později použitý Hitlerem. V české kotlině prohlašuje Homolka: "Krucifix, doma je doma, to je marný!"

"A příště půjdu na fotbal, to si pamatuj! Nebo se zase ožeru."

Vytisknout